Sama lékařka se v praxi nikdy s žádnou nečekaně dramatickou reakcí dítěte na vakcinaci nesetkala. „Aplikovala jsem něco přes čtyři tisíce dávek hexavakcíny a myslím, že je to statisticky významná zkušenost,“ uvedla a dodala, že naopak ví o případu dítěte, které dostalo spalničky ještě dříve, než mohlo být očkované, a muselo být hospitalizované na jednotce intenzivní péče.
„Nejde jen o nevýznamné virové onemocnění,“ varovala s tím, že jedno z tisíce dětí může na nemoc i zemřít. „Nemoc obrovsky zasáhne imunitní systém a i riziko následných komplikací je mnohonásobně větší než banální očkování. Jsme smutní, jestliže někdo o tom pochybuje a zvažuje, zda očkovat, či nikoliv.“
Příčin, proč se k nám spalničky vůbec dostaly, je podle lékařky hned několik: porušili jsme hlavní bariéru – poklesla proočkovanost a navíc se vyskytly i v populaci očkované, ale už před rokem 1970, u níž účinnost nebyla podpořena opakovaným očkováním. Ideální hranice proočkovanosti populace je podle odborníků kolem 95 procent, ale Česko je v průměru na hranici 83 procent. Jsou však velké rozdíly v proočkovanosti v jednotlivých regionech. Například hlavní město Praha je pod 80 procenty.
„Ve Spojených státech amerických už mnoho let nepovinně očkují děti proti planým neštovicím, takže kdyby tam od nás chtěl někdo studovat, musí buď přinést potvrzení, že nemoc prodělal, anebo ho musíme naoočkovat dvěma dávkami. Společnost si tak chrání své území. Kdyby student odmítl, nenechají ho v USA studovat,“ uvedla lékařka a dodala, že i Velká Británie má dnes vyšší proočkovanost než Česko.
Máme se dobře
„Ve druhém roce života se může manifestovat nějaké onemocnění a rodiče hledají příčinu, leckdy se upnou na očkování, ale nic prokázáno nikdy nebylo. Jenže než proběhnou všechna genetická a metabolická vyšetření a zjistí se, oč jde, trvá to. „Kromě zarudnutí, výjimečně zvýšené teploty, jsem se s žádnou významnou reakcí nesetkala.
„Máme se dobře, společnost je velmi bohatá, netrpíme hladem, podvýživou, válkami,“ myslí si pediatrička. „Když vymýtíme nemoc, řešíme případné reakce po očkování, přitom vakcinace je stále šetrnější a ochrana dlouhodobější. Děti narozené do roku 2001 dostaly do svých 15 let 18 očkovacích látek povinného očkování. Dneska je to sedm látek – to jsou argumenty, které by měli rodiče slyšet, ale oni často podlehnout zděšení z toho, co děsivého si přečetli na internetu, protože na prvních místech se objeví informace, které prospěšnost očkování negují,“ řekla Hana Cabrnochová a dodala, že postmoderní myšlení, kdy nevěříme autoritám a hledáme si vlastní cestu, je smutným výdobytkem civilizace.
„Kdybychom se nemoci báli, nebudeme řešit zvýšenou teplotu nebo případně jinou nepatrnou reakci,“ uvedla.
„Ke mně rodiče, kteří odmítají očkování, nechodí, ale setkávám se s takovými, kteří váhají. Chtějí ho oddálit. Diskutujeme téma šetrného očkování. Oddalování je však neefektivní. Nejvíc ohrožené jsou právě malé děti, jejichž imunitní systém je zároveň nejlépe připraven na očkovací látku zareagovat. Vakcíny, které pro ně používáme, nejsou pro starší děti vhodné,“ varovala lékařka a dodala, že hexavakcínu, která není jen proti šesti nemocem, ale i proti různým typům jedné, mohou pediatři použít maximálně do šesti let věku dítěte, pak už jen každou z vakcín odděleně, takže dítě by muselo podstoupit devět očkování.
Zákeřný meningokok
Mezi nepovinná očkování, na které pojišťovny dnes jen přispívají, patří také vakcinace proti meningokovým infekcím a pediatři usilují o to, aby bylo spolu s některými dalšími (klíšťová meningoencefalitida, rotaviry) plně hrazené ze zdravotního pojištění. Meningokog je nejzákeřnější bakteriální infekce, v řádu hodin může organismus vážně poškodit, pacient může i zemřít. Ročně onemocní asi šest desítek lidí, z toho přes deset procent zemře. Očkování je cíleno na nejohroženější skupiny, jimiž jsou nejmenší děti do čtyř let a pak dospívající.
„Pokud budeme očkování bagatelizovat, budeme se častěji znovu setkávat s nemocemi, které jsme dlouho nezažívali,“ uzavřela lékařka.
