U vás v pracovně vidím například vytisknutou příšeru z filmu Vetřelec, trofej pro vítěze breakdancové soutěže, model města Sin City a mnoho dalších věcí. Jaká zakázka pro vás byla za nějaké tři roky, co máte firmu Voplasto, nejzajímavější?
Vojtěch Šváb: Třeba zmenšený model kola BMX. Obrousili jsme ho, natřeli, takže vypadalo jako pravé, ale v menším měřítku. Ale vzpomínám i na masku Predátora v životní velikosti nebo pozitivní formy na odlévání zubních náhrad. Zajímavá byla i práce na dekoraci na svatební dort. Udělali jsme zmenšeninu novomanželů, jak sedí na motorkách. Dělali jsme to ručním skenerem. A musím dodat, že každá z našich tiskáren je také vytištěná.
Takže vlastně pracujete také s fantazií klienta. Jak ten proces směřující k hotovému výrobku vlastně vypadá?
Vojtěch Šváb: Přijde za námi zákazník s nějakou představou, kterou mu pak na počítači vymodelujeme a následně vytiskneme. Ale existuje i ohromná databáze modelů volně přístupná na internetu, takže i tam si člověk může vybrat a ani nemusí být nějaký zdatný technik, modelář a podobně. Navíc lidi ani nemusí mít počítač, stačí přinést datovou kartu, která se vloží do 3D tiskárny.
Je o 3D tisk zájem?
Tomáš Vitmajer: No, zpočátku to bylo docela tristní, lidi moc nechodili a když ano, moc se jim nechtělo za práci platit. Ale oni si neuvědomují, že když na 3D tiskárně vytisknu třeba jojo, bude to originál, který na světě nikdo nemá. Takže ve finále je třeba 600 korun za něj málo. Je tam totiž i kus jakéhosi duševního vkladu, nějaká inspirace, kreativita.
Navíc se stává, že zákazník nechce, aby to vypadalo, že je to z 3D tiskárny, takže následují hodiny broušení a barvení. Chceme proto lidem vysvětlit, že 3D tisk je obrovská individualizace a originalita. Ale tento rok je to lepší a zakázek máme čím dál více.
Vy se ovšem nezabýváte jenom čistým tištěním produktů na 3D tiskárně, ale tiskárny i prodáváte. Nebojíte se konkurence?
Tomáš Vitmajer: Ne, právě naopak. Je to trochu podobné jako v automobilovém průmyslu. Zákazník si koupí auto a vyžaduje od prodejce servis. To samé chceme my. Chceme se zkrátka postarat lidem komplexně o 3D tiskárny a jejich tisk. Není to pro nás konkurence, ale spíše pracovní příležitost. Máme tady třeba už tiskárnu, kterou majitel nestíhá obhospodařovat, a tak se mu o ni staráme. Tiskárnu jsme dodali třeba do Střední průmyslové školy technické Jablonec v bývalém Liazu a dnes na ní studenti dělají závěrečné nebo maturitní práce.
Na kolik korun přijde 3D tiskárna, řekněme střední třídy?
Vojtěch Šváb: Stojí kolem 35 tisíc včetně kompletního servisu od nás.
Dá se 3D tiskem u nás uživit? Přece jenom je toto odvětví v Česku ještě docela v plenkách.
Vojtěch Šváb: Dá, ale musíte být v práci často i 16 hodin denně. Už se tomu věnujeme naplno, ale dříve jsme museli ještě chodit na brigády, aby vůbec bylo na chleba.
To se pak nabízí otázka, jak se v republice vlastně podniká?
Vojtěch Šváb: No, pokud to chcete dělat zcela férově a nechcete mít ostré lokty, tak nemáte moc šanci. Pokud třeba lidem otevřeně řeknu, co všechno je to bude stát, a co vše do toho spadá, jsou překvapeni, nevidí, kolik je za výrobkem práce. A pak je tu taky zbytečná byrokracie, ale to by byla kapitola sama o sobě.
Jistě věříte, že v 3D tisku je budoucnost. Jak vidíte po pracovní stránce tu vaši?
Tomáš Vitmajer: Chtěli bychom například otevřít kroužek pro děti. Vést k tomu mladou generaci. Například moje dcera, která navštěvuje první třídu základní školy, bere 3D tisk jako naprosto normální věc. Když se s ní bavím o dárku k narozeninám, říká, že si nejradši namaluje vytištěného jednorožce.
