- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
vážená paní, lituji vás za opičí lásku, mám taky děti, ale pomůžu jen když se chce i mě, nejsem otrok svých dětí
Někdy chybí málo a to stanovit si pevné mantinely. Řekněte od kolika hodin - do kolika a které dny budete hlídat a kdy chcete mít čas na sebe.
Popovídejte si s dcerami, řekněte jim o svém zdravotním stavu .... pokud nejsou hyjeny, tak najdete společné řešení
Paní si naříká na dcery - ale ona je přece nedostala dospělé z nařízení národního výboru. Když se ptá, co má dělat - tlouct hlavou o zeď, protože sklízí to, co zasela. Nebo se zamyslet, proč se dcery takhle chovají, jestli není všechno trošku jinak než nám tady líčí (zvláště, jestli se k ní "chovají špatně" obě dvě dcery).
my Vás budeme na rukou nosit Vážně, co já bych dala za občasnou výpomoc s malým. Když k nám přijede naše babička nebo děda, tak se snažíme aby kromě pohlídání už neměli starost s ničím jiným - připravené dobré jídlo, oblečení pro malého...prostě si je hýčkáme....Asi je to tím, že to nebereme jako samozřejmost, máme jenou jednu hlídací babičku a dědu (manželovi rodiče) a ti bydlí daleko a mají ještě další dvě vnučky...Ale moje rada je - dejte dcerám na srozumněnou, že máte i svůj život a svoje povinnosti jste si řádně splnila......
kdyz tohle ctu! ja bych si hrozne moc prala mit maminku jako jste Vy. Jsem opacny pripad. Nestojim leta vlastnim rodicum ani o gratulaci k narozeninam a nase deti ani babicka s dedeckem neznaji...oboji je smutne. Jen vzdy, kdyz je mi smutno, mylsim na slova me sestry: ti, co byli s laskou vychovavani, berou vse jako samozrejmost a tak i s rodici pozdeji jednaji. Pro nas tohle samozrejmost neni!
Preji Vam hodne sily...!
Pokud to opravdu není vymyšlené (a moc tomu nevěřím) tak doporučuji si vzpomenout na písničku: "Teď už máme, co jsme chtěli...:
Takže tam úplně schází manžel té "imaginární" vykořisťované předčasné důchodkyně. Nezmiňuje se jestli umřel, jestli odešel od rodiny, jrozvedl se, jestli s hlídáním pomáhá, zda-li své imaginární sobecké dcery usměrnil, poté, co mamince s cukrovkou řekli, že je mrcha, atd. Manželé, zeťové dcer se také nijak neobjevují...ach jo. Nevěřím, že obě dcery dali raději děti nafurt hlídat mamince než do školky.
A nechápu, jak může někdo kývnout na to, že půjde do předčasného důchodu s vidinou 6 000 tisích za hlídání dětí, které samozřejmě půjdou výhledově do školky a školy. To si pak s tím sníženým důchodem může vytřít...ach jo.
dcery daly...sorry, tam bylo původně "fakani"
To je tak zoufale nepravděpodobnej příběh. Nevím kdo by dával 4 !!! děti na hlídání babičce, když můžou chodit do školky, což je taky v zájmu jejich normálního vývoje. Taky si nedovedu představit, že by jedna babička hlídala den co den 4 vnuky najednou, autorka evidentně vůbec netuší co to obnáší, to by se babička zhroutila po třech dnech. Prostě nereálná pitomost. Je to podobný jako nedávno ten článek tady, o tom jak Jana z Českých Budějovic a Klára z Olomouce (nebo jak se jmenovaly) básnily o půlmetrových černošských vocasech a říkaly jakjsou všichni cizinci skvělí a všichni český muži naopak stojí za govno. Prostě článek určenej k vyprovokování emotivní diskuze.
V životě není nic tak černobílé: sebeobětující se matka na jedné straně, krkavčí nevděčné děti na straně druhé. Skutečný příběh má vždy širší kontext.
Tohle je klasický redaktorský výmysl, nikoliv reálný příběh. Takže nemá význam hledat řešení. Redaktor pod vedením šéfredaktora na základě inspirace vyplodí cosi, co se pak přizpůsobí tomu, co se hodí. A to vím z vlastní zkušenosti - pracovala jsem externě jako redaktorka, i v MF. Běžně mi nadřízení "upravovali" a doplňovali články podle nálady o podobné bláboly.
určitou, byť pochybnou, reálnost příběhu, tak paní jen sklízí co zasela. Jak si děti vychovala, takový má. Když je tak pitomá a je každýmu za služku, tak dobře jí tak.