ilustrační snímek

ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Poruch řeči přibývá, ale tablety za to nemohou. Děti často přijdou pozdě

  • 19
Přibývá lidí s poruchou řeči, jazyka a sociální komunikace. Podle odhadů odborníků se narušení komunikační schopnosti týká až pětiny obyvatel včetně dětí, o nichž koluje mýtus, že mají potíže s řečí kvůli hojně používaným tabletům či chytrým telefonům. Ve skutečnosti ale většina poruch vzniká z genetických důvodů.

Poruchy autistického spektra, hyperaktivita, neurovývojové poruchy, ale třeba také cévní mozkové příhody. To jsou jen některé příčiny, proč v populaci stále přibývá poruch komunikace, jazyka a řeči.

„Statistická data svědčí o trendu nárůstu pacientů v péči klinických logopedů. Je ale vysoce pravděpodobné, že osob s logopedickými nálezy je v populaci více, než zachytí pracoviště klinických logopedů. V současné době se jejich výskyt ve všech věkových kategoriích pohybuje podle odhadů kolem dvaceti procent,“ řekla iDNES.cz Barbora Richtrová z Asociace klinických logopedů ČR.

V posledních letech je navíc patrný trend, kdy přibývá pacientů se závažnějšími stupni narušení. „Pacientů, kteří mají pouze obtíže s výslovností výrazně ubývá. Například v roce 2013 bylo v péči klinických logopedů 48 procent těchto osob, v současnosti je to 22 procent. Ostatní pacienti mají středně těžce nebo těžce narušenou komunikační schopnost, což nyní tvoří nyní 78 procent pacientů v logopedické péči,“ upozornila Richtrová.

Genetika v hlavní roli

Připomněla poměrně rozšířený mýtus, že potíže s komunikací u dětí vyvolává časté používání tabletů a chytrých telefonů. „Není to pravda,“ zdůraznila logopedka. „Většina poruch vzniká na genetickém podkladu, který určuje vývoj mozku.“ 

I když vývoj řeči (výslovnosti, plynulosti a tempa), jazyka (kognitivního jazykového systému) a sociální komunikace (neverbální a verbální komunikace mezi lidmi) může být podle ní ovlivněn průběhem těhotenství nebo porodu, nemocemi a úrazy a do určité míry také vztahem a výchovným stylem v rodině, ale třeba také mírou psychického stresu nebo temperamentem jedince.

„Můžeme si to představit jako obrovské puzzle, které dohromady sestaví obraz člověka,“ řekla Barbara Richtrová z Asociace klinických logopedů.

Rodičovská úloha

Na jazykových potížích dětí se může podepsat i neadekvátní přístup rodičů. „Ano, i takoví rodiče existují. Avšak většina rodičů, kteří navštěvují klinického logopeda, jsou báječní. Hledají pro své dítě pomoc a podporu, spolupracují, trénují,“ uvedla Richtrová.

Dodala, že spíše nastává situace, kdy matka nebo otec prožívá vnitřní pocit viny a ještě je vystaven neustálému tlaku okolí, které ho stále poučuje nebo radí, co by měl s takovým dítětem dělat. „Součástí naší práce je tedy i pomoci rodičům zbavit se pocitu viny, vysvětlovat skutečné příčiny obtíží a podpořit rodiče tuto skutečnost přijmout,“ poznamenala logopedka.

Nejčastější vady řeči. Kdy musí zasáhnout logoped

Rodiče jsou podle ní důležití, jsou pravou rukou odborníků při podpoře jednotlivých dovedností dítěte. „Je jim potřeba vysvětlit, co je cíle, proč konkrétní věci děláme, a že nácvik dílčích dovedností by měl probíhat formou hry a zábavy, dát jim typy, jak jednotlivé dovednosti mohou posilovat i v běžném životě,“ řekla Richtrová.

Dodala, že je třeba při cvičení respektovat aktuální rozpoložení dítěte. Délka domácího tréninku by měla být doporučena individuálně, v souladu nejen s věkem, ale především s druhem onemocnění a dalšími doprovázejícími poruchami – tedy stavem jednotlivých oblastí nerovnoměrně se vyvíjejícího psychomotorického vývoje, aktuálními potřebami dítěte, a také v souladu s nastaveným rodinným harmonogramem.

Čím dříve, tím lépe

Veřejnost se také často domnívá, že zahájit klinicko-logopedickou péči u dětí stačí v předškolním ročníku mateřské školy. Většinou tomu tak není.

„V pěti letech je pozdě pro všechny děti se sluchovým postižením, s rozštěpem a všemi neurovývojovými poruchami, kam patří vývojová dysfázie, vývojová dyspraxie, vývojová koktavost, vývojová porucha artikulace, poruchy autistického spektra, syndrom ADHD nebo elektivní mutismus,“ poznamenala Barbora Richtrová.

Díky moderním vědeckým a odborným poznatkům lze tyto poruchy nebo riziko vzniku těchto poruch určit již v raném věku. „Ideálním řešení by bylo zavedení povinného screeningu jazykových a řečových poruch mezi druhým až třetím rokem dítěte,“ upozornila logopedka.

Každopádně podle ní platí staré dobré tvrzení, že je lepší se nechat jednou preventivně vyšetřit než něco zanedbat, přičemž u malých dětí to platí dvojnásob.

Není podle ní ojedinělé, že ke klinickému logopedovi přijde rodina s téměř šestiletým dítětem s vysvětlením, že mu nejdou jenom hlásky L, R a Ř. 

„Logoped ale při komplexním vyšetření zjistí, že má například také obtíže ve výbavnosti slov, vyprávění, vnímání zvuků řeči – tedy symptomatiku vývojové dysfázie, nebo jsou v projevu lehké náznaky neplynulosti, tedy koktavosti, dítě není emocionálně nebo pracovně zralé a přitom má za půl roku nastoupit do školy,“ řekla Richtrová.

Dětské únikové strategie

I kdyby takové dítě mělo odloženou školní docházku, za rok a půl nelze vždy vše „napravit“, neboť jednotlivé roviny jazykového systému mají vlastní tempo vývoje, zřejmě rozdílně stimulovatelné. Dítě v tomto období více prožívá a uvědomuje si, že je něco „divně“, zvyšuje se prožívání studu, takže děti mají snížené sebevědomí a volí různé únikové strategie, aby nemuseli zažívat nezdar. 

Koktání není konec světa. Děti neopravujte a dopřejte jim klid

Je velmi nebezpečné, když s dítětem s popsanými onemocněními někdo trénuje výslovnost, v dobré víře trénuje ´motoriku jazyka´, neustále jej v řeči opravuje. Následkem toho může dojít k mnoha nežádoucím jevům, například neplynulostem v řeči, úzkostem nebo reaktivní poruše chování,“ řekla Richtrová.

„Představa, že se věkem samo vše srovná, je podle ní také mylná. Neurovývojové poruchy často přetrvávají do školního, adolescentního věku a dokonce máme poznatky, že i do dospělého – záleží jen na jejich kombinaci a závažnosti. Jen poruchy výslovnosti nejlépe reagují na léčbu,“ upozornila Barbora Richtrová z Asociace klinických logopedů.

Nejen R a Ř

Spousta lidí si stále myslí, že logopedi učí své klienty pouze správnou výslovnost písmen R a Ř nebo C, S, Z. Podle Richtrové to je ale pouhá třešnička na dortu, navíc jako samostatný jev čím dál vzácnější. Mnohdy mají řečové potíže hlubší důvody jazykové.

Dalším častým mýtem je, že logopedi pracují pouze s dětmi. Ačkoliv většina pacientů v ambulancích jsou skutečně děti, pracují odborníci rovněž se studenty, dospělými a seniory. Právě senioři jsou často nedostatečně informovaní o tom, že jim klinický logoped může pomoci s obtížemi v komunikaci či v polykání – například po prodělané cévní mozkové příhodě.

„Někteří naši kolegové se také zaměřují na novorozence a kojence a pracují v perinatologických centrech, jiní jsou zaměstnanci v nemocnicích a pracují na různých odděleních. Nejčastěji jde o oddělení neurologie, psychiatrie, foniatrie, geriatrie či rehabilitace. Pečují o pacienty všech věkových skupin po operacích či při onemocněních,“ konstatovala Barbora Richtrová. Další experti zase pracují v lázních nebo sociálních zařízeních.