Psychika člověka je velmi nevyzpytatelná. Dokáže vytvořit problém téměř ze všeho. K návštěvě psychologa nebo psychiatra nás může kuriózně dovést i strach o vlastní zdraví, děs z nemoci či lékařů. Znáte poruchy, které se toho týkají?
Chci jenom zdravě jíst
Poslední dobou přibývá těch, kdo se děsí nezdravého jídla. Pacienti trpící ortorexií, tedy strachem z toho, že sní a vypijí něco hrozného, považují například pšenici, lepek, cukr nebo mléko za jed a nakupují zásadně jen bio potraviny. Znají všechna „éčka“ a dlouho zkoumají složení toho, co si koupí. Ortorektické matky by nikdy nedaly dětem například kousek sladkého, dopřejí jim maximálně sušené nesířené ovoce.
Ortorexie se řadí mezi poruchy příjmu potravy stejně jako mentální anorexie a bulimie, jen u ní nejde tolik o množství jídla, ale hlavně o jeho kvalitu. U lidí, kteří jí trpí, začala většinou z dobrých pohnutek, zkrátka chtěli jíst zdravě. Jenže nakonec je to zavalilo, zdravá strava se jim stala posedlostí.
Často vyzkoušeli i různé stravovací směry: vegetariánství, veganství, makrobiotiku, raw stravu nebo nejrůznější detoxy. To jim ale nestačilo. Všechno ještě zhoršuje velké množství informací na internetu či celebrity vyznávající super zdravý životní styl.
Kdy zbystřit? Podobně jako anorektici nebo bulimici, ani lidé trpící ortorexií si svou poruchu neuvědomují nebo ji záměrně popírají. Varovným znamením pro jejich okolí je třeba to, že začnou odmítat „normální“ stravu. Zkuste jim nabídnout kus ovocného koláče. Pokud se vás hned budou vyptávat, co v něm je, jaká mouka, tuk nebo cukr, je to podezřelé.
Lidé s ortorexií si začnou časem nosit své jídlo a ochotně zapřádají hovory o zdravé stravě. Dostat je k odborníkovi bývá těžké, jsou přesvědčeni o své pravdě. Ale za pokus to stojí.
Věnujte mi pozornost
Zvláštní poruchou je takzvaný Münchhausenův syndrom neboli syndrom barona Prášila. Je to opak patofobie, iatrofobie a nosocomefobie, o kterých se dočtete dále. Nemocný, který trpí touto poruchou, záměrně předstírá, že je chorý, dokonce je schopný sám sebe poškozovat.
Zvládne sehrát různé příznaky chorob, dovede o nich dalekosáhle vyprávět, má je nastudované. Chce být ošetřován, hospitalizován, vyžaduje zájem lékařů i své rodiny a známých. Touží po pozornosti. Většinou má zkušenost z dětství, že se o něj rodiče víc zajímali, když stonal.
Chorobná mateřská láska aneb Když ženy ubližují, aby si jich někdo všiml |
Setkáváme se i s Münchhausenovým syndromem v zastoupení, kdy nejčastěji matka simuluje nemoc u dítěte, někdy ho dokonce i zdravotně poškozuje. Tento syndrom vyžaduje odbornou léčbu.
Podobně se projevuje i hypochondrie. Nemocný se nezdravě pozoruje, je přesvědčený, že stůně. Jakmile padne zmínka o nějaké chorobě, začne hned zkoumat, jestli ji nemá, a často dojde k závěru, že ano. Mívá znalosti medicíny jako začínající lékař, moc rád mluví o nemocech a zkouší na sobě různé léčebné postupy. Pozor, takový člověk nesimuluje, je o svém špatném stavu přesvědčený. Také jemu může pomoci psycholog nebo psychiatr.
Kdy zbystřit? Mluví-li váš blízký často o nemocech, vlastně málokdy myslí na něco jiného. Když se stále objednává k lékařům a vrací se od nich zklamaný, že mu nevyhověli, nic nenašli. Když se nebojí nemocnic, naopak usiluje o to v nich být léčen. Vysvětlete mu, že i psychiatr je lékař a rád si s ním popovídá.
K doktorovi? Nikdy!
Pokud máte rádi herce Jana Libíčka, asi o něm víte, že ho vlastně zabil strach z lékařů. Byl hodně nemocný a zemřel v květnu 1974 ve dvaačtyřiceti letech. Necítil se dobře, ale protože se velice bál lékařů, raději své nemoci neřešil. Téhle poruše se říká iatrofobie.
Pacienti většinou popírají, že mají zdravotní problémy. Z lékařů mají hrůzu hlavně proto, že už u nich zažili něco nepříjemného, bolestivého, možná i nevlídné zacházení nebo přehlížení. Typickým příkladem je třeba fobie ze zubařů. Vzpomínky na to, jak ten který zákrok bolel, dožene některé lidi tak daleko, že se do ordinace vypraví, až když nemůžou vydržet bolestí. Podobnou poruchou je i nosocomefobie, chorobný strach z nemocnic.
Tím zase trpěl bývalý americký prezident Richard Nixon. Tuhle fobii opět může způsobit špatná zkušenost s předchozím pobytem ve špitále.
Kdy zbystřit? Máte zdravotní potíže a nic s nimi neděláte? Omlouváte se, že nemáte čas obíhat vyšetření? Odložili jste už několikrát návštěvu lékaře, vymysleli jste si nějaký důvod, proč tam nejít? Prohlašujete: „Do nemocnice jen přes mou mrtvolu?“
Dobrý terapeut vás pochopí a spolu s ním se pokusíte zbavit svých úzkostí. Třeba tak, že si nejdřív budete o doktorech povídat, už to samo o sobě znamená úspěch. Navíc dnes není nutné chodit do ordinací či nemocnic, se kterými jste udělali negativní zkušenost. Můžete si najít ohleduplnějšího lékaře a kvalitnější špitál.
Internet je plný nádorů
Chorobnému strachu z nemocí se říká nozofobie nebo patofobie a je to vlastně také nemoc. Kdo jí trpí, ten se děsí virů, bakterií, obává se, že může kdykoli a čímkoli onemocnět. Nemá žádné zdravotní komplikace, přesto ho ale budí panický strach, že by je mít mohl. Pokud má nějaké potíže, často odmítá vyšetření, protože nemoc, které se tolik bojí, by se mohla potvrdit. Jeho život se podřídí boji proti chorobám.
Takový člověk nepůjde na návštěvu do rodiny, kde má dítě rýmu (to si pečlivě zjistí předem), dokonce si nevybere povolání, při němž by se setkával s větším množstvím lidí, a tudíž s vyšší pravděpodobností nákazy. Jak nozofobie vznikne? Někdy za ni může třeba to, že pacient býval v dětství dost nemocný, trpěl a už to nechce zažít.
Monopatofobie je potom panický strach z jedné konkrétní nemoci, například z infarktu, na který zemřela část příbuzných, z cukrovky, pohlavní choroby a podobně.
Další specifickou poruchou je karcinofobie, chorobný strach z rakoviny. Jakmile se vám udělá mdlo, když slyšíte o nádorech, může vás mít tento děs v hrsti. Bohužel mu často nahrávají právě lékaři.
Jdete jen na preventivní prohlídku a už během ní padne zmínka o rakovině. Nic vám není, cítíte se zdravě, ale tam vás vyšetřují hlavně proto, aby se vyloučilo, že nemáte nádor. I ten nejotrlejší člověk by dostal strach. V tomto směru by se měli doktoři a sestry změnit. Negativní roli hraje i internet.
Bolí vás palec u nohy? Dělá se vám špatně v letadle? Když začnete na webech hledat důvody a řešení potíží, dřív nebo později narazíte na to, že pravděpodobně může jít i o rakovinu. Proto je někdy lepší nehledat nic na internetu, nebo vybrat jen hodně spolehlivé stránky.
Kdy zbystřit? Pokud vás svazuje strach ze špíny a nemocí, dokonce vás omezuje v běžném životě. Jestli se bojíte chodit mezi lidi, abyste od nich něco nechytli, vyhledejte odbornou pomoc. Psycholog nebo psychoterapeut nechodí v bílém plášti, je to spíš poradce než doktor, nemusíte se ho bát.
