Motol Salomon Trail Running Cup | foto: Petr Brém

A po maratonu potopa

  • 4
Sedím nad svým běžeckým kalendářem a něco se mi na něm nelíbí. Zamračím se na něj, ale kalendáři jako by to bylo jedno. „Tak co bude? Už mi to řekneš?“ ptám se nepřítomně kalendáře, ale neobtěžuje se odpovědět. Tak ještě jednou – již od srpna 2013 mám za cíl sezóny 2014 uběhnout maraton v Praze. Trenér to ví, přípravu k tomu směřuje, takže vše je vlastně dobré. Proč pak mám ale ten intenzivní pocit nelibosti? Březen – Pečecká desítka, duben – Pražský půlmaraton, květen – Pražský maraton. Vzorná závodní postupka, krásný plán na sezónu. Jo, krásný plán. MOMENT! Na sezónu. Ale běžecká sezóna přeci nemůže skončit 11. května!?

Po vzoru humanistů se vracím ke kořenům svého důvodu, proč běhám. Běhám, proto jsem. Tedy – mým soukromým cílem je mít dost sil, abych se mohl kdykoliv rozhodnout a běžet poznávat krásu krajiny bez ohledu na vzdálenost nebo náročnost. Taková zrychlená turistika. Uběhnout maraton je jen věcí zářezu do pažby, abych mohl říct „ano, dejte mi pokoj, maraton jsem už uběhnul, nechte mě běhat, co mě baví, co chci já“. Jenže teď tu sedím a zjišťuji, že pro mě papírově sezóna končí 11. května. Co teď?

Přemýšlím, co jsem kde slyšel o pěkných závodech. Bohužel, kamarádi jsou extremisté, takže pozvánky na různé akce typu „70km na narozeniny“ „110km před maratonem“ popřípadě „100km jen tak pro srandu králíkům“ se sice nahrnuly, ale to není to, co jsem hledal. Další návrhy – pojď na osvědčené závody – Valašský hrb, Slezský maraton, Lysohorský čtyřlístek, Šutr, Šluknovská  stovka, Pražská stovka.. HEJ LIDI! Já jsem neupadnul na hlavu při seběhu k Labuti v Kunratickém lese. Já chci něco normálního! Něco v přírodě. Něco jako jsem vloni běžel na Lipně.

Vloni jsem běžel na Lipně – to bylo něco se Salomonem. Pravda, málem jsem tam vypustil duši, protože jsem přepálil střední část a z největšího lákadla – Stezky v korunách stromů – si nepamatuji lautr nic. Tedy jedno ano – že ten kluk předemnou měl náskok 1,5 otáčky, takže jsem se za ním pustil ze všech sil (už jsme se dobrých 8km průběžně předháněli) a ignoroval bušící srdce, chroptící plíce a protestující nohy. Taky si pamatuji, že jsem po doběhu upadnul a sbírali mě doběhnuvší soupeři. Hodinu jsem jen seděl a sbíral síly. A když nad tím přemýšlím, tak tam bylo přeci krásně! Asfaltu minimum, spousta lesní cest, cesty do kopce a z kopce, občas nějaký ten výhled.

Otevírám tedy všemocný „brausr“ a dostávám se na web Salomon Trail Running Cupu. Konec běhání po silnicích, začátek běhání v přírodě. Člověk se má na co těšit od května až do listopadu a dokonce stihne v červenci i dovolenou, protože to žádný závod není. Rozmístění závodů je přes celou republiku (západočeši, severočeši a jihomoravočeši odpustí) a já se těším jako malé dítě, až si proběhnu místa, kam bych se jinak nevydal. Délka tras je mezi 8mi kilometry (Praha – Motol) po 30 kilometrů (Dolní Morava), všechno přespolní běhy (nebo traily, chcete-li). Trochu mě mate, že součástí není Slezský Maraton, který je také pod hlavičkou Salomonu, ale co už. Přihlásím se na něj ze sportu také, abych měl doma co vysvětlovat. Jen škoda, že je týden před půlmaratonem na Lipně..

Co vlastně rozhodlo o mé chuti účastnit se série Salomon Trail Running Cup?

  • dobrá zkušenost ze dvou závodů loňského ročníku
  • chuť poznávat nová místa kde se dá běhat
  • nechuť běhat po silnici
  • radost z pohybu v přírodě
  • zvědavost, co že je ta odměna za absolvování všech závodů
  • záštita Salomonu jako důvěryhodné značky

A můj cíl? Pořádně rozběhnout Motolské jamky 2. listopadu! Už nechci dostat kolo od prvních sedmi borců, chci za sebou udržel Michaela a hlavně chci strategii „uběhnout všechna čtyři kola“ ne jako vloni „uběhnu tři a pak se uvidí“. Takže sezóna je prodloužena o šest měsíců a já vím, kde budu běhat. Doufám, že se na některém z nich potkáme!

Napiš svůj článek i TY

Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

Psaní o běhání je někdy náročné.

Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů.

Marek