Psal se rok 1963 a mladý Dominikánec čelil volbě, která mohla navždy změnit jeho život. Práci mu v té době nabídly hned dvě věhlasné značky: Dior, pro jehož americkou odnož měl navrhovat boty a doplňky, a Elizabeth Ardenová, u které se měl stát hlavním designérem šatů.
Modely budily nadšení i kritiku
V té době už nebyl Óscar Arístides Renta Fiallo, syn majitele pojišťovací společnosti, v módní branži žádným nováčkem. Když mu bylo osmnáct, přestěhoval se z rodné země do kulturně blízkého Španělska, kde studoval malířství a za peníze kreslil modely šatů pro noviny i různé méně známé textilní firmy. Jeho první významnou zákaznicí se stala manželka amerického velvyslance.
Nové známosti ho vynesly až na místo učně u legendy španělské módní tvorby, výstředního Cristóbala Balenciagy, a později do Paříže, kde pracoval u značky Lanvin. „Zpočátku jsem vlastně jen zvedal popadané špendlíky ze země,“ žertoval později. Jeho nadání však nezůstalo nerozpoznáno.
V roce 1963 přišla již zmíněná nabídka. Po krátkém rozmýšlení vzal tehdy jednatřicetiletý návrhář nabídku Elizabeth Ardenové. Nechtěl totiž zůstat zastíněn oslnivým leskem Dioru, nýbrž si vybudovat své vlastní jméno. A to se mu po pár letech povedlo. Od roku 1965 pracoval pro firmu Jane Derby a po smrti její zakladatelky ji přetvořil ve svou značku.
Ačkoli za módní mekku byly v té době považovány Francie a Itálie, de la Renta si srdce svých příznivců získal inspirací v hispánské, potažmo dominikánské módě – v odvážných barevných kombinacích, střizích lichotících dámské postavě a nápadných výšivkách. Oba směry, francouzský i hispánský, měl návrhář možnost propojit během svého působení v čele módního domu Balmain v letech 1993 až 2002.
Muž mnoha nadání- „Jsem neúnavný člověk, pořád musím něco dělat, protože kreativní proces v mé hlavě nikdy nekončí,“ vysvětloval de la Renta své pohnutky k založení své vlastní řady parfémů, bytových doplňků a dokonce i nábytku.
- Kromě všech kreativních počinů návrhář také vášnivě rád zpíval, a to své rodině, zaměstnancům a dokonce i během módní přehlídky. Málokdo ví, že býval členem rady americké Metropolitní opery.
|
Největší ohlas v průběhu let získávaly hlavně de la Rentovy nákladné večerní toalety, které v té době zaujaly i první dámu Spojených států Jacqueline Kennedyovou. Od ní už to byl jen krůček k dalším prominentním ženám, třeba k princezně Dianě, či plastové módní ikoně – panence Barbie, jíž navrhl hned několik rób.
Právě Jacqueline Kennedyová odstartovala svou zálibou v de la Rentových šatech tradici. Později se v něm totiž zhlédly i další první dámy, mimo jiné Nancy Reaganová, Laura Bushová, či Hillary Clintonová. Právě poslední jmenované a de la Rentovi vděčíme za popularitu dámských kalhotových kostýmů. I Michelle Obamová si v návrhářových kreacích libovala, ovšem až do doby, než ji nemilosrdně zkritizoval za výběr oblečení na setkání s britskou panovnicí Alžbětou II. „Do Buckinghamského paláce prostě nemůžete jít ve svetru,“ rozhorlil se tehdy.
„Dvacet let mu trvalo, než ze mě udělal módní ikonu,“ nechala se slyšet bývalá první dáma a neúspěšná kandidátka na prezidentku USA Hillary Clintonová.
Ani de la Rentovy oděvy však vždy nevzbuzovaly jen příznivé ohlasy. V průběhu své kariéry se návrhář netajil svým zalíbením v luxusních kožešinách, což se zejména v devadesátých letech a na přelomu milénia stalo trnem v oku ochránců zvířat. Členové organizace Peta, bojující za práva zvířat, několikrát vtrhli na molo během jeho módní přehlídky. Před prodejnou de la Renta v New Yorku zase nejednou postávali nazí protestující s nápisy jako „lepší je být nahý, než nosit kožešiny.“ V roce 2008 členka Pety rozmázla samotnému de la Rentovi o obličej celý dort. Ani to ho však od používání pravých kožešin neodradilo.
Nedosažitelný luxus
„Mé modely jsou určeny hlavně silným moderním ženám,“ říkával sám návrhář. Úspěšné dámy z vyšších kruhů byly také jeho nejvěrnějšími zákaznicemi. Nemalou měrou k tomu přispěla i de la Rentova první žena Françoise Langladeová, editorka francouzské verze magazínu Vogue, která tvorbu svého manžela zpropagovala mezi svými prominentními známými. S Langladeovou byl návrhář ženatý šestnáct let, šťastné manželství ukončila až její předčasná smrt v roce 1983.
Osamělý vdovec o rok později adoptoval dominikánského chlapce Moisese ze sirotčince, který sám založil a celý život podporoval. V roce 1990 se oženil podruhé, tentokrát s bohatou dědičkou a filantropkou Annette Mannheimerovou.
Obdivovaný svými současníky i mladšími generacemi, Oscar de la Renta prožil událostmi nabitý život. V roce 2014 podlehl rakovině, s níž bojoval osm let. Jedním z jeho posledních počinů byly svatební šaty pro Amal Alamuddinovou, manželku herce George Clooneyho.
Značka Oscar de la Renta, vedená po návrhářově smrti jeho zetěm a nevlastní dcerou, Alexem a Elizou Bolenovými, i v současnosti patří mezi ty nejluxusnější a nejvyhledávanější na světě. Mezi tuzemci se popularity dostalo hlavně jeho parfémům. Bohužel pro všechny méně majetné módní nadšence si de la Rentovy róby může dovolit jen opravdu málokdo.
