Začínal vodními a větrnými mlýnky, lodičkami či letadýlky. V osmé třídě vyhrál s pirátskou lodí celookresní soutěž a v modelářství se pak zdokonaloval také na hornickém učilišti. „Začal jsem vyrábět modely lodí a letadel. Některá dokonce létala,“ vyprávěl Jan Blizňák.
Když se mu však dostala do rukou publikace etnografa Jiřího Langera pojednávající o lidové architektuře, zjistil, že by mohl tvořit něco, co je zajímavější a hlavně přínosnější.
„Když jsem se do knížky začetl a znal jsem spoustu dřevěných kostelů v Beskydech a Pobeskydí, lákalo mě je postupně začít tvořit. V kraji jich je dvacet a s výjimkou jednoho jsou všechny kulturní památkou,“ přiblížil Blizňák, který s modely kostelů začal tak, že s prvním z nich se před více než dvaceti lety přihlásil na výstavu do Ostravice.
„Na výstavu mě přijali. Jenže stejnou práci nemůžete vystavovat každoročně, tak jsem se začal postupně posouvat. Každý rok jsem vytvořil novou stavbu,“ popsal Blizňák, který už stihl vytvořit devatenáct modelů dřevěných kostelů z Moravskoslezského kraje.
Na závěr vytvoří kostel z Albrechtic u Českého Těšína
Nyní už mu chybí jen jeden. A sice z Albrechtic u Českého Těšína. „Je totiž ze všech nejjednodušší. Proto jsem jeho výrobu neustále posouval, takže ho udělám jako poslední,“ vysvětlil modelář, který už je v důchodu, ale rozhodně se nenudí.
„Dělám totiž promítače v kině Vlast, takže nemůžu jen sedět u modelování. Promítání je prioritou číslo jedna. Navíc dělám i turistické značení, takže když je hezky, jsem většinou v přírodě. Modeluju, hlavně když prší,“ říká.
Tvorba každého modelu zabere Janu Blizňákovi stovky hodin práce. Začíná tím, že si patřičný kostel vyhlédne, přijede k němu a nafotí si ho.
„Vždycky udělám asi dvacet až třicet snímků. Důležité jsou hlavně detaily. Pak vezmu metr, čtvrtku papíru a pobíhám kolem kostela a měřím, co se dá. Základní půdorys a výšku, pokud to jde. Poté všechno překreslím v měřítku 1:50,“ vylíčil svůj postup.
Zpravidla se jedná o srubové stavby, takže potřebuje hranolky a musí dbát nato, aby jejich počet odpovídal tomu, jak je to i ve skutečnosti.
„Používám modelářské hranolky, které jsou ještě k mání. A když nejsou, tak si je doma nařežu, protože k tomu mám potřebné zařízení,“ poznamenal s tím, že následně začne stavět srub.
Nejvíce práce dala kaple Cyrila a Metoděje na Radhošti
Všechny kostely jsou obložené šindelem. Malé šindelky si Jan Blizňák naštípe z kvalitního, usušeného dřeva.
„Nařežu ho na špalíčky, které naštípu v potřebné míře na šindele. Jsou to destičky asi milimetr silné, takže to musí být hodně přesně. Okna dělám podle šablony,“ osvětluje.
Následně už vášnivý kutil jen sedí a lepí model kostela dohromady. Postupuje přitom úplně stejně jako stavaři a tesaři, kteří stavěli originály.
„Od srubu a oken až po krov a střechu,“ nastínil s tím, že někdy musí improvizovat. „A to v případech, kdy se rysy nedají změřit úplně přesně, protože ne vždycky to jde,“ dodal s tím, že míry, jakými jsou průměr báně nebo cibule, si odvodí.
Nejvíce dala Janu Blizňákovi zabrat kaple Cyrila a Metoděje na Radhošti. Dále kostely v Dolních Marklovicích a Bystřici nad Olší. U těchto modelů strávil přes tisíc hodin.
„Ostatní dělám zhruba sedm set až osm set hodin. Nejdéle mi trval kostel z Dolních Marklovic. Je hodně členitý. Strávil jsem u něj asi čtrnáct set hodin,“ informoval.
Všechny dřevěné kostely jsou dobře ošetřované
Některé dřevěné kostely jsou atraktivnější, jiné méně. Jejich architektura je různorodá.
„Máme tady například kostel severské architektury, a sice kostel svatého Bedřicha v Bílé. V Kunčicích pod Ondřejníkem je zase kostel pravoslavný, římský, který je převezený z Ukrajiny. Je to velice pěkná stavba. Hodně se mi líbí rovněž kostel v Rožnově pod Radhoštěm,“ vyzdvihl Blizňák některé z nich.
„Faktem však je, že všechny jsou dobře ošetřované. I co se týče výměny šindele. Například na Prašivé je vyměněný komplet i s věžičkou,“ zdůraznil.
Kromě kostela Jan Blizňák vždycky přes rok tvoří také drobnou lidovou architekturu, jakou představují kapličky a zvoničky. „Ty dají méně práce. Je to otázka dvou, tří, nejvýše pěti měsíců.“
V posledních měsících si mohli lidé Blizňákovy modely kostelů prohlížet v Technickém muzeu v Petřvaldu, kde byly vystavené od 11. ledna do 22. května. Ti, kteří je neviděli, nemusí zoufat. Brzy budou mít další příležitost.
V době letních prázdnin budou zdobit Gorolské turistické informační centrum v Mostech u Jablunkova.
„Věřím, že do konce letošního roku nebo nejpozději v průběhu toho následujícího dokončím také poslední kostel, který mi ještě chybí. A sice ten z Albrechtic. Potom už bude sbírka kompletní,“ uzavřel autor unikátní série dřevěných modelů.
