Sliby módních řetězců zní velkolepě. Soustředí se na sběr starého oblečení, které recyklují nebo věnují na charitu, vyvíjí nové technologie, myslí na podmínky ve svých asijských továrnách, snižují spotřebu vody na výrobu džín, používají certifikovanou bio bavlnu...
Pro někoho možná učebnicový příklad, jak v dnešní době zamést stopy, které za sebou konglomeráty módních řetězců nechávají, pro jiného španělská vesnice...
Tak kde je problém? Cesta nevede přes ono zametání již napáchaných škod, ale řešením je změna přístupu. A ať se ji řetězce snaží deklarovat jakkoli, často jejich komunikace k zákazníkům sklouzne do greenwashingu.
Chcete vědět co je greenwashing? Čtěte dál.
Co je to greenwashing?
Za greenwashing označujeme takové praktiky firem, které zneužívají starostlivost společnosti o životní prostředí a formou slibů o jeho vylepšování se snaží získat větší sympatie pro svou značku a prohloubení důvěry u spotřebitelů. Najdeme mnoho módních značek, které svůj pozitivní vztah k životnímu prostředí myslí vážně a nesnaží se pouze zalíbit většinovému trendu. Je jich však podstatně méně, než kolik se jich tak prezentuje.
Některé z činností a kroků, které za účelem lepší image v environmentální oblasti společnosti podnikají, přímo neškodí, ale pouze dezinformují zákazníka. Jiné vrhají negativní světlo na konkurenci nebo jen úmyslně zaobaleně lžou. Poznejte nejčastější triky, s nimiž se v módním průmyslu můžete setkat.
Jak nenaletět? Čtěte dál.
1. Vyzdvižené pozitivum
Představte si svetr, na kterém je připevněna speciální visačka, která oznamuje, že je na jeho výrobu použita vlna. Možná zajásáte a s dobrým pocitem, že kupujete přírodní materiál, který je lepší pro vás i pro planetu, už míříte do kabinky a potom k pokladně.
Ještě než se necháte obalamutit, najděte spodní cedulku a zjistěte, jaký podíl vlny v procentech ve skutečnosti ve výrobku je. Je to dvacet procent? Padesát? A co tvoří ten zbytek? Kombinace s bavlnou je relativně v pořádku, ale pokud druhou část (často většinovou) tvoří například akryl, dejte raději ruce pryč.
2. Děláme to dobře, ale důkaz vám nedáme
Tvrzení bez důkazů bývá v módním průmyslu jedním z nejčastějších. Dnes kompletně všechny značky hlásají, že jednají v souznění s přírodou, ale jak? Toho už se nedopátráte.
Deklarování použití bio bavlny bez mezinárodně uznávané certifikace je jedním z nejčastějších případů. Pro cokoli, co (nejen) módní značka tvrdí, se vždy snažte najít podklad. Tedy pokud vám záleží na tom, jestli vám prodejce nelže.
3. Certifikáty, které neexistují
Dalším z hříchů, kterého se módní značky dopouštějí, je používání odznaků, které připomínají garanci certifikátu na daný materiál a způsob výroby. Při pohledu na cedulku máte dojem, že vše je naprosto ekologicky vyhovující, ale nikdy už nedokážete dohledat danou instituci, která údajně produkt zaštítila. Ještě obvykleji se neexistující certifikáty objevují u kosmetických produktů.
4. Bio, eko, fair trade, environmentaly friendly
Recyklujeme, snižuje dopad na planetu, staráme se o podmínky našich dělníků, šetříme vodou. Moc pěkné, můžete si pomyslet. Potom už jste jen krůček od otázky – jak?
V případě, že značka zároveň vysvětlí, jak to dělá, co přesně recykluje, jaké podniká kroky ke zlepšení pracovních podmínek třetího světa, jak vodu šetří a kolik jí ušetří, potom už jí (možná) můžete věřit. Pouhá samolepka „recyklujeme“, uvědomělým zákazníkům stačit nemůže.
5. Irelevantní tvrzení
Irelevantní tvrzení se objevují zejména v kosmetickém průmyslu. Svého času mezi nimi vítězilo prohlášení, že deodorant ve spreji neobsahuje freony. A to v době, kdy freony byly oficiálně zakázány. Vrhá tím špatné světlo na konkurenci, od které se automaticky očekává, že je používá, když to na lahvičce s produkty výrazně neuvádí.
Čím více uvědomělých zákazníků, tím méně greenwashingu? Úplně jisté to není, ale za zkoušku to stojí!
