Mne se misto flirtovani osvedcilo prijet na prvni rande ve Ferrari a jet na veceri do luxusni restaurace. To vetsinou funguje. 

HR ředitelka si cestou na rande představuje, že se jedná o personální pohovor... Protějšek musí být perplex, když na něj začne chrlit "jaké jsou tvoje silné a slabé stránky, kde si vidíš za 5 let, jsi v kolektivu spíše dominantní...?" Uvolněná a "flirtovací" nálada je nastolena hned od začátku

Tak sjem po dlouhé době zase nedočetl článek.. ale je to krásná ukázka toho, jak se dá manipulovat s lidmi viz věta z úvodu: "Jako rty špulící diblík bych si připadala trapně. Nemám chuť ze sebe dělat někoho jiného, než ve skutečnosti jsem." Tam by bylo možné celý článek uzavřít, takovému názoru zatleskat a přejít dál..

Flirtování je řemeslo, naučit se dá. Někomu jde samo, jiný to musí vydřít.Kdyby mě neznámá žena oslovila, potěšila by. Horší je, že si nemůžu vzpomenout na situaci, kdy se ke mně přitočila dáma, kterou bych si přál. Aby se muž nevylekal, je zřejmě nejlepší rafinovaná žádost o pomoc. To v nás vyvolá pocit chtěného ochránce. Tím samozřejmě nemyslím finanční výpomoc!Ta vyžaduje mistrnou dovednost, aby padla na úrodnou půdu.

Je flirtování a flirtování. Jedna věc je, když se například prodavač, úředník či taxikář ke mně chová vstřícně a mile, protože ve mně vidí milou a věci neznalou ženu -- a já ze sebe naopak nedělám "hrozného borce" ve věcech, jimž nerozumím; prostě jsme si sympatičtí, ano "něco" tam probleskne, usmějeme se na sebe, ale je to jen takové milé zpestření obyčejného dne. I to někdo nazývá flirtem, i když jde jen o to, že ten muž i žena si nakonec řeknou: "OK, pořád vypadám hezky, hezky působím". Což člověka opravdu v té vší všednosti potěší.

A něco jiného je, pokud na toho druhého dělám "cukrblíky", různě se nakrucuju jen proto, abych si posílila sebevědomí. To už mi tak pěkné nepřipadá, protože, jak zmínili jiní níže, to může tomu druhému i ublížit (pokud nemám vážnější zájem, v nějž protějšek doufá -- a já mu ho naznačuji).

Takový dlouhý článek popisuje nejpřirozenější věc v lidským životě

Fáááákt ftipnýýýý ... prej stručný manuál... půl stránky a 370 slov ...

Náhodou dobrý receptář. Přečtete si rady několikrát, a máte to!

Já měl kolegyni a ta "flirtovala" snad 24 hodin denně, tedy alespoň nám to tak všem připadalo. Měla takový zvláštní způsob vystupování. Já to nedokážu úplně přesně slovy popsat. Byla neustále taková veselá, žertující, překypující energií, jako by byla na tripu. Jiskřily jí oči a měla takový mazlivě kočičí přístup a dikci, navíc dovedla chlapa tak pěkně pochválit.

Mně i kolegům trvalo asi půl roku, než jsme si na to zvykli, že to k ní patří. Ten, kdo jí neznal, ten byl okamžitě přesvědčen, že na něj bere. Navíc byla velmi hezká a vůbec nedělal žádné rozdíly, ke každému přistupovala stejně.

Říkali jsme si, že to je tím, že jsme ve středních letech a že už z těch mladých kočiček trošku blbneme, ale jednoho dne přišla za kolegou jeho těhotná manželka právě v okamžiku, kdy měl celkem běžný pracovní rozhovor s touto kolegyní a když se za ní později zavřely dveře, jeho žena povídá: "To se mi zdá, nebo po tobě vyjíždí?"

Já jsem se do toho vmísil: "Klid, mladá paní, to je její způsob komunikace. Znám jí čtyři roky a pokud to velmi dobře netají, a tady se neutají nic, tak si s nikým nic nezačala. Pokud vím, žije v dlouhodobém vztahu. Někdo se permanentně mračí, nebo je zpruzenej a ona je permanentně taková."

Mladá paní na to: "Jestli si můžu vybrat, tak já bych byla radši, kdyby byla zpruzená."

V úvodu článku vztahová koučka doporučuje zralým ženám, které nechtějí zůstat single, aby se naučily flirtovat. Zmiňuje knihy o flirtování, sama vede kurzy flirtování.

V závěru článku se ukáže, že flirtování je nutno provozovat pouze pro radost z flirtování, flirtování má být pro flirtující zábavným koníčkem a flirtovat je nutno bez postranních myšlenek a snahy seznámit se.

Já vtom spatřuji mírný rozpor, ale asi to bude tím, že nejsem vztahová koučka.

Já jsem za flirtující holky rád. Jinak bych byl se svojí povahou ochuzen o těch několik krásných vztahů ...