Při odvolávání ředitele Městské nemocnice Ostrava Tomáše Nykla kvůli korupční kauze Martina Dědice se sociální demokratka Piperková hlasování zdržela. A primátorovu výzvu k rezignaci na post radní kvůli stejné kauze vyslyšet odmítla. "Necítím totiž žádnou vinu," říká v rozhovoru pro MF DNES.
Nehodláte rezignovat? Byla jste víc než Nykel v kontaktu s lobbistou Dědicem, kterého policie viní z toho, že od vítězů tří zakázek nemocnice a tří dopravního podniku vzal na úplatcích 30 milionů.
Když někdo rezignuje, přiznává svou vinu. Ale já se v této kauze necítím žádným způsobem vina, proto nebudu rezignovat. Zastupitelstvo však má právo mě odvolat.
Policie vám spočítala téměř 1 500 telefonních kontaktů za rok a zjistila, že s Dědicem řešíte interní záležitosti města, ačkoli nebyl ani politikem, ani zaměstnancem magistrátu.
Počet kontaktů mě překvapil, v nich jsou však i nepřijaté hovory. Nepopírám, že jsem s Dědicem řešila spoustu záležitostí. Nic jiného mi nezbylo.
Proč vám nic jiného nezbylo?
Když jsem nastoupila do funkce a dostala na starosti rezort zdravotnictví, brzy jsem zjistila, že ať předložím jakýkoli projekt nebo žádost o dotaci, mám nulovou podporu ostatních radních včetně primátora. Přitom nemocnice byla ve špatném stavu a neměla moc dobrou pověst. Po letech, kdy patřila státu, nutně potřebovala investice. Máme to i v koaliční smlouvě.
Proč tedy byli ostatní proti?
I když se o důvodech často ani nemluvilo, bylo jich víc. Pánové měli jiné priority a rozpočet města byl omezený. Proto dokonce pravicoví kolegové navrhovali nemocnici prodat nebo pronajmout, ale byla jsem proti. Kromě toho hrál velkou roli i vnitrostranický boj uvnitř ČSSD -já jsem z Poruby, která si nerozumí s Jihem a Radvanicemi.
Ale jak do toho zapadá Dědic?
Z vět vytržených z kontextu to asi vypadá všelijak, ale já jen využila jeho kontaktů napříč politickým spektrem. Často se totiž s pány scházel na hokejových zápasech i jiných akcích, kam já nechodila. Žádala jsem ho, ať s nimi promluví a pomůže mi prosadit některé projekty. Byl to pozitivní lobbing.
Čili Dědic vám pomáhal prosazovat ve městě vaše zájmy?
Ne moje. Zájmy mého rezortu. Mým cílem bylo zlepšit kvalitu péče i pověst nemocnice. To se naštěstí podařilo. Jen se bojím, že teď nedostane nemocnice nic.
Co z toho měl Dědic, to už od státního zástupce víme. Ale co vy?
S Dědicem jsem běžně komunikovala v době, kdy ještě nikdo nevěděl, že bude obviněný. Když ke mně přišla v září policie dělat domovní prohlídku a ukázala mi obvinění, nemohla jsem tomu uvěřit. Vůbec jsem netušila, že by mohl nějak manipulovat zakázky a brát za to peníze. My jsme spolu nikdy nic takového neřešili. Já žádnou soutěž neovlivnila, ani jsem z toho neměla žádný osobní profit.
Myslíte, že tím přesvědčíte lidi o tom, že jste neměla nic společného s korupcí?
Lidi, co mě znají, mi drží pěsti. Jestli přesvědčím ostatní, nevím. Chtěla jsem to vysvětlit alespoň vám.
Nemám důvod nevěřit. Ale připouštíte alespoň, že vaše kontakty s Dědicem byly nestandardní? A nepřipadáte si dnes vzhledem k okolnostem jako naivka?
Neřekla bych, že moje kontakty s ním byly nestandardní. Když jsem potřebovala informace, zjišťovala jsem je od řady lidí, ale rozhodovala se sama za sebe. To, že mi Dědic pomohl prosadit některé projekty v zájmu nemocnice, byl pozitivní lobbing a zcela legitimní vyjednávání v politice. Bavila jsem se o tom i s právníkem. Jedinou moji chybu vidím dnes v tom, že jsem si o Dědicovi nezjistila více informací. Tehdy mě to nenapadlo. Pohyboval se mezi politiky, byl i asistentem senátora za ČSSD.
Podle policie měl velký vliv na městskou nemocnici. Díky komu: vám, nebo odvolanému řediteli?
Pokud měl, ne díky mně. A věřím i Nyklovi, že se nic nekalého nedělo s jeho vědomím. Je to výborný ředitel i člověk.
