Na začátku byl jeden velký sen.
Dědeček Josef kdysi v Nymburku vybudoval kanoistický klub. Měl plán, že by chtěl jednou někoho z rodiny dostat na olympiádu.
K vrcholovému sportu pak úspěšně vedl syna Petra, který se dostal na olympiádu do Atlanty. Jeho dva synové - Martin s Petrem - pak v kanoistickém klanu pokračovali, i když to jednoho táhlo víc k hokeji, druhého zase k fotbalu.
Kanoistika nakonec zvítězila.
V pondělí si oba sedli do delbkanoe a poprvé spolu startovali na hrách v Tokiu.
„Je to skvělý, já si to užívám každý den, co jsem tady, a budu na to do smrti myslet. Teď jen abychom byli spokojení s výsledkem a já budu maximálně nadšený,“ líčil mladší Petr po postupu do úterního semifinále.
S bráchou v jedné lodi. Fuksovi o olympijských snech i svých odlišnostech |
Z rozjížděk se bratrům ještě postoupit nepovedlo, tam skončili třetí. V následném čtvrtfinále si ale bez větších potíží hlídali postupová tři místa.
A to ani nepotřebovali jet naplno.
„Hlídali jsme si, abychom jeli mezi prvními třemi, cílem bylo semifinále. Tam bude alfa a omega podat nejlepší výkon. Musíme porazit jednu loď, abychom se do finále dostali. Musíme dobře zregenerovat a pak to nabombit, jak nejlépe umíme. Bude to boj, ale jsme ready,“ usmál se starší Martin.
Před sezonou změny
Pro stříbro si na olympiádě v Mnichově na dvojce s kormidelníkem dojeli bratři Oldřich a Pavel Svojanovští.
Něco podobného by chtěl dokázat i klan Fuksů.
Martin s Petrem se i nadále připravují v Nymburku pod dohledem táty a dědy. Oba jsou s nimi nyní i v Tokiu a o celé rodině se také točí dokument.
Pro oba byla už nominace na hry splněným snem.
„Nominovat se do Tokia s bráchou, to byl v kariéře další sen, který jsem si chtěl splnit,“ prozradil Martin. „I když se někdy v osobních i sportovních názorech dost lišíme,“ usmál se osmadvacetiletý závodník.
Toho mladšího dokonce letenka do Tokia dohnala k slzám.
Před touto sezonou pak provedli mnoho změn. Místo tradičního soustředění v Portugalsku třeba zamířili do Kolumbie a Kalifornie, kde bylo přece jen větší teplo.
A v teple se pochopitelně rychlostní kanoisté na pětiletý vrchol připraví lépe.
„Když jste v teple, pokaždé se trénuje líp,“ říká Martin.
Na stupních vítězů ještě ve Světovém poháru nikdy nestáli. V květnu ale v maďarském Szegedu skončili čtvrtí, což byl velký výsledkový příslib směrem k Tokiu.
Teď jen potřebují prodat to, co spolu natrénovali.
Neflákám se
Rozjížďka na olympijské regatě jim ještě úplně nevyšla.
„Jelo se mi sice dobře, ale ta první jízda byla na rozjetí, abychom věděli, co očekávat. Já potřebuju jednu jízdu na rozjetí, vydat se, aby se mi pak jelo lépe. Vždy jsem na začátku takový nerozjetý. Ale teď už jsem stoprocentně připravený podat výkon, který v sobě mám schovaný. Moc se těším na semifinále,“ popisoval mladší Petr.
Dostál si rozvážným tempem dojel pro semifinále, Fuksové se přidali z oprav |
S tím souhlasil i starší z dvojice sourozenců, podle něhož rozjížďky závodů nejsou Petrova zrovna silná stránka.
„Ale věřím, že zítra se v něm probudí něco obrovského a bude to dobré,“ usmál se Martin.
Jak takového mladšího bráchu probudit?
On se prý probudí sám, říká starší Martin.
Bratři Martin a Petr Fuksové v olympijské rozjížďce kanoistů na 1000 metrů.
„Ono se to nezdá, ale on je dost zkušený závodník, takže já už mu dávno nic neříkám. On už všechno ví a zná. Udělá všechno pro to, aby se co nejlépe připravil na zítra, já to samé a pak to dáme do kupy. Až se odstartuje závod, tak si to sedne,“ má jasno Martin.
Tím si je jistý i mladší Petr.
Sám ví, že úvodní závody vždycky potřebuje k tomu, aby ho v těch dalších tělo pustilo do jiných intenzit.
Aby ze sebe opravdu dostal všechno, co v něm dřímá.
„Není to tak, že bych něco flákal. Když jedeme závod, kde vidím, že je k ničemu zrychlovat, tak mě to podvědomě v hlavě nechce pustit dál. Ale jakmile jedeme závod o všechno, dokážu jít přes své hranice. Dokážu probourat zeď a jet ještě rychleji,“ dodává Petr.
V úterý to bude potřeba.
