Standard bluetooth vznikl v roce 1998, kdy bylo založeno sdružení Bluetooth. Iniciátorem vzniku této skupiny byla firma Ericsson, mezi dalšími zakládajícími členy byly např. společnosti IBM, Intel a Nokia. Hlavní ideou bluetooth je možnost vytvořit bezdrátové spojení mezi libovolným zařízením, které přenáší hlas nebo data. Toto spojení musí být energeticky nenáročné. V současnosti existují dva standardy bluetooth – 1.0 a 1.1. V závěru tohoto roku by měl být definován standard 2.0.
Standard bluetooth je samozřejmě chráněn patenty, ale může jej využívat každý výrobce. Za použití technologie bluetooth se neplatí žádné licenční poplatky. Abyste však mohli označovat svoje výrobky logem bluetooth, musíte splnit jednu zásadní podmínku: získat certifikát pro zařízení s bluetooth. Certifikát pro zařízení s čipem bluetooth uděluje sdružení Bluetooth až poté, co konkrétní výrobek projde náročnými testy na kompatibilitu se standardem bluetooth. Poté zapíše sdružení výrobek do seznamu certifikovaných výrobků a vy získáte licenci k prodeji.
Čip bluetooth se skládá z vysokofrekvenční části (vysílače a přijímače) a z řadiče. Vysokofrekvenční část se stará o bezdrátovou komunikaci a přenos hlasu či dat do řadiče. Vysokofrekvenční část musí být plně kompatibilní se všemi jinými čipy – díky tomu se dokáží spolu dorozumět čipy libovolného výrobce a přenášet mezi sebou hlas i data. Řadič slouží jako adaptér ke konkrétnímu výrobku – ať už mobilnímu telefonu, počítači nebo kopírce – a zprostředkovává přenos hlasu a dat mezi aplikací v tomto výrobku a vysokofrekvenční částí. V praxi to znamená, že u univerzálních aplikací (typu tiskárna, bondovka, komunikační karta) je jedno, jaká zařízení jsou na obou koncích přenosu, protože obě používají univerzální standard. To ale nevylučuje ani speciální aplikace, jako je třeba dálkové ovládání bezpečnostního systému v automobilu, založené na vlastní struktuře dat.
V současnosti umějí čipy bluetooth o rozměrech přibližně 2 x 2 cm komunikovat na vzdálenost až 10 metrů – samozřejmě v závislosti na terénních překážkách (především zdech a kancelářském nábytku mezi dvěma čipy). Maximální vysílací výkon čipu bluetooth je v současnosti 1 mW (0,001 W), citlivost přijímače je –70 dB. Do budoucna se plánuje přidávání zesilovačů k vysílací části čipu, což umožní při výkonu 100 mW (0,1 W) komunikovat na vzdálenost až 100 m.
Bluetooth komunikuje v bezlicenčním pásmu 2,4 GHz, konkrétně v rozsahu 2,402 GHz – 2,480 GHz. Komunikační kanály jsou od sebe vzdáleny 1 MHz, což znamená, že kanálů použitelných aplikacemi bluetooth je celkem 79. Při komunikaci mezi těmito kanály probíhají neustálé frekvenční skoky (frequency hopping), a to rychlostí 1600 skoků za sekundu. Maximální přenosová rychlost hlasu je 64 kb/s, a to v obou směrech (synchronní mód). Data je možné přenášet v asynchronním módu (uplink 721 kb/s, downlink 57,6 kb/s), nebo v synchronním módu (432,6 kb/s) oběma směry. Jde o čisté přenosové rychlosti po započítání potřeby řídících a opravných protokolů.
Standard bluetooth rozlišuje dva řídící stavy čipů bluetooth. Stav Master získá ten čip, který se v konkrétním prostoru aktivuje jako první. Ostatní čipy, které se dostanou do dosahu tohoto čipu, získávají stav Slave a jejich komunikace je řízena čipem se stavem Master. Tento čip řídí frekvenční skoky, sestavuje komunikaci mezi ostatními čipy a přiděluje komunikační kanály.
Každý čip bluetooth má svoje unikátní identifikační číslo o délce 48 bitů. Podle tohoto čísla se čipy mezi sebou poznávají. Toto číslo se používá také k zakódování přenášeného hlasu či dat. K bezpečnosti přispívají i velmi rychlé frekvenční skoky, které velmi ztěžují odposlech. Díky krátké délce přenášených paketů se také snižuje možnost rušení komunikace. Čip ve stavu Master by měl navíc rozpoznat, které frekvence jsou rušeny a ty při frekvenčních skocích vynechat.
Každý čip bluetooth neustále sleduje komunikaci ve svém okolí na stanovených frekvencích. Pokud čip v módu Master zjistí nějakou aktivitu, začne na 16 frekvencích vysílat a to tzv. Page (pokud zná konkrétní adresu druhého zařízení), nebo Inquiry (pokud o druhém zařízení nic neví). Pokud nedostane žádnou odpověď, začne vysílat na dalších 16 frekvencích. Nejpozději do 2,56 s od začátku vysílání by se měla obě zařízení domluvit na komunikaci. Jeden čip v módu Master dokáže řídit až sedm čipů v módu Slave. Tyto pikosítě je možné propojit přes zařízení v módu Slave, která dokáží komunikovat se dvěma Mastery do větších sítí.
V současnosti vyrábí čipy pro bluetooth většina velkých světových výrobců mikroprocesorů (Intel, IBM, Motorola, Philips, Toshiba) i mobilních telefonů (Ericsson, Nokia). Současné čipy jsou dvoudílné, tedy vysokofrekvenční část a řadič jsou oddělené. Do budoucna chtějí všichni výrobci tyto dvě části integrovat do jednoho mikročipu, což by mělo umožnit pokles ceny čipu až na 5 USD (přibližně 200 korun); v současnosti je cena více než desetinásobná.
Právě pokles ceny čipu by měl umožnit masové rozšíření bluetooth do spotřební elektroniky (kam už dnes mobily a počítače víceméně patří). Kromě obligátních aplikací, jako jsou bezdrátové bondovky a datová připojení do internetu přes mobil, totiž bude možné bluetooth použít i pro klávesnice, myši, tiskárny, faxy a také dálková ovládání a zabezpečovací zařízení nebo elektronické peněženky. Ericsson na svých prezentacích věnovaných bluetooth ukazuje také pevné disky komunikující přes bluetooth a digitální fotoaparáty, ze kterých se snímky bezdrátově přenesou do mobilu a odtud přes internet přímo na webové stránky nebo do e-mailu. Zkrátka všude, kde jsou dnes kabely, mohou být v budoucnosti čipy bluetooth.
