Bolesti břicha, nevolnost a průjem. Tak se projevila infekce zvaná kampylobakterióza (ilustrační snímek)

Bolesti břicha, nevolnost a průjem. Tak se projevila infekce zvaná kampylobakterióza (ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Lékaři mi cpali kortikoidy. Pak se ukázalo, že diagnóza byla špatná

  • 122
Moje trápení začalo docela nevinně. Od rána bolesti břicha, průjem, nevolnost. Když jsem ten den už asi po dvacáté běžela na záchod, došlo mi, že vše není úplně v pořádku. Tak začalo moje nekonečné kolečko s doktory a několika chybnými diagnózami. Čtenářka Eva napsala další díl našeho seriálu Můj boj s nemocí.

Obvodní lékařka řekla, že to bude slepé střevo, a vypsala mi doporučení na chirurgii. 

Tam mě doktor prohmatal a skoro se mi vysmál. "Při slepém střevě byste neměla takový průjem, musíte na internu." A tam jsem nakonec i zůstala. Odběry krve, výtěr, infuze, dieta. 

Kampylobakterióza je závažná alimentární infekce připomínající salmonelózu. Je vyvolána termofilní bakterií Campylobacter jejuni. 

Často souvisí s konzumací nedostatečně tepelně upravených potravin, zejména drůbežího masa a drůbežích produktů. 

Projevuje se enterokolitidou (zánět tenkého a tlustého střeva) anebo systémovým onemocněním.

Zdroj: Wikipedia

Druhý den přišla doktorka se souhlasem, zda jsem ochotná podstoupit kolonoskopické vyšetření. Kamerou by se mi podívala na tlusté a tenké střevo. Souhlas jsem podepsala a doufala ve vyřešení situace. Připadala jsem si jak v bludném kruhu. Dva dny jsem nejedla, ale bolest břicha nepřestávala. 

Samotné vyšetření se zvládnout dalo, znám horší bolest. Doktorka mi odebrala vzorky ze střev a po vyšetření se na mne vážně podívala a řekla, že mám celé tlusté střevo zasažené zánětem. Vypadá to na ulcerózní kolitidu. Co to znamená? Co se děje? "Je to autoimunní onemocnění, které se nedá vyléčit. Ale dá se s tím žít," řekla mi lékařka.

Výsledky z odběrů tvrzení lékařky potvrdily. Nasadili mi tedy silné kortikoidy a výživu nitrožilně. Jídlo by mé tělo nezvládlo zpracovat. A tak to šlo několik dnů. Únava, léky, bolesti, deprese, strach z toho, co mě čeká, jaký budu žít život, jak moc se změní? Milion otázek a myšlenek. 

Rodiče, známí i kolegové byli zaskočeni, ale hledali informace na internetu a byli mi podporou i rádci. 

Dalším šokem byla karanténa

Za pár dní přišla sestřička s dezinfekcí a všechno začala čistit. Na ústech měla roušku a po chvíli se na mě podívala a říká: "Už tu byla doktorka? Máte karanténu, jste infekční. Budou vám volat z hygieny, klasický postup." 

Zákaz návštěv, dezinfekce na ruce, samostatná toaleta. Jako když na základní škole řádila žloutenka. Hygienička v telefonu mi oznámila, že mám infekci zvanou kampylobakterióza. Nejčastěji je z kuřecího masa a tak vyzvídala, co jsem jedla naposledy.

Ke kortikoidům mi tak ještě přibyla antibiotika. Jako kdybych těch léků už tak neměla dost. Denně to bylo kolem dvaceti tabletek. 

Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

Když jsem antibiotika dobrala, zvládala jsem se i celkem normálně najíst, pustili mě do domácího léčení. Do práce jsem mohla až za měsíc. Stolice několikrát denně byla rutina a podle doktorky stav, který se už změnit nemusí. 

Ten měsíc doma utekl hodně rychle. Já byla přesvědčená o své schopnosti vše zvládnout a tak jsem se nechala uschopnit. V práci se to dalo zvládnout, neměla jsem fyzicky náročnou práci. Jednání s lidmi, celý den v kanceláři. Dokázala jsem to, ale jen týden. 

Pak to přišlo znovu. Únava, bolesti, nechutenství. Nedokázala jsem fungovat. I ranní vstávání byl nepřekonatelný problém. 

Jak jinak než kapačky, dieta, zvýšení dávek léků. Podle doktorky mé tělo ještě nebylo připravené po tak náročném boji se zánětem. Moje rodina už toho měla dost. Nemohla se dívat, jak se ztrácím před očima a trápím se. Objednala mě na jednu kliniku do Prahy. 

Změna léčby a nemoc byla pryč

Stačila jedna konzultace a následné kolonoskopické vyšetření a doktorovi bylo jasné, co se děje. Žádnou chorobu zvanou ulcerózní kolitida nemám!

Když se totiž kolonoskopie provádí při kampylobakterióze, ukazuje se zánět tlustého střeva, ale přitom nejde o žádnou chorobu. Měla jsem brát od začátku jen antibiotika na kampylobakteriózu, nasazené kortikoidy akorát zhoršovaly léčbu a ničily mi organismus.  

Doktor mi nasadil jiné léky a můj stav se pomalu lepšil. Únava nebyla tak nezvládnutelná, toalety jsem navštěvovala méně a méně, chuť k jídlu se vracela. Dnes mám o 15 kilo víc a jsem naprosto zdravá. Žádné léky ani diety.

Je to rada pro ostatní. Nikdy nic nevzdávejte. A pokud už vás potká nějaká nemoc, která vás má doprovázet po zbytek života, nechte si diagnózu posoudit ještě u jiného doktora. Na to máme všichni nárok. Zdraví máme jen jedno.