Hm, tak jo. Fotografove prekonali dlouhodobou predpoved pocasi. Myslim si, zeee....

Navic je to pekna blbost. S manzelem mame krasne zatim 15 lete manzelstvi, ale zrovna na svatbe bych si na nas nevsadila. Kvuli dopravnimu kolapsu zacala o 2 hodiny pozdeji (proste se na to misto nikdo nedokazal dostat vcas, vcetne oddavajici), jeste pred zacatkem obradu doslo restauraci pivo (necekane bylo v dubnu pres 30°C a restauracka na to nebyla pripravena), vino bylo v jednom z aut stojicich v kolonach, fotografka nas mela fotit po obradu jeste pred jidlem, ale vzhledem ke zpozdeni uz meli vsichni hrozny hlad, no proste se pokazilo co mohlo. A ne, proste jsme to s novomanzelem s pocitem jiste zodpovednosti za vsech nasich 80 svatebnich hostu nedokazali brat jako desne vtipne. Navic nas fotografka neustale nutila do pozic, ktere se nam vubec nelibili.... Takze ne, neusmivali jsme se neustale jako slunicka. Ale presto verim, ze toho prekoname vic nez par, ktery se bere po roce znamosti, jeste v plne ruzovych brylych a neustale se na sebe jen usmiva.

Zajimave poznatky, skoda, ze ty pozitivni priklady nejsou dolozeny 'setkanim po letech'.

Z vlastnich vzpominek: Nas fotograf byl manzelcin znamy, student fotografie. Zadny atelier, ale predevsim "akcni fotografie", krome planovane rodinne sedanky v parciku.

Nase svatba byla v 6 vecer ve velkem kostele ve stredu mesta (Australie) a nejblizsi pribuzni z obou stran se meli sejit u kamosky ve 4 odpoledne, male obcerstveni, nekolik rodinnych fotografii u pekne skalky v parciku za rohem a odjezd do kostela.

Nase svatba byla uprostred zdejsi zimy a prestoze ta je asi jako vas podzim, studena fronta s castymi prehankami i misty krupobitim nase plany proste znemoznila.

Nevyslo nam ani par dalsich bodu naseho planu, kdyz nekolik pribuznych z obou stran na svatbu neprislo, nebo nevestina matka naprosto odmitla byt na stejne fotografii nebo sedet u stejneho stolu s otcem. Clovek by si myslel, ze 13 let po rozvodu by ta zenska mohla sve antipatie na chvili odsunout, aspon pro ten jeden den! Tak jsme nemeli rodice u svatebniho stolu. Jeste dobre, ze jsme meli v klubu 3 dlouhe stoly a meli dost mista kde koho posadit.

V pripravach na svatbu jsme neco delali svepomoci, jine veci s pomoci pratel a pribuznych, co neslo jinak, prenechali jsme profesionalum. Podstatne ale bylo, ze jsme uplne vsechno planovali a provadeli spolu s mou nastavajici a resili vsechny nastale problemy spolu jako tym. Nenechali jsme se nicim rozhazet pred svatbou ani v jeji den.

Spatne pocasi? To se stava, vetru, desti se tu porucit neda.

Nepritomni pribuzni? Jejich problem, prisli o peknou svatbu a hostinu pro 70+ ( i prima rakouske rizky servirovane na hostine) s tancem a peknou pohodou. Atd.

A nakonec: jsme spolu uz 41 let.

PS. s nasim fotografem jsme ztratili kontakt, kdyz odjel do zamori. Uplne nahodou jsme se s nim videli v kine asi pres 5 mesici, prvne po tolika letech. Rekl nam mj., ze vubec neni prekvapen, ze nam to vydrzelo.

Jo jsoi to signaly problemu ve vztahu, ale ne vzdy to nutne vede k rozvodu, protoze jsou lide, kterym to vyhovuje byt peskocan, rizen, ovladan. Jsou vztahy, kde nemuzou byt spolu ale ani bez sebe. Vymeny manzelek take ukazujou jake hrozne vzajemne vztahy muzou byt a presto od sebe nejdou...

Jednoduché předpovědi se zaručenou 50% úspěšností.

Ještěže jsme na svatbě neměli profesionálního fotografa

"...Jsem si jistá, že se mají pořád báječně a jsou spolu,“ popsala jednu ze svých historek fotografka Sareah Marina na webu reddit.com."

Aha, takže oni si myslí, že to poznají. Odhadují to, jako každý jiný a zpětnou vazbu nemají

"...Nemyslím si, že jsou ještě spolu,“ vypráví fotografka s přezdívkou Golden."

Oukej, dík za názor.

Článek jsem s chutí přečetla... inu... jsou věci, které vidí jen člověk s praxí. Někdy jen přemýšlí o svých pocitech... a ejhle... intuice se nemýlila!

To je nějaký nepříliš vyvedený překlad ukradeného textu bez uvedení autora? Tohle rozhodně není autorský text. O doprovodné fotogalerii nemluvě.

Letos začala okurková sezóna nezvykle brzy.