Jedním z přímých účastníků tragické události na Čelakovského náměstí z 26. dubna 1917 byl tehdejší starosta Prostějova Ondřej Přikryl. Ve svých pamětech dochází k závěru, že důvodem demonstrace nebyl hlad, jak se uvádělo, ale frustrace obyvatel z války, nedostatek uhlí a agresivní agitace sociálnědemokratické strany.
Tragédii připomíná památník |
„Začátek nejasný - stávka v krejčovské továrně z důvodu, že dělnicím odepřeno vydati přídavkové lístky. Ale té továrně vůbec nebyly přiřknuty a ona se o ně ani nehlásila. Vojsko povolal okr. hejtman bez vědomí obce s tím, že si sám udělá pořádek. Ubohá krev, i heslo ‚chléb a mír‘ a tuším jako ozvěna - ruské revoluce. Co bude dál?“ poznamenal si starosta do svého deníku.
Ve svých memoárech Přikryl uvádí, že před budovou okresního hejtmanství hovořil s demonstrujícími ženami. Podle něho požadovaly více uhlí, a nikoliv potravin. Demonstrantky ovšem vystupovaly rozumně a po starostově domluvě uznaly, že raději budou mít samy méně uhlí, než aby se ubralo veřejným institucím, jako byly školy a nemocnice.
Pravda je, že na jaře roku 1917 se po městě šířily fámy o zrušení mimořádných přídavků potravin a nedostatku uhlí. Před hejtmanství se proto na 25. dubna shromáždily dělnice, ale i dělníci z Wikovky, firmy Ballek a konfekčních továren.
V noci pak někdo na hejtmanství vybil 143 skleněných okenních tabulí, okna na radnici i na Přikrylově domu. Vyplašený okresní hejtman Josef Wierer požádal o vojenské posily z Olomouce a nad ránem přijel oddíl osmnáctiletých rekrutů. Nezkušení nováčci pod tlakem, ve stresu a v panice zřejmě situaci nezvládli a začali střílet.
Žádost o vydání mouky přišla podle starosty až po tragédii
Jak uvádí Marek Tuček v bakalářské práci s názvem První světová válka očima prostějovského starosty Ondřeje Přikryla z roku 2015, se do nočních výtržností, stejně jako do demonstrací zapojovaly aktivní členky sociálních demokratů, které za svou činnost dostávaly extra dávky uhlí a mouky z Dělnického mlýna.
Bývalá členka strany Zezulová Přikrylovi dokonce popsala, jak noční akce probíhaly a svou výpověď podepsala. Naopak sociální demokraté se později bránili prohlášením, že za demonstrace je odpovědný starosta, a jako argument uváděli, že po něm před masakrem požadovali vydání mouky.
„Starosta odmítl nést jakoukoliv odpovědnost za vznik demonstrací. Nesmíme zapomenout, že udržoval nelegální městskou zásobovací síť, za kterou zodpovídal a za kterou mohl být úřady potrestán. Tvrdí, že zástupci sociálních demokratů přišli jednat o vydání mouky až po střelbě,“ uvádí autor práce.
„Přítomnost aktivních agitátorek, které shromáždění lidu podporovaly výkřiky, potvrdil i policejní radní. Hlavní vinu proto Přikryl vidí na straně sociálních demokratů, kteří využili těžkých podmínek ve městě k vyvolání demonstrací,“ dodává.
Nešlo o poslední střelbu do civilistů, další přišla v roce 1968
Městská rada také poukazovala na jasnou podobnost stávky a dělnických demonstrací sociálních demokratů z roku 1890 s těmi dubnovými v roce 1917. Podobné byly shluky žen a vybíjení oken. Přední sociální demokrat Stanislav Manhard starostu před polednem 25. dubna navštívil, když zrovna přišel ze schůze v Dělnickém domě. Přikrylovi však o obsahu jednání nic nesdělil.
„Manhardův přístup starostu utvrdil, že se v Dělnickém domě jednalo o plánovaném vyvolání demonstrací,“ dodává autor bakalářské práce.
V novodobé historii Prostějova na dlažbě umírali lidé bohužel ještě jednou. Martu Říhovskou, Josefa Boháče a Ladislava Langa zastřelili sovětští okupanti 25. srpna 1968, v den, který v Prostějově nikdo nepojmenuje jinak než Krvavá neděle. Příbuzné obětí komunistický režim později dokonce ještě šikanoval (více čtěte zde).
Zatímco masakr při hladových demonstracích připomíná v Prostějově pomník Jana Třísky z roku 1938 na náměstí Padlých hrdinů, oběti srpnové okupace svůj pomník zatím nemají. Na náměstí visí aspoň pamětní deska.
