Moje kamarádky Táňa a Lena spolu se svými rodinami podepsaly tento týden smlouvu o pronájmu bytu. Nyní budou bydlet poblíž nás. Ještě jednou chci poděkovat Úřadu městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky za neocenitelnou podporu ukrajinským rodinám, které uprchly před válkou!
Věřte, že je velmi cenné, když se vy, vyděšení, zmatení, ocitnete v novém, cizím světě a zde potkáte lidi, kteří vám pomohou! Vězte, že na to nikdy nezapomeneme!
Jsem moc ráda za své kamarádky, které se teď snáze a rychleji dostanou do práce. Předtím bydlely v Polance nad Odrou a tam doprava nejezdí tak často jako v Ostravě. Od září půjdou naše děti do stejné školky a budeme si moci vzájemně pomáhat vyzvedáváním dětí.
O víkendu byla moje sestra Marina s dětmi na hřišti v nákupním centru v centru města. Děti byly nadšené, vyzkoušely si obrovské množství skluzavek, logických her a prolézaček, všemožných překážek, ale především se mému synovi Nazarovi líbilo místo, kde se mohl cítit jako opravdový pilot letadla! Děti pořád vzpomínají, jak moc se jim tam líbilo.
Šestnáctého srpna měl můj starší syn Nazar narozeniny. Na ten den jsem se předem připravila, koupila mu dárky, vyzdobila pokoj balonky... Nazar se se nemohl dočkat rána – v tento den vždy vstává brzy, aby hledal dárky. Tentokrát jeho narozeniny připadly na úterý, takže slavit budeme o víkendu.
V úterý jsme si dali dort, a když Nazar sfoukl svíčky, řekla jsem mu, aby si něco přál. Naklonil se ke mně a zašeptal: „Mami, chci, aby přišel táta.“ Kdyby jen věděl, jak moc to chci a jak moc věřím, že se jeho přání splní...
„Mezinárodní organizace jsou bezmocné“
Mezitím náš táta zůstává na Ukrajině, pomáhá armádě a dělá vše pro naše rychlé vítězství.
Tento díl jsem začala s vděčností a teď bych ráda pokračovala v úvahách. Dnes, po 160 dnech války, strašlivé a nelidské války, zůstaly některé z obrovských mezinárodních organizací prakticky bezmocné.
Proč se to stalo? Kvůli tomu, že jsou financovány odněkud zvenčí a vytvářejí jen iluzi kontroly, nebo kvůli tomu, že takovou hrůzu svět nezažil příliš dlouho? Nejsem odborník na tyto věci, ale hlavou se mi honí tolik otázek...
Vítězství Ukrajiny závisí na pomoci
Anna RybakNarodila jsem se ve městě Záporoží, kde ještě nyní žijí moji rodiče a babička. Před válkou jsme s mou rodinou bydleli v městě Dnipro, kde nyní zůstal můj manžel Danil a mnoho mých přátel. Mám dva milované syny, pětiletého Nazara a tříletého Mirona. Vystudovala jsem marketing na Berdyansk University of Management and Business. Před válkou jsem pracovala pro Vodafone Ukrajina. |
Nyní, když se stane něco hrozného, velké organizace často jednoduše „vyjádří znepokojení“, zatímco jednotlivé země pomáhají nikoli slovy, ale skutky. Ještě jednou chci poděkovat České republice, pobaltským státům, Polsku, Spojenému království a mnoha dalším, kteří poskytují skutečnou pomoc našim bojujícím na frontě i těm, kteří jsou nuceni uprchnout před hrůzami války.
Naše vítězství nyní přímo závisí na pomoci, a čím více jí bude, tím dříve tuto hrůzu zastavíme.
Každá země pomohla nějak – někdo nám dal zbraně, někdo se rozhodl koupit plyn dražší, ale ne ze země okupanta, někdo dal poslední peníze na pomoc uprchlíkům. Každý obyvatel světa si zvolil svou stranu.
Jeden ze spisovatelů řekl: „V temných časech jsou jasně vidět dobří lidé.“ A jsem šťastná, že jsou miliony takových lidí a že jsem teď v zemi, kde je takových lidí většina!
