Obnovu více než čtyři metry širokého i vysokého díla provedl akademický malíř a restaurátor Radomír Surma, který se snažil co nejvěrněji napodobit poslední známý vzhled slunečních hodin zachycený na řadě dobových fotografií či kreseb.
„Jejich podoba ale nebyla na žádném z dokumentů zachycená natolik přesně a detailně, aby je bylo možné jednoduše a doslovně zrekonstruovat. Nynější výsledek je tedy novým autorským dílem, ovšem inspirovaným v maximální míře tím původním,“ popsal Surma.
Hodiny v levé části zdobí monogram císaře Františka Josefa na prsou černého orla s mečem v pařátu, znaku někdejší monarchie. Na pravé straně na císařského orla navazuje moravská orlice s iniciálami Marie Terezie.
Dalšími výraznými prvky jsou alegorické postavy boha času Chrona a bohyně moudrosti Sapienzy. Pozadí výjevu pak dotváří idealizované panorama Olomouce v podobě barokní bastionové pevnosti.
„V celé republice jsou tyto hodiny unikátní. Díky tomu, že jsou umístěné na rohu, jsou celodenní. Ukazatel, jenž je na jihovýchodní straně, tak ukazuje dopolední čas, druhá strana pak čas odpolední,“ nastínil Surma.
Na jižní a západní fasádě radnice restaurátor vytvořil dvoje menší a výtvarně střídmější hodiny, které jsou také obdobou původních hodin, jež na těchto místech bývaly v historii.
Jejich zvláštností je mimo jiné to, že ukazují nejen čas, ale například i to, kdy je letní či zimní slunovrat, jarní a podzimní rovnodennost či jaké je zrovna roční období. Nynější podoba hodin odkazuje na ztvárnění z poloviny 19. století, na stejných stranách radniční fasády ale bývaly už dříve barokní sluneční hodiny.
Menší hodiny jsou přesnější, ukazují celé hodiny, půlhodiny a čtvrthodiny, zatímco větší nárožní astronomicko-výtvarné dílo má na číselnících zaznačeny jen hodiny celé a půlhodiny.
Nelehkým úkolem je nastavení přesnosti slunečních hodin, jde o disciplínu vyžadující rozsáhlé znalosti z astronomie a dalších oborů. Kombinací nastavení na zimní čas i dalších faktorů ukazují hodiny opravdu přesný čas jen v období slunovratů, zatímco směrem k jarní a podzimní rovnodennosti se „předbíhají“ či „zpožďují“ až o desítky minut.
„Kupříkladu v těchto dnech ukazují poledne v čase 12:47. V den letního slunovratu 21. června budou ukazovat poledne přesně ve 13 hodin, v době zimního slunovratu v prosinci pak přesně ve 12 hodin,“ shrnul mluvčí olomouckého magistrátu Michal Folta.
Po zániku monarchie vyvolala podoba hodin nelibost
První písemná zmínka o prapůvodních slunečních hodinách na olomoucké radnici pochází už z druhé poloviny 16. století a pravděpodobně zde byly už nedlouho po gotické fázi výstavby o století dříve. Jejich podoba se pak několikrát změnila.
„V 18. století byly při obnově fasády nahrazeny dvojicí barokních hodin, které ale byly později dále upravovány. Mimo jiné se tak stalo i při klasicistní rekonstrukci radnice,“ popsal už dříve historik umění Leoš Mlčák, který se na přípravě obnovy hodin podílel.
Třetí a čtvrté radniční sluneční hodiny byly takzvaně sdružené, namalované přes nároží. Zdobily roh jihovýchodní a jihozápadní strany radnice, nejlépe tedy byly vidět ze strany od vstupu z Pavelčákovy ulice.
„Sdružené hodiny jsou mladší než samostatné, vznikly v polovině 19. století, krátce poté, co v Olomouci v roce 1848 nastoupil na císařský trůn František Josef,“ řekl Mlčák.
Po zániku monarchie ale vyvolala podoba hodin nelibost. „Nejprve je krátce po vzniku československé republiky dala nová česká reprezentace města zabílit, protože vadil jejich silně prohabsburský ráz. Poškozené hodiny pak za dob okupace nechali při opravě fasády radnice zcela odstranit nacisté, pro něž byli Habsburkové rovněž nepřátelským elementem,“ shrnul Folta.
