Bylo deset minut po desáté hodině, když stovky přihlížejících studentů na hřišti u olomouckého Gymnázia Hejčín jásaly radostí. Do nebe právě vylétla jejich vlastní sonda.
„Mám takovou radost, že se to povedlo,“ prohodila nadšeně jedna ze studentek.
Po několika měsících tak vyvrcholil projekt, do něhož se pod vedením Hanáckého radioklubu Olomouc zapojily týmy středoškoláků ze Slovanského gymnázia, Gymnázia Hejčín a Gymnázia Čajkovského. Spolupracovali s nimi i studenti z elektroprůmyslovek v Olomouci a Mohelnici. Dohromady šlo o zhruba čtyřicet lidí.
Sonda vážila 295 gramů, její části byly uložené ve speciálním polystyrenovém pouzdře. Do stratosféry se hnala rychlostí kolem pěti metrů za vteřinu, nesl ji balon naplněný dvěma kubíky helia.
Na Zem přes rádiové vlny posílala svou polohu a rychlost vypočítanou přes GPS, údaje o teplotě, tlaku a vlhkosti vzduchu. Její důležitou součástí byl i fotoaparát. Podstatná část snímků je uložená uvnitř na kartě, některé však sonda zvládla odeslat na Zem ještě během letu.
Před prasknutím měl balon sondy průměr šest metrů
Olomoučtí radioamatéři spolu se studenty vypočítali, že se sonda, samozřejmě v návaznosti na aktuální počasí, dostane až do stratosféry, do výšky kolem třiceti kilometrů. Jejich výpočty se potvrdily, právě tam balon dle plánu praskl. Kvůli stále klesajícímu okolnímu tlaku se totiž víc a víc roztahoval.
„Podle výrobce je průměr tohoto balonu těsně před prasknutím šest metrů,“ popsal po startu Leo Hučín, místopředseda Hanáckého radioklubu. Sondu v tu chvíli vítr při výstupu unášel na jih. Ještě v Olomouckém kraji přelétla například Kralice na Hané či Otaslavice, přes jižní Moravu mířila k hranicím se Slovenskem.
Právě tam asi hodinu klesala a o půl jedné odpoledne nedaleko obce Dojč přistála s pomocí padáku.
„Už jsme v kontaktu se slovenským radioamatérem, který nám napsal, že vidí, jak padá. Naložil ji do auta, teď se musíme domluvit na předání,“ uzavírá Hučín.
