Experti z Číny, Velké Británie, Lotyšska nebo Ruska spolu s odborníkem z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého dokázali v laboratořích zrekonstruovat podobu unikátního kovaříka z baltského jantaru, a dokonce popsat zcela novou čeleď světélkujících brouků obývajících Zemi po boku pravěkých dinosaurů.
Dosud neznámý světélkující brouk byl uložen v přibližně 99 milionů let starém barmském jantaru, který se v současnosti těží v dolech na severu Myanmaru.
Jedinec, který žil v období dinosaurů a byl dokonce o více než 30 milionů let „starší“ než slavný tyranosaurus rex, nepatřil do žádné dosud známé čeledi, proto pro něj vědci popsali samostatnou čeleď Cretophengodidae.
Cretophengodes, jak zní vědecké rodové jméno nově objeveného brouka, byl extrémně dobře zachovalý. Vědci díky tomu lépe rozeznali mnohé morfologické detaily včetně bioluminiscenčního orgánu na zadečku.
Experti předpokládají, že brouk používal světélkování jako obrannou reakci vůči hmyzožravým predátorům, kteří v období druhohorní křídy zažívali rozvoj.
„Předpokládá se, že bioluminiscence vznikla v evoluci brouků u larev jako antipredační strategie. Až později ji začali využívat dospělci pro mezipohlavní komunikaci. Objev světélkujícího dospělého samce v téměř 100 milionů let starém jantaru tedy zásadně přispívá k našemu poznání rané evoluce tohoto jevu,“ vysvětlil Robin Kundrata.
Díky jantaru mohou vědci nahlédnout miliony let zpět
Mezinárodní tým vědců se zabýval i morfologicky jedinečným zástupcem z čeledi kovaříkovitých, který byl uložen v baltském jantaru. Stáří tohoto jantaru ze severu Evropy je odhadováno na 30 až 40 milionů let.
„Naše výsledky ukázaly, že se jedná o zcela nový rod a druh patřící do skupiny, jejíž nynější zástupci se vyskytují především na jihu Jižní Ameriky, na Novém Zélandu, v Austrálii a ve východní a jihovýchodní části Asie,“ popsal Kundrata.
„Tento objev tedy nejenže značně upravuje naše znalosti o biogeografii této systematicky zajímavé skupiny kovaříků, ale také zdůrazňuje důležitost baltského jantaru pro naše pochopení složení dávno zaniklých lesních ekosystémů,“ dodal.
Brouci uložení v miliony let staré pryskyřici podle něj hrají mezi fosiliemi velmi důležitou roli. Jedná se totiž většinou o dobře zachované jedince a díky jejich 3D struktuře je lze poměrně dobře porovnat se soudobými liniemi.
Moderní nedestruktivní technologie umožňují rekonstrukci 3D morfologie pravěkých brouků. Na snímku zástupce čeledi kovaříkovitých nalezený v baltském jantaru o stáří až 40 milionů let.
Vědcům pomáhá i specializovaný software
Velké množství jantarových fosilií je však ve špatném stavu a u některých brouků nelze pozorovat veškeré morfologické znaky. Studium totiž znesnadňují praskliny či bubliny vzduchu v jantaru nebo nevhodná pozice těla.
„Problémy se suboptimálně uloženými fosilními exempláři se dají vyřešit pomocí moderní nedestruktivní technologie – rentgenové výpočetní mikrotomografie, která umožňuje efektivní rekonstrukci 3D morfologie pomocí specializovaného softwaru,“ uvedl Kundrata.
Tato metoda byla použita i v jeho studii k rekonstrukci morfologie brouka z čeledi kovaříkovití, který byl miliony let ukryt v baltském jantaru.
„Je až neuvěřitelné, kolik toho lze z jediné fosilie vyčíst,“ podotkla Johana Hoffmannová, studentka Robina Kundraty, která se na studii také podílela.
