Sobota 15. srpna 2020, svátek má Hana
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 15. srpna 2020 Hana

Němci proti nám neměli šanci, vzpomíná veterán na odboj. Bavilo ho to

  5:44aktualizováno  5:44
Jako student po těch kolejích denně jezdil vlakem do školy, jako partyzán je nedlouho po maturitě vyhodil do vzduchu. Dějiny plukovníkovi Oldřichu Vladařovi několikrát výrazně zasáhly do života. Za 2. světové války se jako mladík zapojil do odboje, poté na Vojenské akademii v Hranicích absolvoval tvrdý výcvik ve stylu britských jednotek Commandos.

Plukovník Oldřich Vladař ve svých 93 letech (červen 2018) | foto: Stanislav Heloňa, MAFRA

V poválečném Československu se ale tvrdě střetl s komunisty. Odmítnutí členství v KSČ nastupující zločinný režim neodpouštěl. „Byl jsem prostě vychovaný jinak,“ vysvětluje třiadevadesátiletý veterán, proč nechtěl stranickou legitimaci.

Vzpomíná přitom hlavně na tatínka Jana Vladaře, mluví o něm jako o vyloženém „masarykovci“. První československý prezident byl u nich doma v úctě.

„Když byly volby, otec mě bral s sebou, abych viděl, jak to vypadá a funguje. A to mi bylo teprve třeba deset let,“ líčí Vladař sametovým hlasem.

Nádherné dětství změnila válka

Na svět přišel 16. května 1925, s rodiči žil v jihomoravských Boskovicích. Tatínek byl mistrem v malé fabrice, maminka se starala o domácnost. Díky ní dostal Vladař v dětství pod kůži křesťanské zásady. Ještě dnes se směje při vzpomínce na nedělní cesty do kostela.

Z domu vyrazila celá rodina, do svatostánku ovšem přišli bez tatínka. Ten mířil na posezení u vína s ostatními mistry.

„Maminka byla katolička, kdežto otec ne. Pokaždé mu cestou spílala, že se nejde také pomodlit. Otec ale nic, byl to kliďas, nenechal se vyprovokovat,“ líčí Vladař.

Osud Oldřicha Vladaře

Při vyprávění se častokrát srdečně zasměje, jindy se mu v hlase i jasných zářivě modrých očích promítne smutek. Vzpomínek na dětství se to ale netýká. „Bylo skutečně nádherné,“ říká.

Brzy ale vše nabralo až příliš rychlý spád. V roce 1939 začala druhá světová válka. Její valnou část prožil jako student brněnské obchodní akademie.

„Z Boskovic jsem jezdil denně tam a pak zase zpět,“ dodává a hned vyjmenovává stanice, jimiž před desítkami let projížděl.

V roce 1944 Vladař složil maturitu, ve stejném roce mu umřel táta. Některé jeho kabáty či košile musela rodina ve válečné bídě vyměnit za drahocenná vajíčka a máslo.

Po zkoušce z dospělosti Vladař nastoupil v Boskovicích se svou perfektní němčinou jako účetní do Němci zabaveného podniku. Díky otcově masarykovské výchově i členství v Sokole s nacistickými okupanty nijak nesympatizoval. Už brzy se o tom měli přesvědčit, z Vladaře se stal partyzán.

Do odboje ho přivedl dobrý kamarád Rudolf Slanina. „Šlo to nějak samo. Patřili jsme k sobě. Když se něco řeklo, tak to i platilo,“ říká Vladař.

Na podzim 1944 už bylo na Němcích znát, že cítí blížící se konec války. I když do něj zbývaly jen měsíce, lidé v protektorátu Čechy a Morava stále umírali.

Vladař se stal členem partyzánské skupiny Vela, v jejímž čele stál kapitán Josef Dřímalka. Kvůli utajení byla rozdělená na drobné skupinky. Té Vladařově velel bývalý voják Heřman Hrubý.

„To byl bezvadný člověk, býval ženistou,“ doplňuje Vladař. Od Hrubého se naučil zacházet s pistolí či trhavinami. „Pak nebyl problém vyhodit do vzduchu třeba železniční trať,“ usměje se.

Pro kluky mého věku to bylo úžasné, vzpomíná na odboj

Výbušniny, které Hrubý ukrýval pod falešným dnem přihrádky pracovního stolu, získali partyzáni od spolupracujících střelmistrů z nedalekého kamenolomu.

Díky nim se Vladař mohl s ostatními pustit do sabotáží a škodit tak okupantům. Ničili silnice, mosty, telegrafní sloupy či železniční tratě. A to včetně kolejí na Brno, po nichž Vladař ještě nedávno jezdil jako student.

„Pro kluky mého věku to bylo úžasné,“ usmívá se při vzpomínce na odboj. Přes den přitom chodil jako ostatní do práce, v noci však vyrážel do akce. Střetl se při nich i přímo s Němci, především s jejich domobranou, takzvaným Volkssturmem. Jeho členové například hlídali bunkry v okolí Boskovic.

„Byli to ale staří chlapi ve věku šedesát či pětašedesát let, někteří byli veteráni z první světové války. Tehdy už ale bojovat nechtěli. I na kolenou nás někdy prosili, ať nestřílíme,“ popisuje Vladař.

Přežít mu pomohla znalost kraje

S kamarády posléze zjistil, že ze zbraní domobrany se často už ani nedalo střílet.

Osudy válečných veteránů

K letošnímu 100. výročí založení Československa přináší MF DNES seriál s příběhy válečných veteránů, kteří za svou vlast prolévali krev ve druhé světové válce.

Ještě v roce 2010 žilo v Olomouckém kraji na dvě stě přímých účastníků bojů, dnes už je jich jenom čtyřiačtyřicet.

V seriálu se postupně objeví pamětníci bojů na všech zahraničních frontách či bojovníci z řad domácího odboje.

Seriál vzniká ve spolupráci s plukovníkem Milanem Žuffa-Kunčou, předsedou olomoucké jednoty 6. čs. střeleckého Hanáckého pluku Československé obce legionářské.

„Některé pušky pocházely ještě z Rakousko-Uherska. Když jsme to věděli, vletěli jsme na ně, pořádně jsme česky i německy hulákali. Zbraně jsme jim rozmlátili a zas utíkali pryč,“ vypráví veterán.

Přežít válku mu pomohlo i to, že své město i kraj dobře znal. Využil toho v okamžiku, kdy se v lesích objevila speciální komanda na likvidaci partyzánů.

„Znali jsme každou uličku, každý strom a byli jsme kluci, kteří měli osmnáct či dvacet let. Neměli proti nám šanci,“ srovnává.

Při otázce, zda se ani na chvíli nebál, se Vladař nezarazí. Základem úspěchu bylo mít vše promyšlené. „Nebyly to žádné hurá akce. Když je to promyšlené a máte lidi, kteří vás dobře vedou a vy jim věříte, tak není nic problém a ani důvod se bát,“ říká. V odboji prožil osm měsíců, po osvobození v květnu 1945 dostal vyznamenání.

Místo kariéry živořil jako písař

Poté Vladař nastoupil do proslulé Vojenské akademie v Hranicích. Učit se mohl jak od vojáků generála Ludvíka Svobody z východní fronty, tak i od Čechoslováků, kteří se vrátili z Velké Británie. Někteří za sebou měli i výcvik jednotek Commandos. „To pro mě byla určitě výzva,“ hodnotí Vladař.

Díky svým zkušenostem odešel z akademie už v roce 1946 jako poručík a velitel roty. Byť se zdá, že vše směřuje k zářné vojenské kariéře, je vyprávění pana Vladaře stále smutnější. Československo totiž po puči v únoru 1948 ovládli komunisté. V celé společnosti začaly čistky, armádu nevyjímaje.

„Přišli, abych vstoupil do strany. Nešlo je tehdy ale přímo a rázně odmítnout. Pořád jsem to oddaloval s tím, že to musím rozmyslet a podobně. Ale to nešlo dělat do nekonečna. A tak jsem řekl ne. Byl jsem prostě vychovaný jinak,“ popisuje.

V té době byl už ženatý, se svou dětskou láskou měli dva syny. Vladař učil na vojenských školách, to mu ale režim zatrhl. Pro mladou rodinu začaly přetěžké časy. Veteránova žena přišla o místo vedoucí důstojnické jídelny, on sám roky živořil jako písař.

Obrat přišel až v polovině 50. let. Na vysokých školách se objevily katedry vojenské přípravy, studenti si díky nim mohli kus vojny odsloužit už na škole.

„Zavolali mě na ministerstvo obrany. Říkal jsem si, co po mně ještě mohou chtít. Ale řekli mi, že půjdu zpátky do armády,“ vzpomíná Vladař. I dnes je na něm vidět, jak dobrá zpráva to byla.

Dočkal se i velkého uznání

Dostal se na vojenskou katedru Lékařské fakulty olomoucké Univerzity Palackého. Jeho paní tu mohla pracovat jako uklízečka, později se stala účetní.

„Když jsem se zabydlel a zorientoval, neměl jsem moc co na práci. K výuce mediků jsem díky hranické akademii žádné velké přípravy nepotřeboval,“ vypráví Vladař.

Své ženě s nadsázkou řekl, že buď bude muset pro ukrácení dlouhé chvíle začít pít, či chodit za „babama“.

„Rozhodl jsem se, že půjdu dálkově studovat. Od rektora jsem dostal doporučení a nastoupil v Praze na Vysokou školu ekonomickou,“ říká Vladař. V roce 1965 se stal inženýrem.

Na lékařské fakultě pracoval až do října 1980, kdy odešel do důchodu. Stále si vedle řady armádních vyznamenání a poct cení i pamětní medaile univerzity.

Přitom se neodstřihl ani od vojenské minulosti. Své zážitky Vladař chodil vyprávět do škol, stále se zúčastňuje akcí Československé obce legionářské. Velkého uznání se dočkal v roce 2005, kdy byl povýšen na plukovníka.

  • Nejčtenější

Primátor Prostějova plánuje dům, díky úřadu nemusí mít stavební povolení

Nevídané veletoče provádí prostějovská radnice okolo stavby rodinného domu primátora Františka Jury. Během pár dní...

Ubodanou holčičku našli policisté za tričky v pračce, vypověděla příbuzná

Žena souzená za loňskou vraždu tříleté dcerky v Přerově se podle svědků v osudný den chovala zmateně. Policisté ji...

Olomoucká válka vědců graduje, děkan fakulty žaluje vlastní univerzitu

Případ, s jakým se české soudnictví patrně ještě nesetkalo, se zrodil v Olomouci. Děkan zdejší přírodovědecké fakulty...

Udělala jsem p**ovinu, křičela matka po vraždě dítěte. Byla tedy příčetná

Třiadvacetiletá žena, která podle obžaloby loni v srpnu pod vlivem pervitinu brutálně zavraždila svou tříletou dceru,...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Výrobce hraček zasáhl kromě viru i požár, zklamala ho banka i pojišťovna

Kdo z podnikatelů to neměl během prvního vrcholu koronavirové epidemie těžké. Manželé Beckertovi, kteří už 27 let v...

Pastrňák i Kvitová. Sportovní hvězdy skupují v Praze luxusní nemovitosti

Premium Rezidence na Smíchově, byty v Karlíně nebo na Vinohradech. To je jen malý výčet nemovitostí, které vlastní české...

Doba prsatá. Odhalená ňadra jako důkaz měnícího se světa kolem nás

Premium Až se teď v létě vydáte k vodě, rozhlédněte se kolem sebe. Jedním z dokladů změn světa kolem nás jsou proměny vzhledu...

Android Auto a CarPlay v každém autě. Poradíme vám, jak na to

Premium Chcete používat oblíbenou navigační aplikaci na displeji v autě místo telefonu? Přečtěte si, jak to udělat a neutratit...

  • Další z rubriky

Lidé už kupují vánoční stromky na plantáži, růst budou až do svátků

Spoře odění a často i namazaní krémem na opalování po předchozím pobytu na koupališti už si první zájemci vybírají...

Traktoru za jízdy odletělo zadní kolo, stroj poničil desítky metrů silnice

Škodu za zhruba 200 tisíc korun způsobila čtvrteční nehoda traktoru na Šumpersku. Modernímu zemědělskému stroji s...

Města modernizují rozhlasy, nové systémy umí zacílit výstrahu i hlídat řeky

Digitální propojení, elektronické sirény a špičkové bezdrátové hlásiče umožňující informovat třeba jen jednu ulici. To...

Olomouc zabrání uzavření zimního stadionu opravou střechy za 60 milionů

Olomoučtí radní schválili opravu střechy zimního stadionu za necelých 60 milionů korun. Její stav byl totiž natolik...

WhatsApp se brzy zbaví toho, co nás na něm nejvíc štve

Populární chatovací aplikace WhatsApp chystá změnu, která leckoho potěší. Brzy bude mít podporu více aktivních zařízení...

Češi bydlí na Papui již tři roky. Byl to ze začátku šok, ale nelitují

Manželé se rozhodli vydat za prací do zahraničí. Zlákala je Papua Nová Guinea, kde žijí od roku 2017. Nejdříve v městě...

Modelka po plastice nedodržela sexuální abstinenci, praskl jí zadek

Šestadvacetiletá Amanda Nicole z Los Angeles se živí jako modelka a je samozvanou dvojnicí herečky Scarlett...

Herečka Prachařová bydlí na Letné. Nezvaní návštěvníci jsou už pryč

Při pohledu na starý činžák by jen málokoho napadlo, v jak krásném bytě dcera herců Dany Batulkové a Davida Prachaře...

Doba prsatá. Odhalená ňadra jako důkaz měnícího se světa kolem nás

Premium Až se teď v létě vydáte k vodě, rozhlédněte se kolem sebe. Jedním z dokladů změn světa kolem nás jsou proměny vzhledu...