„Jde o dvacátou první zásilku potravin pro takzvané vnitřní uprchlíky na Zakarpatí, což jsou lidé, kteří opustili domovy na východu země, ale nechtějí odejít z Ukrajiny,“ uvedl Radim Kupec ze spolku Přes hranice. „Pomáháme jim od počátku ruské agrese. Mimo jídla jim vozíme topidla, čerpadla a další věci,“ upřesnil Kupec.
Uprchlíci se s dobrovolníky po příjezdu do Zakarpatí moc nepotkávají. „Výjimkou jsou případy, kdy nám přijdou pomoct s vykládkou,“ popsal konkrétně únorové předání Lukáš Resler, který během války vyrazil s kamionem do Zakarpatí už potřinácté, z toho sedmkrát do Koločavy.
„Většinou na nás čeká starosta, v Koločavě je to Vasil Chudinec. Skládáme věci do předem vytipovaných míst, odkud si je radní sami rozdělují dle potřeby,“ doplnil Resler.
V obci je v tuto chvíli nouzově ubytováno přes tisíc ukrajinských běženců, a to především žen, dětí a starých lidí, z nichž většina žije na hranici chudoby. Do Koločavy přišli z vybombardovaných měst, protože v horách mají pocit většího bezpečí.
„Jako vnitřní uprchlíci mají sice nárok na podporu od ukrajinského státu, ale často na ni čekají i dva měsíce. Během té doby se o ně stará již tak podfinancovaná horská obec, kterou Koločava je,“ uvedl Ivo Dokoupil z krnovského Hnutí Duha.
Uprchlíkům vylepší ubytování
To letos na humanitární podporu spolku Přes hranice naváže a bude do Koločavy, Velkého Berezného a Volovce vozit střešní krytinu.
„Spousta uprchlíků bydlí v naprosto nevyhovujících podmínkách. Ve starých obecních školách a školkách, do kterých zatéká, protože obce nemají peníze na opravy,“ sdělil Dokoupil. „Spojili jsme se s firmou, která nám darovala sto čtyřicet tun střešní krytiny. A tu teď musíme na Ukrajinu přepravit.“
Téměř jedenáct tun už v Koločavě je. V polovině března by měl vyjet další kamion, tentokrát do Velkého Berezného a Volovce, a po něm ještě pět dalších.
Čeští dobrovolníci pomáhají nemocnicím na Ukrajině, dostali medaili za chrabrost |
Dokoupil je přesvědčen, že materiál skončí přesně tam kde má, tedy na střechách obecních škol a školek, které teď slouží jako ubytovny. „Máme výhodu, že tento kraj velmi podrobně známe. Jezdíme sem pomáhat už třicet let,“ upřesnil Dokoupil.
„Nejprve jsme značili turistické oblasti, a to stejně jako v bývalém Československu. Vybudovali jsme si přátelské vazby a jezdili tam na různé dobrovolnické akce za českými krajany, jejichž rodiny se po roce 1945 rozhodly zůstat.“
Vědí tak, na koho se obrátit s dotazy, zda a jakou pomoc potřebují. „A místní zase vědí, že se určitě někdo z našich dobrovolníků v létě do oblasti vypraví. Jednak pomáhat, ale i zmapovat situaci pro možnou další pomoc.“
