"Celkem 31 kamenů, které od středy do pátku na 17 místech položíme, připomenou jen zlomek z celkového počtu olomouckých obětí. Další nemají příbuzné, kteří by se o to postarali," řekl Miloš Dobrý, který přežil pobyt v koncentračních táborech.
StolpersteineStolpersteine jsou pamětní kameny připomínající oběti holokaustu, které se pokládají před dům, z něhož byl člověk nacisty deportován do koncentračního tábora a zavražděn. Zavražděným Židům, Romům, homosexuálům, odbojářům, fyzicky handicapovaným a Svědkům Jehovovým se prostřednictvím kostek s popisky individualizujícími každou z obětí a její osud dostává trvalé památky. Stolpersteine je složenina německých slov stolpern (klopýtnout, škobrtnout) a stein (kámen). Název vyjadřuje sílu příběhu, který se za každým z kamenů skrývá, a který nám nedovoluje jej minout a pokračovat v chůzi. Naopak nás nutí zastavit se a sklonit se před obětí, jejíž jméno je na kostce vyraženo. |
K olomoucké Židovské obci se před válkou hlásilo dva a půl tisíce lidí, po válce jen dvě stě. Počet obětí holokaustu ve městě byl zřejmě ještě vyšší.
"Jsem poslední žijící člen rodiny, který zavražděné pamatuje. Tak je to pro mne velká čest," uvedla Daniela Perleová. Když začala druhá světová válka byly jí teprve dva roky.
Přestože pocházela z židovské rodiny, měla štěstí. Její tatínek byl právě na služební cestě na Balkáně, odkud se mu podařilo přes Turecko uprchnout před nacisty do Izraele. Její maminku zachránila zase jiná náhoda. Právě pobývala na léčení ve Švýcarsku.
Zbytek její rodiny už takové štěstí neměl. Všichni zahynuli v koncentračním táboře.
"Kameny pokládám za svoji babičku Adolfinu Lammovou a tetu Ellu Rongovou. Vzala jsem s sebou i dceru Ellenor, aby viděla, kde žila moje rodina před tím, než ji v roce 1942 odvezli do koncentračního tábora," popisuje žena, která přijela do rodné Olomouce ze severoizraelského města Haifa vzdát hold položením Kamenů zmizelých.
Na jejich povrchu je vždy jméno a místo zavraždění lidí, kteří se kvůli holokaustu nevrátili domů. Každému z nich je věnován jeden kámen. Kdo si text na něm bude chtít přečíst, musí se sklonit. Nevědomky tak uctí památku konkrétního člověka i všech šesti milionů Židů, kteří byli za války zavražděni.
