Muže viní státní zástupce z toho, že loni 25. července v Rovensku pod Troskami brutálně zabil Lucii J., deset dní na to zavraždil v Turnově také Stanislavu H. V obou případech oběť zadusil.
„Napadl ji nejprve úderem zde nalezenou prázdnou skleněnou lahví od vína zezadu do hlavy, následně ji chytil rukama zezadu za krk, který jí stiskl a takto ji rukama škrtil, poté strhnul poškozené ledvinku, kterou měla připnutou kolem pasu a tuto ji přiložil na krk a pokračoval ve škrcení až do okamžiku, kdy nejevila známky života,“ popisuje obžaloba první vraždu.
Druhá vražda měla obdobný scénář. Tělesně hendikepované ženě sebral kabelku, jejíž popruh jí přiložil na její krk a tímto ji škrtil do okamžiku, kdy přestala jevit známky života, posléze tělo hodil do řeky Jizery.
Co se mezi vrahem a jeho oběťmi událo, není zcela jasné. Kriminalisté doložili, že v obou případech došlo před vraždou k orálnímu sexu. Obžaloba dokonce vyvozuje, že Šťovíček odvedl Lucii J. na místo vraždy poté, co mu vyhrožovala, že ho udá policii. Sex tedy patrně nebyl dobrovolný.
Šťovíček nebyl justici neznámý člověk. Za jednu vraždu byl odsouzen v minulosti. Ve dvaceti letech spolu s milenkou Věrou V. mučivým způsobem zabili v Branžeži důchodce. Seniorovi nacpali jako roubík do pusy kapesník, převázali mu ústa kusem ručníku, oba mu spoutali ruce a nohy a nakonec jej udusili polštářem. Za to dostal Karel Šťovíček 14 let vězení, dva roky mu pak soud přidal za výhrůžky soudci. Sedět šel ve svých 21 letech, z vězení vyšel ve svých 37 letech.
Ještě jako mladistvý pak bodl nožem nevlastní matku, která se nešťastně připletla do jeho sporu s otčímem. Karel Šťovíček byl totiž jako dítě adoptovaný bohatou rodinou z Rovenska. „Jeho rodiče byli vysokoškoláci, cítili potřebu si vzít malého Roma z ústavu a páchat dobro. No a takhle to dopadlo,“ říkali sousedé vraha z Rovenska pod Troskami, s nimiž MF DNES loni hovořila.
Malé městečko v Českém ráji se z činu stále nevzpamatovalo. Na lavičce v Boreckých skalách, kde vyhasl život Lucie J., často hoří svíčka. Lidé se straní rodiny obžalovaného, neboť žijí v přesvědčení, že vrahovi poskytla falešné alibi a on tak deset dní mezi vraždami unikal policii.
„Tady o tom nikdo nechce mluvit. Zkazilo to atmosféru, byli jsme rekreační místo a cíl výletníků, teď se o nás píše jako o místě, kde se vraždí. Vneslo to mezi nás cosi temného, co bude trvat dlouho, než vyšumí,“ svěřil se Josef K., živnostník z Rovenska pod Troskami.
Pozůstalí po obětech nechtějí mluvit. Věc je pro ně stále příliš citlivá. Jen ve věci vraha mají jasno: „Snad dostane doživotí a nikdy už z kriminálu nevyleze. A pokud ano, tak si ho spravedlnost najde sama,“ popisuje pocity jeden z příbuzných zavražděné Lucie J.
Doživotních vězňů je 46
Pokud by Karla Šťovíčka soud uznal vinným a uložil mu doživotní trest, směl by být podmínečně propuštěn nejdříve po dvaceti letech vězení. Soud v takovém případě hodnotí hlavně to, jestli se odsouzený ve vězení napravil a nehrozí od něj společnosti nebezpečí.
Doživotně odsouzení vězni, kterých je k dnešnímu dni v Česku 46, si trest zpravidla odpykávají ve věznicích Valdice, Mírov nebo Pankrác. MF DNES hovořila s jedním z bachařů, kteří s takovými vězni pracují.
„Doživotňáci bývají většinou na cele sami. Mají své vyhrazené patro. Nepřijdou do kontaktu s jinými vězni. Mají svůj vycházkový dvůr, svoji jídelnu,“ prozradil vězeňský dozorce, jehož identitu MF DNES zná, ale nebude ji zveřejňovat.
Informace o tom, kdo si do věznice přichází odpykat trest, obvykle předchází samotnému uvěznění. „V tomhle jsou drbani (slangově pachatelé/vězni, pozn. red.) vždycky před námi. Ví přesně, kdo sem přijde. Obecně platí, že nejtěžší to pak mají vězni, co ublížili ženám nebo dítěti. I mezi odsouzenými panuje jakási morálka, která říká, že na ženy a na děti se nesahá. A to platí i u dozorců,“ dodává dozorce.
20. srpna 2020 |
