Nakonec druhé místo ve finále B. Martine, jste spokojení, nebo ne?
Náš cíl a sen bylo dostat se do velkého finále mezi osm nejlepších. V semifinále jsme makali, co to šlo, dali jsme si osobní rekord, po téhle stránce nám nemůže být nic vytknuto. Kluci ve světě byli rychlejší, s tím se musíme smířit.
Je to aspoň motivace do dalších let?
Určitě, tohle nás žene dopředu. Kanoistika nás hrozně baví, chceme se dál zlepšovat. Jsme rádi už jen za to, že jsme se posledním místem v roce 2019 kvalifikovali na olympijské hry. Už jen to, že jsme tady, je za odměnu. Teď musíme na debla na chvíli zapomenout a soustředit se na singl, dát do něj všechno. Máme pár dní na odpočinek, můžeme si přeorganizovat myšlenky v hlavě a podat zase nejlepší výsledek. A modlit se, aby takovéhle podmínky vydržely, protože to mi vyhovuje.
Ceníte si finiše, ve kterém jste předjeli Maďary?
Jo, to mi dodává sílu. Když člověku nevyjde ten největší závod, to semifinále... Nebudeme si nic nalhávat, byli jsme z toho smutní, skleslí. Je těžké se namotivovat do finále B. Nechci, aby to vyznělo blbě, ale to nikoho nezajímá, každý sportovec chce jet finále A, zejména pokud na to máte, ty další příčky jsou nevděčné. Ale chci říct, že ostatní posádky v béčku až na jednu nejely semifinále, takže měly určitě více sil, přesto jsme je, kromě jedné, dokázali ve finiši porazit. To mi dodalo sílu. Ukázalo se, že můžeme jet dva kilometrové závody za sebou v super čase. A desáté místo na olympiádě, to je super.
Váš dědeček Josef říkal, že hlavním cílem musí být Paříž za tři roky.
To se těžko hodnotí, do Tokia jsme dali všechno a teď se mění disciplína, musíme se přeorientovat na 500 metrů. To ale není na pořadu dne, teď přepneme mozky na kilometr na singlu, což je alfa a omega pro další čtyři dny. A pak uvidíme.
Trenér kanoistů Pavel Hottmar„Jako každou olympiádu jsme se snažili zajistit co nejbezpečnější zaoceánský transport lodi, protože už se mnohokrát stalo, že letecky byly lodě dopraveny v nepoužitelném stavu. Lodní doprava je samozřejmě mnohonásobně levnější, ale tady šlo opravdu o tu bezpečnost. Náhradní letecká doprava proběhla tak, aby kluci měli lodě v dostatečném předstihu před soutěžemi. V Susaki navíc měli všichni lodě, které jsou téměř totožné s těmi, na kterých jezdí, v tomhle by problém být neměl. Martinova loď snad dorazí dneska odpoledne. Vzhledem k tomu, že doteď jezdil na té, která přiletěla, tak nevím, jestli si nakonec vybere tu, která dorazí po moři. Jsou to víceméně totožné lodě a on bude mít dva nezávodní dny na to, aby se s ní zase sžil.“ |
Martine, už vám dorazila olympijská loď?
Samozřejmě (ironicky), jsme na olympiádě a loď mi stále nedorazila. Snažím se nemyslet na věci, se kterými nemůžu nic udělat. Měla by dorazit zítra, tak doufám, že tomu tak bude. Doufám, že jsem natolik zkušený závodník, že si během dne na ní zvyknu a bude všechno v pohodě a v pátek to tam napálíme.
Co kdyby nedorazila, pojedete na náhradní?
Ta moje je v pohodě, samozřejmě. Ale když je to olympijský závod, tak si nepředstavujete, že budete hledat nějaký kompromis, ale zase nechci to hanit. Trénoval jsem na ní i pár dní na kempu, jsem na ní zvyklej, ale rád bych ji přenechal bráchovi, protože ten má půjčenou ne úplně kvalitní loď a nebylo by dobrý, kdyby na ní startoval na olympiádě. Doufám, že dorazí co nejrychleji a budu moct na ní trénovat.
Momentálně tedy trénujete na lodi, která do Tokia cestovala letecky?
Jo, tu mi zajistili Poláci, výrobci lodí, a posílala se letecky. Přivezli ji do Prahy, z Prahy letěla. Je super, že mohu trénovat alespoň na této, ale bohužel na bráchu nezůstala. Doufám, že ta olympijská přijde během dneška, nejpozději ve středu, a já dám bráchovi tu, co jsme poslali. A všichni budeme spokojení.
Tušíte, v čem je zádrhel?
Nevím. Dostali jsme nějaké informace, že se vše zdrželo kvůli bouři na moři. Ale posílali jsme to na začátku května a je začátek srpna, přičemž pořád tady loď nemám. Němci už tady čtrnáct dnů trénují na svých lodích a získali na nich bronz, takže to asi jde. Škoda, že jsme ji neposlali přímo letadlem, ale to se nedá nic dělat.
