Tatéři pro mě byli jako hollywoodské hvězdy
Zdeňka Zdvyhl Vyhlídková (26), tatérka a umělkyně, majitelka tetovacího salonu Black Tulip Tattoo
Poprvé vzala do ruky tetovací jehlu před devíti lety. Jak dnes jedna z nejžádanějších českých tatérek, která má beznadějně obsazené termíny na několik měsíců dopředu, přiznává, táhlo ji to k této profesi už dávno. Přímo magickou silou.
„Toužila jsem po tom dlouho, v naší rodině tetování nebylo nic výjimečného. Můj strejda z máminy strany měl před dvaceti lety celý „rukáv“, což nebylo běžné. Máma takový ten tribal nad zadkem. Teta a sestřenka také měly pár tetování. Starší ségra si nechala udělat první kérku v šestnácti.
Prostředí tetovacích studií mě vždy táhlo, pokaždé jsem si tam připadala jako v mystickém světě, při jejich návštěvě jsem vždycky cítila motýly v břiše a fascinovalo mě to. Tatéři pro mě byli tenkrát něco jako hollywoodské hvězdy. Nedosažitelní,“ vzpomíná s úsměvem Zdeňka Zdvyhl Vyhlídková, která si svůj sen dokázala splnit.
Inspirativní blog
Tetovat začala v osmnácti, informace si vyhledávala už mnohem dříve. Jak ovšem přiznává, bylo jich pomálu a nedalo se příliš čeho chytnout. Ve volném čase ráda kreslila a malovala a svými návrhy plnila svůj teenagerský blog.
„Tehdy měl blog každý puberťák. Tam jsem dávala to, co jsem nakreslila. Strávila jsem nad tím hodně času doma i na výtvarce. A díky tomu mě pak začali oslovovat lidi s prosbou, zda bych jim neudělala třeba návrh na tetování. Začala jsem si tím přivydělávat. Potom už se mě začali rovnou ptát, jestli také tetuji,“ říká Zdeňka, která tehdy ještě studovala zdravotní školu. Jenže následně jí život zkomplikovaly dlouhodobé zdravotní problémy.
Zdenčiným typickým rukopisem je vodovkové tetování. Klienti si na něj rádi počkají.
Nemoc jako impulz
„Bylo to vleklé a temné období. Jenže jsem si díky tomu srovnala v hlavě spoustu věcí. Především to, že chci dělat v životě něco, co mě bude bavit,“ bilancuje osobitá tatérka, jejímž identickým rukopisem je takzvané vodovkové tetování.
„Skrze nemoc si najednou uvědomíte, že je úplně jedno, co vám budou ostatní říkat. Nejdůležitější je, jak trávíte svůj čas, když jste tady. To mi tenkrát nějak docvaklo. Léčba boreliózy se protnula se startem mé tatérské kariéry. Za všechny našetřené peníze jsem si pořídila první tetovací výbavu,“ vzpomíná.
Nikdy se nestalo, že by svého rozhodnutí litovala. „Jak se říká, každý tu má nějaké poselství a záměr. A já mám pocit, že jsem na to kápla. Protože i na začátku všechno klapalo, jak má,“ dodává spokojeně.
Prázdný prostor
Najít své místo na scéně nebylo podle Zdeňky před deseti lety až tak obtížné. Tatérů tehdy nebylo tolik jako nyní, případně se řadili mezi starší ročníky. Dnes mají začínající tatéři mnohem větší konkurenci.
„V Jihočeském kraji, odkud pocházím, jich bylo jen pár. A už vůbec nebylo standardní, že by mezi nimi byly holky,“ pokračuje. „Na začátku jsem potetovala mamku, tetu, sestřenku, ségru, pak mamku kolegyně z práce, rodinné známé... Díky kresbám, které jsem dávala na internet, jsem měla zaplněný diář, až jsem nechápala, jak je to možné,“ vypráví.
V šestapadesáti si žena plní sny o tetování, pokrývá jí téměř celé tělo |
„Vždycky jsem nějak intuitivně věděla, čím lidi oslovit. Chtěla jsem tvořit svoje návrhy a dost dlouho jsem je dělala prakticky za materiál. Lidi chodili a překvapovalo mě, z jaké dálky za mnou dokázali přijet. I dnes se stává, že se mi ozve někdo, kdo mě zná ještě z doby mého blogu. Což je pro mě šok,“ směje se a přiznává, že zpočátku postupovala metodou pokus - omyl a zpětně by mnohé věci předělala. Velmi si ale váží toho, že jí klienti dali šanci.
Správná volba
Každé téma se dá podle Zdeňky udělat dobře. Jenom by se člověk neměl zaprodávat sám sobě, jak podotýká. A i klient by měl být jednoznačně přesvědčený o tom, pro co se rozhodl.
„Správný postup pro to, aby se člověk objednal k tatérovi a šel tam, mohl v něj mít důvěru, nemusel se bát a nemusel ho kontrolovat, nechal ho tvořit, je vybrat si tatéra primárně pro to, co dělá. Klient by měl být v souladu s devadesáti pěti procenty tatérovy práce.
Nemělo by to v žádném případě fungovat tak, že jdete za někým, protože chcete tetování. Když ale na začátku vyeliminujete nějakou svoji nejistotu, můžete tam přijít, dát téma a nechat to být. A víte, že si odnesete dobrou věc,“ doporučuje Zdeňka. I jí samotné ale prý trvalo, než si nastavila mantinely.
Práce tatérky mě doslova zachránila
Ivanka Hladíková (35), tatérka a majitelka tetovacího studia IF.ink Tattoo
Tatérka s velmi originálním stylem, která provozuje svůj tetovací salon v Kolíně, vystudovala uměleckou školu se zaměřením na grafiku. Jenže pak nastoupila do korporátů. „Deset let jsem byla zaměstnaná v oboru telekomunikací a personalistiky,“ vzpomíná.
Ivanku ale práce podle jejích slov dlouhodobě vyčerpávala. Z dnešního úhlu pohledu už ví, že je to logické. Dělala zkrátka něco, co ji nenaplňuje a nebaví. Proto z oboru s pocitem totálního vyhoření odešla. Své nové útočiště nejdříve našla v kavárně.
Od výstav k tetování
„V kavárně jsem dostala možnost znovu malovat obrazy. Znovu jsem se začala hledat a zjišťovat, kdo vlastně jsem. A díky výstavám jsem si přičichla i k tetování. Seznámila jsem se s lidmi, kteří tetují, začala jsem se o tento obor více zajímat,“ vybavuje si. V té době ji ale ještě nenapadlo, že by se stala tatérkou. Jenže pak onemocněla.
„Rok jsem zůstala doma a byla imobilní, nemohla jsem se hýbat. Později, vzhledem k tomu, že jsem měla po svatbě a bylo mi šestadvacet, jsem coby bývalá personalistka zase věděla, že mě nikdo nezaměstná. Bylo mi jasné, že si každý pomyslí, že budu mít brzy děti,“ vzpomíná na nepříjemné období. Když s manželem hledali odpověď na otázku, co dál, přišel prý s návrhem: „Tak zkus tetování, když tě to tak baví.“ A to byl impulz.
Rukopis Ivanky je uměleckého charakteru
Vlastní působiště
Zažádala si o kurz a následně ho absolvovala. „Pokud chce mít člověk oficiální studio, tak si tím kurzem projít musí. Jinak není možné získat oprávnění k tomu, abyste si oficiálně otevřeli studio. Nebo samozřejmě může být tatér v jiném studiu, ale musí mít někoho, kdo za něj ručí. Byrokracie je v tomto ohledu šílená,“ svěřuje se.
Nejslavnější influenceři, kteří inspirují milovníky tetování |
Své prostory si ale nakonec přece jen otevřela. A ihned měla jasno, jakou cestou pokračovat – chtěla tetovat vlastním stylem. „V době, kdy frčely první tribaly (motivy inspirované domorodými kmeny, pozn. red.), jsem si říkala, že tohle rozhodně nechci. V dnešní době je tvorba tetování mnohem lepší i po technické stránce. Možnosti jsou úplně někde jinde. Takže když jsem se rozhodla, že budu dělat tetování, tak ale jedině svůj osobní styl a žádné kopie, žádné obrázky z Pinterestu a podobně,“ vysvětluje Ivanka.
Návrhy na tělo
Co na kůži klienta vznikne, vychází ze společného osobního rozhovoru. „Nacítím se nejprve na dotyčného člověka. Pak spolu tetování dáváme dohromady. Je tam samozřejmě můj rukopis, ale podstatná je pro mě energie konkrétního člověka,“ objasňuje, jak to v jejím salonu funguje v praxi. Každé tetování je individuální a originální. Ivanka se už od začátku drží pravidla, že tetuje jen jednoho člověka denně.
„Práce, ačkoliv se to nezdá, je hodně náročná na ruce a na oči. A vzhledem k tomu, že si vážím svého zdraví, nastavila jsem si svoje limity. Tahle práce mě doslova zachránila. Zjistila jsem, že je strašně důležité, aby se člověk našel. A je nesmírně důležité, aby chodil do práce, kterou miluje,“ konstatuje spokojeně.
Osobní přitažlivost
Ačkoliv tatérka, která v Kolíně působí už čtvrtým rokem, nikdy nevyužívala masivní reklamu, klienti si ji podle jejích slov vždycky dovedli najít. Podobně jako jiní tatéři, i ona někoho sem tam odmítne. „Musí to se mnou souznít. Určitě jsem už odmítla nějaké znaky, které se mnou skutečně nerezonovaly,“ směje se.
„Stoprocentně bych nedělala ani žádné slzičky pod oči, nápisy nad obočí nebo obrázky na obličej. To vážně ne. Na to jsem asi opravdu stará,“ dodává s nadsázkou. Věkové rozpětí Ivančiných klientů je přibližně dvacet pět plus. Osobně má podle svých slov nejraději ženy kolem padesátky.
„Z těch mám největší radost, protože z nich čerpám energii. Jsou to nejlepší klientky, moc mě to s nimi baví, protože miluji jejich zkušenosti a příběhy,“ uzavírá.
Rodinu jsem přesvědčila, že je to úžasná práce
Tereza Sobotková alias TaTerka ink (28), tatérka v tetovacím studiu Mija Tatttoo
Blíže do kontaktu s tetováním přišla na vysoké škole. Nastoupila na recepci v tetovacím studiu, a jak se říká, byla lapená. „Byla jsem zvědavá, jak to funguje. Začala jsem se učit tetovat. Začátky nebyly jednoduché. Ale neskutečně mě to bavilo,“ vypráví Tereza Sobotková s tím, že kvůli nové vášni nakonec opustila i vysokoškolské studium. Od chemie přeběhla k umění, které jí ale také bylo vždycky blízké.
Překvapená rodina
Tatérka přidává, že rodina se k jejímu nápadu zpočátku stavěla trochu odmítavě. „Byli skeptičtí, časem se ale přesvědčili o tom, že je to úžasná práce, která mě naplňuje,“ říká s tím, že maminka byla zásadně proti tetování. „A minulý rok si ode mne nechala udělat první a určitě ne poslední,“ usmívá se. Její vůbec první tatérskou zkušeností byly prý takzvané watercolor stříkance, které tenkrát dělala pod dozorem zkušeného kolegy.
„Dopadlo to dobře. Slečna ode mne má už tetování více. Dokonce i její manžel,“ říká spokojeně. Zručnost ale podle svých slov pilovala minimálně tři roky. Aktuálně se Tereza zaměřuje na jemné linky, stínování technikou dotwork, barevná tetování či mandaly. „Momentálně je nejvíc trendy minimalistické a jemné tetování, hodně teď tetuji květiny,“ dodává.
Tereza se zaměřuje mimo jiné i na florální motivy.
Tetovací boom
Zájem o tetování neustále roste a vnímá ho i tahle nadaná tatérka. „Řekla bych, že ten největší boom nastal v roce 2018. Vděčíme za to i velkým společnostem, co začaly zobrazovat tetování v reklamě,“ domnívá se. Zároveň zastává názor, že výběr motivu by si měl každý pořádně rozmyslet. Tereza nabízí univerzální radu.
„Pokud nevíte, jestli se vám tetování bude líbit celý život, vytiskněte si jej a noste v peněžence. Každý den se na něj podívejte. Když se vám bude líbit i po roce, nemělo by vás omrzet ani za desítky let,“ doporučuje. Sama klienty podle vlastních slov velmi ráda navede.
„Když někdo přijde s tetováním, které se už moc nedělá, ráda mu nabídnu modernější alternativu. Když pro změnu vidím, že si klient není stoprocentně jistý, doporučím mu termín ještě o pár týdnů odložit.“
Jak Tereza varuje, není dobrý nápad svěřit svoji kůži do rukou nezkušeného a nekvalifikovaného tatéra někde doma... Sama má totiž hodně klientů, kteří chtějí překrýt nepovedené obrázky. Šetřit se podle Terezy Sobotkové zkrátka nevyplácí, protože tetování je na celý život.
