Krbečkovy rozhovory nemají předem danou délku, a tak s každým hostem probere nejrůznější témata, ať už proti němu sedí hasič, psycholog nebo vedoucí psího útulku.
„Jde mi o to propojit méně známé lidi s okolním světem,“ říká šestadvacetiletý moderátor s tím, že sledovanost pro něj není nejdůležitější.
Původně chtěl natáčení spustit už loni v létě, měl domluvený salonek v centru Olomouce. Plány ale změnila pandemie koronaviru. První díl HanáJede tak vznikl na přelomu roku, kdy tvůrčí tým našel zázemí v jedné z učeben umělecko-edukačního centra Art Rubikon na sídlišti Tabulový vrch.
V malém studiu s obrazy na stěnách už Krbeček přivítal přes dvě desítky hostů.
„Každý díl je úplně jiný. Nejvíc mi asi dala zabrat příprava na povídání s kadeřnicí Martinou Odstrčilovou z Postřelmova, která má na sociálních sítích vysokou sledovanost, takže jsem si dával zvlášť záležet. Protipól byl třeba fotbalista David Rozehnal. Protože prostředí fotbalu znám, mohl jsem se spolehnout na vlastní zkušenost,“ přibližuje nadšenec.
Video je komplikací i vítaným doplňkem
Nové díly vypouští do světa každou středu v sedm večer. S kolegou, který obsluhuje techniku, pořady předtáčejí, aby měli rezervu, kdyby například opět zasáhla pandemie. Zároveň jim to umožňuje vyladit zvuk i obraz, protože kromě audio verze vznikají i formáty pro kanál YouTube.
„Natáčení nám produkční proces dost ztížilo, na druhou stranu sám na podcasty i rád koukám, baví mě vidět, jak se kdo tváří, jaká dělá gesta, jak vypadá. Abych si hlas dokázal spojit s nějakou tváří,“ vysvětluje Krbeček.
Rozhovory nemají určenou stopáž, nikam se nespěchá. „Není tu žádný budík, který by nám tu měřil čas. Třeba s kadeřnicí jsme začali samozřejmě u stříhání, ale po skoro dvou hodinách jsme skončili u pozitivního myšlení a výchovy dětí,“ vzpomíná.
Kdo nechce podcasty, jejichž délka se pohybuje přibližně mezi hodinou až dvěma, poslouchat celé, může si pustit jenom některé pasáže popsané v časové ose.
Popularita výběr hostů neovlivňuje
Moderátor má možnost z analýz videa zjistit, který z hostů nejvíce „táhl“, dramaturgii tomu ale přizpůsobovat nechce.
„Nezakládáme si na číslech, ani nepočítám, že fanoušci budou hltat každý díl. Nebudu se hroutit, když jeden rozhovor uvidí třeba sedm set lidí a druhý deset tisíc,“ popisuje Lukáš Krbeček.
„I kdybych si pozval truhláře Jardu, mělo by to sto zhlédnutí, ale z toho se mu deset lidí ozve, že od něj chce práci, bude to větší přidaná hodnota, než když půjde o tisíce sledujících roztroušených po republice,“ dodává.
Ačkoli je z Olomouce, nechtěl se s výběrem hostů omezovat jen na krajské město.
„Když jsme se rozhodli, že se budeme věnovat Hané, samotného mě překvapilo, jak je velká,“ svěřuje se.
Ostatně ještě před prvním dílem si vzal prázdný papír a za čtvrt hodiny vymyslel padesát jmen. To by vystačilo na rok, a tak získal jistotu, že o osobnosti nebude nouze.
„Dřív bych řekl, že patriot nejsem, ale jak jsem byl starší a začal cestovat, byl jsem schopen město i region docenit. Byl bych rád, kdyby tady chytré hlavy zůstávaly a pomohly místu růst,“ nezapře své současné působení v marketingu.
