Když se po nácviku na paralympijských hrách usadí v místnosti pro rozhodčí, je vidět, jak si ho ostatní kolegové váží.
Aby ne.
Klecker se dostal na pozici nejlépe hodnoceného rozhodčího na světě, jako první dostal takzvaný Gold badge. Mimo stolní tenis se stará o tornádem poničenou jižní Moravu, kde zasahoval jako dobrovolník, udržuje poutní cestu svatého Jakuba.
A taky hodně chodí. V zahraničí má za sebou už přes 15 tisíc kilometrů.
Teď jste přidal dalších 400. Proč jste do Paříže vyrazil zrovna z Lucemburska?
Původně jsem chtěl jít z Čech. Není to až tak daleko, jsem zvyklý na dálkové pochody, fyzicky bych to zvládl. Ale nevyšlo to kvůli pracovním povinnostem, dělám enviromentální obnovu jižní Moravy a máme nový mezinárodní projekt. Tak jsem přemýšlel a napadlo mě Lucembursko, přece jen jsou mezi ním a Českem vazby. Jan Lucemburský, otec Karla IV., významná osoba. V katedrále Notre Dame má hrob, tak jsem vyšel od něj. A zjistil jsem během cesty skvělou věc.
Chtěl jsem jet vlakem přes Kyjev do Moskvy, Transsibiřskou magistrálou do Vladivostoku, zastavit se u Bajkalu, pak jet lodí do Japonska a tam udělat velkou pěší pouť. Vyjít na Fudži a dojít pěšky na olympiádu.
