„Obžalovaná se uznává vinnou ze zpronevěry a odsuzuje se k trestu tři roky s podmíněným odkladem na tři roky,“ uvedla soudkyně Jana Švaňhalová. Odsouzená také nesmí pracovat tři roky na místě vyžadujícím hmotnou odpovědnost.
Soudkyně zdůvodnila podmínku dosavadní trestní bezúhonností obžalované. Zpronevěřená částka navíc nedosáhla pěti milionů ohraničující dle zákona škodu velkého rozsahu, Vařáková navíc také už poslala zpět do pokladny PMŠ více než milion korun.
„Na obžalovanou lze ještě působit trestem výchovným,“ shrnula podmínku Švaňhalová.
Rozsudek ale není zatím není pravomocný, jak státní zástupce, tak odsouzená žena si ponechali lhůtu na případné odvolání.
„Navrhoval jsem nepodmíněný trest. Musím si důkladně prostudovat písemné odůvodnění rozsudku a poté se rozhodnu, zda podám odvolání,“ uvedl žalobce Zdeněk Wiesner.
Nic jsem si pro sebe nenechala, řekla žena soudu
Vařáková před soudem jakékoliv provinění odmítla. „Necítím se být vinna v žádném bodě obžaloby,“ uvedla.
V městské firmě pracovala od roku 1996 a měla na starosti veškeré finance. Část peněz zaplacených v hotovosti si však podle obžaloby nechávala pro sebe a současně „zajistila“, aby se do účetnictví nedostaly ani příslušné doklady. Další částky pak kasírovala z pokladny na fiktivní doklady za neexistující plnění.
V roce 2005 tak například pokladní vypsala výdajový doklad na údržbu městské zeleně ve výši přes 430 tisíc korun. Částka však už byla jednou firmě, která měla práce na starosti, vyplacena, podruhé tak peníze na její účet nedoputovaly a zmizely.
„Nevím o tom, že by se dělal doklad podruhé. Některé doklady dělala i naše externí účetní,“ komentovala to Vařáková.
Podobně se ztrácely i kauce, které městu platily firmy využívající městská prostranství jako zálohu na úhradu případných škod. Například v roce 2007 jedna z firem zaplatila kauci 200 tisíc, částka se ale v městské pokladně vůbec neobjevila.
„Nenechala jsem si je pro sebe, nevím, jak a kam se peníze ztratily,“ trvala na svém Vařáková, která u soudu naznačila, že ač měla přistup do pokladny jako jediná, k penězům se mohl dostat někdo jiný, protože její kancelář je průchozí a ona leckdy odešla a nechala klíče na stole. Ve svazku se přitom nacházely jak klíče od šuplíku, ve kterém byla pokladna, tak i přímo klíč od ní (více čtěte zde).
„V účetnictví byl nepořádek, ale audity vycházely“
Obžalované ženě v městské společnosti dlouhé roky jako ředitel šéfoval její přítel Luděk Šperlich. Ten vypověděl, že v účetnictví byl nepořádek, ale roční audity vždy vycházely. Vinu sváděl na účetní, to ale soudkyně odmítla.
„Ve firmě chyběla důsledná kontrola. Pokud není, vzniká podhoubí pro finanční machinace a rozkrádání. Pravidelnou kontrolu měl dělat pan Šperlich,“ řekla soudkyně.
To, že roční audity vycházely bez problémů, podle ní není argument svědčící ve prospěch obžalované.
„Ona velmi dobře věděla, kdy bude audit a doplnila do pokladny doklady tak, aby papírově vše sedělo,“ sdělila Švaňhalová.
Čachry vyšly najevo až v roce 2015 po nástupu nového ředitele Patrika Tomáše Pavlíčka, jenž nahradil odvolaného Šperlicha. Hloubková kontrola jasně prokázala, že nesrovnalosti a nepořádky byly v pokladně a ne v účetnictví.
Sám Šperlich byl přitom před časem odsouzen v jiné kauze k podmíněnému trestu za to, že nevymáhal dluhy od nájemce městského hotelu Sport.
