„Čas plyne hrozně rychle, takže za chvíli si málokdo vzpomene, kde jaká hospoda stála a co ukazují historické fotografie. Proto si myslím, že takový hospodský místopis si zaslouží nejen štamgasti,“ vysvětluje novojičínský rodák a dodává: „Na této knize jsem pracoval pět let.“
Sám se nepovažuje za historika, a to ani amatérského. „Prostě mě poznávání a zachování minulosti jen baví,“ vysvětluje 83letý muž.
Při hledání pohostinské historie zašel až do 17. století, kdy ve městě fungovalo 54 právovárečných domů. Dohledal různé průvodce městem a využil i nepravidelných soupisů pohostinství. Pomohla i kronika někdejšího socialistického podniku RaJ – Restaurace a jídelny z let 1960 až 1984.
Ačkoliv každé pohostinství našlo své vyznavače, tak přece jen se některá zapsala do dění ve městě výrazněji. Například Kesslerova pivnice na místě současného Domu dětí a mládeže pořádala díky velkému sálu význačné novojičínské oslavy. Po roce 1899 se zase ctihodní měšťané rádi scházeli v kavárně Heinrichshof, nyní Praha.
Nebo v takzvaných Masných krámech v ulici 28. října svého času fungoval největší taneční sál. „Tam se svými orchestry hráli třeba Johann Strauss starší i jeho syn. Dokonce se dochoval originál plakátu z roku 1845,“ podotkl Bubeník.
Pojmenování Střelnice se vžilo po vraždě hosta
Ostatně zřejmě nejstarší dosud známá fotografie z Nového Jičína zachytila právě hospodu. V 50. letech 19. století autor vyfotografoval oblíbený hostinec U modrého beránka, který stával zhruba v místech mezi dnešní Základní školou Tyršova a okresním soudem.
Pivo v nejrůznějších podobách v novojičínských hospodách vévodilo, ale na nápojovém lístku byly i dnes už v podstatě neznámé nápoje. „Například základem likéru rosolka byla masožravá rostlina rosnatka, dnes už velmi vzácná a přísně chráněná,“ přiblížil Bubeník.
K řadě hospod se vážou zajímavé historky, některé dokonce vysvětlují jejich lidová pojmenování.
Třeba už zaniklému pohostinství v nynější ulici Gen. Hlaďo se přezdívalo Střelnice, protože tam v roce 1956 opilec zastřelil jednoho hosta a další dva zranil.
Výborná kuchyně, drsné vyjadřování
Bubeník také zmiňuje, jak v restauraci Na Hradbách, tehdy U Mudráků, působil hostinský Mojmír Šebesta, který proslul nejen výborným jídlem, ale zejména poměrně drsným vyjadřováním.
„Když později působil ve Starém Jičíně, restauraci, kde pracoval, se přezdívalo U sprosťáka,“ směje se. Bubeník zmapoval i současné hospody a restaurace, což jak sám říká, byla hodně úmorná práce. „V roce 2017 jsem chodil po městě s tužkou, papírem a fotoaparátem a zaznamenával, co kde funguje.“
Sám sice oblíbené pohostinství ve městě neměl, ale kdyby měl tu moc, „oživil“ by provoz restaurací Národní dům, U jelena a Radniční sklípek.
Ačkoliv má nápady na další historická témata, do dalšího díla se prý už nejspíše nepustí. „To už přenechám mladším.“
Sotva Klub rodáků a přátel města Nového Jičína knihu vydal, už autora zastavila řada lidí, aby na různé hospody zavzpomínala. Publikace je k dostání v sídle klubu u městské bašty a v návštěvnickém centru.
