S chutí na čokoládu bojuju denně. Nechybí mi chipsy, kterýma jsem se dřív dost cpala - nedávno jsem dokonce zjistila, že už mi ani nechutnají. Snažím se o vyvážený jídelníček. Snídaně: ovesné vločky, bílý skyr a ovoce. Svačina: vejce, slanina, zelenina. Oběd: maso, rýže/brambory, zelenina. Svačina: proteinový drink. Večeře: toust se sýrem a slaninou. Celkový příjem cca 1300 kcal. Zpočátku jsem měla problém to sníst, protože je to poměrně dost jídla. Ale ta čokoláda, ta mi vážně děsně chybí. Ještě doplním, že slaninou myslím Schwarzwaldskou šunku.

Trošku offtopic, ale jak se dá naučit pít voda? Naprosto totálně mi nechutná, přitom ji beru jako klíč k tomu, abych vysadil ochucené věci. Zvládnu vodu jedině s bublinkami (sifon, sodastream) a třeba s vymačkaným pomerančem nebo citronem . Ale čistá voda (ať už z vodovodu nebo PETky) je pro mě velmi neosvěžující, jakoby mi zaplácne žaludek, ale nezažene mi žízeň a nechutná mi. Ale zároveň se v rámci zlepšení svého stravování chci naučit ji pít. (A násilně to moc nedávám - o to větší pak mám chutě na ochucené věci - colu zero nebo pivko). Taky jste se někdo musel přeučovat?

mně chutnala takhle bez ničeho jedině voda přímo z pramene. odstátá už nikdy.

Nevěřím tomu. Mám úplně jinou skladbu stravy, než v dětství. Dokonce podle článku jím i celkem zdravě. Cukru moc nekonzumuji. Pravda, o alkoholu tam toho moc uvedeno není.

Otázka zní: chci se zbavit návyku na cukr a vzdát se všech těch sladkých mňamek které zpříjemňují život? A odpovím si - ne

Neco malo komentaru: Dnesni 40 a vyse prozili detstvi v 70-80 letech minuleho stoleti, kdy nedostatek bilkovin ve strave povazovany za spatny. Navic i k hubnuti byla dopurocoana velka restrikce kcal/kJ. S osvetou prichazel max STOB, ale i ten v pocatku s makronutrienty moc nepocital. Takze knedliky, rohliky clovek nasel v jidelnicku kazde domacnosti. 90.leta tomu moc nepomohla a s vetsi osvetou ohledne stravovani se prichazi az v posledni dobe. A pak premysleni o jidle stoji cas, kazdy mame jine vstupni informace do zivota z ceho varit a jist, no a pak je to dulezite spravne zpracovat. A zavislost na cukru ta je opravdu celozivotni, jen je treba se s ni naucit pracovat. A dite s nadvahou ci obezni, i kdyz v dospelosti zhubne, tak bude muset ke svemu stravovani pristupovat celozivotne jinak nez dite, ktere bylo stihle a ktere rodice naucili spravne stravovat, ackoliv oni sami meli problemy s vahou.

Dneska večer treska na rajčatech, olivách a kapary, s chlebem a zeleninový salát. Děti sice budou kvičet a ošklíbat se, zvlášť ten starší, šestiletý, ale to přežijem. Kdyby bylo po jejich, jedly by jen těstoviny posypané parmazánem, bonbóny a kindervajíčka. Ještě, že jim nejednou slazené vody a limonády, a pijou jen vodu!

no nad treskou bych se ošklíbala taky. no a ještě pár let a starší najede na ňamky ze školního bufetu.

Pán je patrně výživový poradce, nikoli nutriční terapeut. A jako nutriční terapeut souhlasím s tím, že extrémy jsou prostě špatně. I propočty se dělají s nějakou tolerancí. Máte pravdu v tom, že myslet jen na počítání kalorií výsledky fakt nenese.

1. Návyku na cukr se zbavit dá. Odvykání mi trvalo asi dva roky, ale teď už pár let je to zcela bez problémů.

2. Byl jsem mírně obézní teenager a mohl jsem si za to.

Tolik slov a stačí říct, že je to všechno jen o sebedisciplnine. Ale to nikdo nechce slyšet. To je moc práce a trvá to dlouho. Dneska je In, když na každý psouk má člověk svého guru a odborníka.

Disciplíně a nebo motivaci

Mě naopak se ten článek nelíbil. 100 výkřiků jak je něco špatně - a vcelku žádná konkrétní rada/poznatek. Jen- jíte sacharidy... proste - nějak je to špatně poskladáno