Otec pracuje celý život v železárnách, matka v JZD, protože jinou možnost kdysi neměli. Zato jejich syn Adam Kurzok začal podnikat už při studiích. Nejprve absolvoval třinecké gymnázium a po něm Právnickou fakultu na Masarykově univerzitě v Brně.
„V té době jsem začal podnikat. Dělal jsem webové stránky firmám v regionu. Takto jsem si vydělal první peníze,“ přibližuje dvaatřicetiletý rodák z Třince počátky své úspěšné kariéry, jejíž zlom nastal v době, kdy začal dělat webovky pro obchod s metalovou módou.
Tehdy dokončoval vysokou školu a stál na rozcestí, jestli se bude věnovat právům, nebo pokračovat v podnikání. Vyhrál soukromý byznys. Ten mu, především díky projektu Lunchtime, který se věnoval denním menu, brzy vydělal pěkné peníze...
Bylo těžké rozhodnout se pro první, či druhou variantu? Vždyť i právníci mají vysoké společenské postavení.
To ano, ale v podnikání prostřednictvím internetu jsem viděl ohromnou příležitost. Tenkrát jsem obchodu nabídl, že mu vytvořím k webovkám ještě internetový obchod. Zaregistroval jsem doménu metalshop.cz. Přes internet se ihned začalo prodávat mnohonásobně víc než na prodejně. Provozovatel byl tak schopný, že firma neustále rostla. A roste i po deseti letech meziročně až o deset procent.
Takže to byl impulz, který vás pak motivoval dál?
Určitě. Postupně jsme ve zdejším regionu rozjeli od nuly několik internetových obchodů. V letech 2008 až 2012 jsme pak s kolegou vytvořili projekt denních menu. Obcházeli jsme restaurace po celé republice a dávali jejich meníčka na internet. Na konci roku 2012 jsme měli asi tři tisíce restaurací. V roce 2012 jsem prodal svůj podíl. O dva roky později koupila celý projekt indická společnost za tři miliony dolarů. Ta jej nyní provozuje celosvětově.
To znamená, že jste se během pár let stal milionářem. Je Lunchtime váš nejúspěšnější projekt, nebo se můžete pochlubit i jinými?
Zkusme se na to podívat trochu jinak. Když jsme projekt rozjížděli v roce 2008, stejně tak začínali kluci v Indii. Ti, kteří jej pak od nás koupili a provozují jej celosvětově. Je to tedy úspěch? Neměli jsme si ho spíše ponechat a jít si za investorem pro větší peníze, jak to udělali oni?
Zajímavý názor. Jak se vůbec rodí nápady, za které jsou pak někteří ochotní zaplatit astronomické sumy?
Je to neskutečná dřina. Rozhodně jej nevymyslíte u odpoledního čaje. Vždycky je za ním spousta probdělých nocí a propracovaných víkendů. Ale jde to. Znám minimálně deset lidí z Třince, kteří internetem vydělali miliony. Ohromnou výhodou dnešních technologií je fakt, že si můžete vymyslet něco, co se dá hned prodávat zákazníkům po celém světě.
A jak to člověk pozná?
Přesný recept na to asi neexistuje, ale každý nápad je svým způsobem unikátní. Důležité je najít si oblast, které už člověk rozumí. Určitě bych nešel do něčeho, v čem nemám žádné zkušenosti. Našel bych si odvětví, kde bych nejprve nějakou dobu pracoval, abych poznal, jak to v něm chodí, jaká je motivace těch lidí. A rozhodně bych se nebál jít za těmi, kteří to už dokázali. Spousta věcí už existuje a funguje. Jde jen o to, že se dají dělat efektivněji.
Zmínil jste, že jste začínal s internetovým obchodem s módou. Dneska už je ovšem na trhu určitě mnohem větší konkurence. Jak těžké je prosadit se s něčím novým?
Samozřejmě je třeba říct, že před deseti lety to bylo úplně jiné. Když jsme rozjížděli internetové obchody, měli jsme ohromnou výhodu oproti těm v Čechách. Kromě České republiky jsme totiž díky strategické poloze dokázali oslovit ihned i klienty v Polsku a na Slovensku. Stačilo jen vzít dodávku a odvézt zboží na tamní poštu. A z těchto zemí jsme potupně expandovali dále do Evropy. Pokud chce někdo začít dnes, musí si připravit investici v řádu statisíců a počítat s tím, že návratnost bude delší než před několika lety.
Chodí za vámi lidé pro rady? Co byste doporučil těm, kteří uvažují o tom, že by si založili internetový obchod?
Vždycky říkám, že před pětadvaceti lety byla velkou šancí privatizace. Před deseti lety to byl internet. Dnes je to hlavně myslet globálně. Pokud se někdo rozhodne s něčím začít, tak ať se neomezuje jen na severní Moravu nebo Českou republiku. Rozjeli jsme několik internetových obchodů, které prodávají produkty do celé Evropy, potažmo světa. Přitom je lidé řídí z Třince, aniž by obrazně museli vytáhnout paty z města. Není třeba se čehokoli obávat. Dneska je logistika na takové úrovni, že není problém poslat zásilku na druhý konec světa. Ale musíme si uvědomit, že v globálním byznysu není naším konkurentem Slezsko nebo Orava na Slovensku, ale Indové nebo Číňané.
S prodejem na internetu máte dostatek zkušeností. Na čem se bude podle vás dát vydělávat v nejbližší době?
Velkým tématem do budoucna jsou mobilní technologie. Je to pár let, co dokážeme mít v ruce internet a vědět, ve které ulici stojíme. Tento prvek dokáže inovovat spoustu věcí. Od hledání denního menu až po vyhledávání taxíků. V Praze například existuje společnost Liftago, díky které nemusíte znát adresu, a taxík za vámi přesto přijede. Těším se, až to bude v Třinci. Ve zdravotnictví je to zase zařízení, kterým si přivoláte pomoc v nesnázích. Tato technologie se bude vyvíjet dál. Typickým příkladem je fakt, že dvacet procent obchodů na internetu se už děje přes mobilní telefony. Pro internetové obchody dnes děláme mobilní aplikace. Celý segment přesouváme z obrazovek do mobilů.
Zmínil jste, že je třeba uvažovat globálně. Musí se s tím člověk narodit, nebo se to dá nějak naučit?
Pravdou je, že náš vzdělávací systém je nastavený úplně jinak než ten v Americe. U nás učitelé vtloukají do žáků a studentů, že musí dokončit školu a potom si najít dobrou práci. V Americe je to přesně naopak. Učí tam studenty, aby si práci sami vytvořili. Při studiu na univerzitě je úplně běžné, že si student jeden rok zkouší nějaký projekt či zkouší vlastní podnikání. Spousta absolventů tak po ukončení školy ihned začíná podnikat.
Takže kdybyste mohl, změnil byste český vzdělávací systém?
To je těžká otázka. Rozhodně máme mnoho technických talentů, ale chybí jim globální uvažování. Někteří absolventi Vysoké školy báňské v Ostravě by mohli okamžitě jít pracovat za stovky tisíc měsíčně do USA. Tady bych chtěl jako protipól vyzdvihnout tři mladé kluky, kteří absolvovali VŠB a založili MonkeyData. Nejprve se to čtyři roky učili, ale už dva roky jim neustále přibývají každý den desítky zákazníků z celého světa. Zabývají se analytikou internetových obchodů, takže umí jejím majitelům vypočítat, jak na tom zrovna jsou, jestli vydělávají, nebo ne, kde by měli posílit trh a tak dále. To je jasný důkaz, že má smysl tyto věci dělat globálně. Nejenom pro zdejší region.
Člověk jako vy může být vzorem pro spoustu mladých lidí, kteří uvažují o tom, že začnou podnikat. Prozradíte, jak se vám daří nyní? Máte taky čas na sebe a své blízké?
S trochou nadsázky se dá říct, že jsem stále ve vlaku mezi Třincem a Prahou. Věnuji se hlavně internetovému obchodování z Česka a příležitostně investuji a radím mladým projektům. Když mám čas, rád si zahraju basketbal, podívám se na hokej. Fandím Ocelářům. Vždyť jako student gymnázia jsem jim dělal sportovního redaktora. Jednou týdně si zajdu na Javorový (beskydský vrchol u Třince - pozn. red.).
