Dlouhé chodby uvnitř zvažovaného turistického taháku Olomouce prozatím kryje tma a místy také nánosy suti, obranný systém fortové pevnosti v areálu nemocnice je prozatím nepřístupný.
Část takzvaných minerských a naslouchacích tunelů o délce stovek metrů plánuje její vedení je spolu s magistrátem a krajským úřadem zpřístupnit. První návštěvníci by se sem mohli podívat již v první polovině září při letošních oslavách Dnů evropského dědictví.
"Jde o desítky až stovky metrů chodeb. Zasahovaly hluboko do předpolí samotné pevnůstky. V těch naslouchacích byli ukryti vojáci. Ti kontrolovali, zda se nepřítel nesnaží do pevnosti prokopat. Jakmile něco takového zaregistrovali, nanosili právě do minerských chodeb střelný prach a výbuchem útočníky v podzemí doslova pohřbili," přibližuje obranný systém fortu v areálu olomoucké fakultní nemocnice Jan Bednář, předseda sdružení Fort Radíkov a znalec opevnění krajského města.
V sousedství nynější porodnice stojí jeden z olomouckých fortů již od roku 1846, více než šest let na jeho stavbě denně pracovalo přes tři sta dělníků.
V dobách největší slávy byl vyzbrojen třiadvaceti děly, jeho posádka mohla mít až 840 mužů. Postavený byl kvůli obraně tamní výšiny.
Cesta do podzemí mohutné cihlové stavby začíná v chodbě se střílnami. Část z nich je zazděná, dalšími zvenku proniká trochu světla. Ústí chodeb vedou dál do tmy. V jedné části jsou tyto obranné tunely dokonce dvoupatrové, část podlah a kleneb je propadlá.
Císařské vojsko, nacisté, armáda a nakonec archiv
Celkově jsou ovšem chodby v dobrém stavu. Na hliněné podlaze místy leží hromady dřeva a sutě, občas se z klenby vysypala hlína. "Celý systém svým tvarem připomíná smrkovou větvičku. Z jedné hlavní chodby vybíhá řada vedlejších," srovnává Bednář. S přibývajícími metry se tunely, v nichž je nyní příjemný chládek, zužují, vzpřímená chůze je poté nemožná.
Svoji stopu tu vedle armády rakouské monarchie zanechali za druhé světové války i Němci. Cihlové stěny tunelů naráz střídá beton, objevuje se další východ z podzemí. Teď je zamřížovaný, vede zpod obranného valu přímo k jednomu z domů nedalekého sídliště.
Do roku 2009 patřil fort v blízkosti Tabulového vrchu armádě, od ní ho bezúplatně získala olomoucká nemocnice. Za snahou o zpřístupnění podzemních chodeb stojí podle Bednáře především její vedení, část financí na vyklizení a úpravy chodeb poskytne i olomoucká radnice a hejtmanství.
"V hlavní budově pevnosti máme v tuto chvíli uložený centrální archiv, jde zhruba o šest kilometrů dokumentů. Neustále přibývají další, některé z nich musíme založit i na 100 až 150 let," popisuje mluvčí nemocnice Egon Havrlant. Mezi kartotéky několika generací pacientů se ale lidé s největší pravděpodobností nepodívají.
"V tuto chvíli věřím, že chodby tohoto fortu budou zpřístupněny během letošních oslav Dnů evropského dědictví. Ty se uskuteční sedmého a osmého září," doplňuje náměstek olomouckého primátora Jan Holpuch.
Fortová pevnost Tabulový vrchStavba pevnosti začala v létě 1839, denně na ní pracovalo přes 300 dělníků. V roce 1846 byla hotová, vojáci ji i cvičně dobývali. Měla čtyři obranné linie, nepřítele od Olomouce drželo 23 děl. V mírových časech tu sloužilo kolem tří set mužů, za války až 840. |
Dělníci se tak ve staletém podzemí pustí do úklidu. O dalším osudu chodeb pak rozhodne především zájem veřejnosti. "Pokud se ukáže, že jsou turisticky atraktivní, budeme spolu s nemocnicí hledat další zdroje na to, aby zde byly pravidelné prohlídky," přemítá Holpuch.
"Budeme se snažit, aby mohly začít již o příští turistické sezoně. Ti, kteří měli možnost vidět podobné stavby například v Josefově, budou jistě překvapeni tím, že se v Olomouci dochoval podobný prostor. Před veřejností byl totiž doposud utajen."
