Ono to degraduje i jiné pojmenování - přítel (přátelé) bylo míň, než "kamarád". Dneska, abych si nepřipadal jako teplej (nic proti čtyřprocentním, mám je i za kamarády, ale nepočítám se mezi ně), holt musím mít samé kamarády.

Za zprasení slova "přítel" vám tedy jako lingvista opravdu děkuji. V oficiální dokumentaci jsme teď nuceni používat zhovadilosti typu „sprátelená osoba“ nebo jen plurál „přátelé“. "Kamarád" je příliš hovorové, a „přítel“ je tak doprasené, že to v původním významu již nelze použít.

Ano, kamarád má spřátelenou ženu, spřátelenou tchýni i švagrovou. A docela se tím baví. Jeho žena mu povila 2 děti, nemají spolu už 15 let žádné spory, ovšem on se ženit nechce a přesně je u nich to, co píše paní Kolářová. Při autonehodě utrpěl těžká zranění a ona šílela co s nimi bude, kdyby byl náhodou plně invalidní, nedejbože zemřel. Vykřesal se z toho a naštěstí fungují oba dál. Prý ten pocit svobody mu za to stojí.

jsem už asi starý. taky bych zprvu nechápal o kom mluví, akorát by mi to asi tak po třetí větě došlo a ujistil bych se že myslí jako partnera. pořád jsem si nezvyknul že manželka/milenka/partnerka je najednou přítelkyně. asi v tom bude fakt to honění virtuálna, kde když máte drahou polovičku sledovanou, tak je označená jako přítel, stejně jako pepa kterýho v reálu neznáte

Ten článek má, řekl bych, tři ne úplně sourodé části. První se mi nelíbí, protože že mě dělá debila. Jsem starší, ale vím co co znamená. I když se mi to třeba nemusí líbit. S druhou částí souhlasím. Myslím, že tady je třeba nějaký systémový zásah. A třetí část bych přirovnal ke splasknutí cenové bubliny. Zkrátka skončila přátelství, která přátelstvími nebyla a jen se jim tak říkalo.

S tím použitím slova "přítel/přítelkyně" pro někoho s kým člověk žije nebo chodí jsem se setkal prvně asi před cca 25 lety na VŠ, kdy to používala jedna spolužačka. Neuvěřitelně mě to štvalo, přišlo mi to velice ochuzené o city i vášeň. Říkal jsem , že přátelství ze kterého to slovo pochází je přeci úplně něco jiného. To i ono starší "moje holka/můj kluk" mělo v sobě aspoň citové zabarvení. Ale chápu, že se to špatně používá třeba pro čtyřicátníky. Na "přítele/přítelkyni" jsem si nikdy nezvykl, nepoužívám to a nelíbí se mi to.

Jo, já říkám prostě „moje ženská“. Slovo “přítel" mám spojeno s pipkulínami.

Šmarjá to jsou úvahy... Prostě pojmy se mění. Pojem je uzavřená množina synonym. Realita zůstává, ale je označována jinými slovy, takže se i pojmy posunují. NEZMĚNILO se vnímání přátelství, ale sémantika klíčového slova přítel, zejména vlivem globalizace a otrockých překladů slov z jiného jazykového prostředí.

Od dob kmenové společnosti bez výrazné mobility, na kterou je nastaven náž mozek, neuplynulo zase tolik generací, aby se nějak podstatně měnil. Tak si holt pořád pamatujeme ten rozsah pravěké tlupy a na zbytek používáme vnější paměť.

A někdo z toho má vánoce, protože žraloků na Jadranu, co touhle dobou žrávali české učitelky, se nedostává.