Využití železniční dopravy na krátkou vzdálenost nebude patrně představovat zásadní problém: těch pár minut bez mobilních dat jistě mnozí mobilní uživatelé výměnou za pohled z vlaku oželí. Ovšem při několikahodinové cestě si již rádi cestu zpříjemní zhlížením sociálních sítí, chatováním, sledováním streamovaného videa či poslechem streamované hudby.
Jenže to často možné není, a to i navzdory faktu, že mobilní signál podél tuzemských železničních tratí je podle Asociace provozovatelů mobilních sítí (APMS) ve většině případů dostačující. Hlavní příčinou toho, že při cestě vlakem nelze pohodlně používat mobil tak, jak jsme zvyklí, jsou tedy samotné vozy.
„Ačkoli jsou železniční koridory pokryté mobilním signálem v souladu s licenčními podmínkami, je kvalita příjmu signálu uvnitř vlakových souprav významně ovlivněna útlumem signálu, za kterým stojí plášť vagónů,“ vysvětluje APMS a dodává, že zásadním faktorem je typ vagónového vozu.
V závislosti na něm se hodnota útlumu mobilního signálu uvnitř vozů použitých ve vlakové soupravě liší. A to i významně. Podstatná část konstrukce vagónů je totiž kovová, u moderních souprav jsou pak vozy navíc osazeny i pokovenými skly. Ta mají sice své opodstatnění, odrážejí totiž teplo, jenže stejně tak odrážejí i mobilní signál. Železniční vagóny jsou tedy pomyslnou Faradayovou klecí, dutým místem, do kterého se elektromagnetické vlny nedostanou, respektive velmi obtížně.
Například dvoupodlažní elektrické jednotky typu CityElephant, které společnost České dráhy nasazuje třeba v Praze na příměstských linkách S, podle APMS vykazují útlum -92 decibelů. Čím vyšší tato záporná hodnota je, tím je výraznější útlum signálu. Třeba ve vozech rychlíkové soupravy InterPanter téhož dopravce je to již -105 decibelů. Železniční vozy soukromého dopravce, společnosti RegioJet, jsou na tom s útlumem mobilního signálu ještě hůře. Hodnota dosahuje -110 decibelů.
Avšak vůbec nejvyšší útlum vykazoval blíže nespecifikovaný typ vagónu s kupé, který cestujícím zajistí prakticky „nerušenou cestu“. Hodnota útlumu činí totiž -125 decibelů. Zejména u tohoto typu vozu však hodně záleží, zdali je v původním, nebo modernizovaném stavu. Při modernizaci se původní skla kvůli zvýšení cestovního komfortu nahrazují již výše zmíněnými pokovenými.
Britové udělali z útlumu signálu přednost
O nutnosti zlepšit šíření mobilního signálu v nových soupravách se hovoří už od roku 2016, kdy se Český telekomunikační úřad v rámci měření pokrytí železničních koridorů mobilním signále zaměřil i na útlum stěn železničních vozů. Ukázalo se, že cestující ve starších typech vozů mohou mobily používat podstatně častěji než cestující v modernizovaných vagonech (viz Toto jsou železniční vagóny, ve kterých mají mobily problémy).
Právě už před pěti lety poukázala APMS na nutnost instalace opakovačů signálu, přičemž jejich technické parametry musí být z důvodu, aby nedocházelo k nežádoucím interferencím s vnějším okolím, optimalizovány pro podmínky každého vozu. Opakovače ve svých železničních vozech běžně používají například Švýcarské spolkové dráhy (Schweizerische Bundesbahnen) či Německé dráhy (Deutsche Bahn). Jejich instalace je však ryze v kompetenci samotných dopravců.
Ve Velké Británii ovšem z toho, co české cestující roky trápí, udělali v roce 2008 naopak přednost. Mezi Londýnem a hrabstvím Essex začaly jezdit vagóny, z nichž si cestující během jízdy nezavolali. Vozy soukromé společnosti C2C byly totiž absolutně odstíněny, mobilní signál tak neměl šanci se do vagónů dostat. Důvodem pro tak razantní krok bylo to, že někteří cestující odmítali dodržovat zákaz „hlučného telefonování“ (viz Britové zavádějí vlaky bez signálu. My už je dávno máme).
APMS vysvětluje, jak dostat kvalitní mobilní internet do vnitřku vagónu:
28. října 2021 |