Co teď? Přestal myslet na otočku, v duchu se přenesl do milovaných Beskyd, představoval si, že se prochází po lese.
Pak hodil 64,40. Nejdál! Nikdo ho už nepřekonal. „Doufám, že moje žena ten nervák u televize přežila ve zdraví,“ vydechl.
Disk si kdysi doslova vymodlil. Na louce u Blanska se s ním učil házet. „Přitom chodil na tři směny do práce, byl soustružník,“ líčil jeho nevlastní bratr Václav Fousek.
Ve dvaceti Daněk na motorce narazil do stromu, s vážným zraněním páteře a roztrženou ledvinou zůstal dva roky doma. Doktoři mu disk zakazovali. Ale nedalo mu to.
„Jednou jsem s ním bydlel na závodech v Miláně. Vzbudím se uprostřed noci a Ludva stojí u otevřeného okna. Koukám, odkud fouká vítr, říká mi,“ vzpomíná Václav Fišer, tehdy kolega z reprezentace, nyní český šéftrenér.
Před závody býval Daněk nervózní. „Ale pomáhal mu jeho selský rozum,“ povídá výškařka Milena Hübnerová-Rezková. „Byl to takový náš bodrý táta,“ vypráví trojskokan Josef Vyčichlo. „Každý se mu svěřoval. Když jsme vyhráli, zpíval na celé koule a celým srdcem Okolo Hradce. To mu stačilo ke štěstí. A taky se s ním dobře pilo.“
Daněk uměl žít a uměl i pít. „Třeba jeho oblíbený medvědí grog. Co to je? ptám se. Vysvětlil mi: Místo vody vodka, do toho rum a místo cukru griotka.“
Ještě v pětačtyřiceti atakoval hranici 60 metrů, zároveň trénoval, dělal manažera na pražském Olympu, funkcionařil. Neuměl říkat „ne“.
V listopadu 1998 sekal 61letý Daněk na chalupě u Rožnova šest hodin zahradu, pak zůstal sám v domě.
„Druhý den ho soused našel mrtvého v koupelně. Plicní embolie, oznámil lékař. Ludva měl neléčený zánět žil, z nemocnice odešel na revers,“ povídá Vyčichlo. „Mohl tu být ještě dvacet let, kdyby se dřív vědělo, že má trombózu,“ usoudil šéf českých olympioniků Milan Jirásek. „Jenže on měl plno jiných starostí a léčil se panákem místo doktorem.“
Daňkovy medaile jsou dnes uschované v depozitáři Národního muzea. On sám má hrob na rožnovském Slavíně, nedaleko od Emila Zátopka. „Tolik nám schází,“ říká Fišer. „Moc toho nenamluvil, ale když něco řekl, byla to perla. Chybí mi jeho humor. I to, že nás občas profackoval.“
