Displej: parádní obraz a jas
Jednou opravdu parádní disciplínou Galaxy S22 Ultra je jeho displej. Jde v podstatě o evoluci předchozích displejů u špičkových samsungů, výsledek je opravdu skvělý. Úhlopříčka je 6,8 palce, tedy stejná jako u S21 Ultra a o desetinu palce menší než u Note 20 Ultra. Displej přitom díky tomu, že je v rozích méně zaoblen, působí trochu větším dojmem než u S21 Ultra a zároveň je tohle téměř obdélníkové provedení jen s minimálními obloučky v rozích komfortnější – méně to „tahá za oči“.
Displej má rozlišení 3 088 x 1 440 pixelů, což je opět „note“ rozlišení – S21 Ultra má 3 200 x 1 440 pixelů. Displej nového modelu je tak malinko nižší a širší než u přímého předchůdce, na kterého jménem navazuje (totéž platí i o proporcích těla telefonu). Standardně má telefon v nastavení zapnuté rozlišení 2 316 x 1 080 pixelů, takže kdo chce využívat plné rozlišení, musí na něj ručně přepnout.
Tady máme i jednu výtku – Samsung asi ví, proč to dělá – vysoké rozlišení potřebuje dost výkonu a narazili jsme na situaci, při které to je (možná trochu zvláštně) znát. Při přepínání do obrazovky multi-taskingu pro přepnutí mezi aplikacemi se totiž animace na displeji ve vysokém rozlišení trochu zadrhává, v nižším rozlišení je vše v pořádku. Při běžném používání jsme ale rozdíl mezi rozlišeními v rychlosti reakcí v zásadě nezaznamenali.
Provozovat telefon s nižším rozlišením bude rozhodně úspornější a upřímně, rozdíl v kvalitě obrazu je znát jen minimálně a jen v některých případech – třeba při zkoumání skutečně ostrých a kvalitních fotografií, nebo možná při sledování 4K videa.
Ale zpět k pochvalám – displej má výtečné barvy, na což už jsme u Samsungu zvyklí, tentokrát se však mezigeneračně ještě zlepšila čitelnost za všech podmínek. A není to asi jen tím, že maximální jas vzrostl z 1 500 na 1 750 nitů – to bude spíš podružná změna, displej se celkově o trochu méně leskne a působí opravdu parádně. Třešničkou na dortu je pak adaptivní obnovovací frekvence, která funguje spolehlivě.
