Průmyslový areál uhelných skladů ani nemusí soutěžit o titul Nejodpudivější místo v Turnově, neboť ho už 30 let má. Nachází se přitom uprostřed opravených ulic, v sousedství má vlakové nádraží, nedaleko školu a supermarket. Denně tudy projdou tisíce lidí.
Turnov teď ale vyjednal průlomovou dohodu – areál na náklady majitelů aspoň zabezpečí. Loni totiž vyhořel, na chodník padá zdivo a ze střechy ulétávají kusy krytiny. Před lety zde za nevyjasněných okolností zahynul bezdomovec.
„Uzavřel jsem dohodu, že areál kompletně zabezpečíme, aby se do něj nedalo dostat. Nejde jen o stavbu plotu, ale také o zatlučení oken nebo deratizaci. Na chodník nesmí nic padat, dovnitř nesmí mít nikdo přístup. Práce provedou letos v červenci naše technické služby a vynaložené peníze budeme fakturovat majitelce,“ informoval starosta Turnova Tomáš Hocke (NB).
Starostové se pokoušeli areál koupit
Uhelné sklady patří Evě Kovandové, která žije v Německu. Areál získala její rodina zpět v restituci v roce 1990, ale neprojevila zájem se o něj starat, ani se domluvit na prodeji. Do Turnova za sebe vždy poslala pouze advokáta, který tlumočil její vzkaz: „Neprodám“. Třebaže každý z porevolučních starostů Turnova se pokoušel restituenty přimět k prodeji, neuspěl.
Na nikam nevedoucí pokusy nedávno vzpomněl exstarosta Turnova Milan Hejduk: „Jel jsem osobně kolem roku 2006 za majitelkou do Frankfurtu s velkorysou nabídkou. Hned mi bylo jasné, že nemám šanci uspět. V podstatě mi hned řekla, že české peníze nemají u nich v Německu žádnou hodnotu, měla k jakékoli nabídce negativní postoj. Nic ji nezajímalo.“
Dohoda o zabezpečení, jakkoli restituenty k ničemu nezavazuje, je tak velkým posunem.
„Možná jsou to maličkosti, na nichž jsme se dohodli, ale jsou důležité. Vážím si toho, že s námi dohodu uzavřeli, protože nemuseli a nikdo by je k tomu nedonutil. My i nadále stojíme o odkup areálu, osobně vedu jednání tři roky, ale zatím jsem nebyl úspěšný,“ popsal aktuální situaci Hocke.
Problém je i vila naproti
Uhelné sklady ale nejsou jediný problém v tomto místě. Jejich součástí je na opačné straně silnice zchátralá vila Eduarda Koláře postavená v roce 1896.
Kolář byl turnovský továrník, který areál původně zaměřený na prodej stavebnin rozšířil o sklady uhlí a obchod a postavil sem i vlakovou vlečku. Obchod mu v roce 1948 znárodnili a v roce 1968 převedli na uhelné sklady.
Taktéž Kolářova vila se po revoluci vrátila v restituci rodině Evy Kovandové.
Dům a přilehlé pozemky jsou dnes jakýmsi squatem, obývají je bezdomovci a lidé z okraje společnosti.
„Je to nárožní dům, přiléhá k ulici, ale jeho stav není dobrý. Nám je v zásadě jedno, jestli by ho prodali nám, nebo komukoli jinému, ale podstatné je, že se o něj bude někdo starat. Bohužel restituenti to stále vnímají jako rodinný majetek, k němuž mají vazbu, a necítí potřebu ho prodávat,“ posteskl si turnovský starosta.
Zákon sice pamatuje na to, že pokud se majitel o svou nemovitost nestará více než deset let, tak o ni může přijít. Týká se to zejména opuštěných budov. Pokud ale majitelé alespoň minimálním opatřením splní výzvy stavebního úřadu, například že nechají zabednit okna proti vniknutí dovnitř, běží lhůta zase od začátku. Existuje tak povinnost zabezpečit nemovitost stavebně–technicky tak, aby neohrožovala okolí, ale vymahatelnost tohoto zákona je v Česku takřka nulová.
