Vydalo ji sdružení Boveraclub, jež popularizuje historii místní městské hromadné dopravy.
Na bezmála dvou stech stranách se střídá plejáda černobílých – a jak léta přibývala, i barevných – záběrů tramvají, pořízených mezi roky 1918 a 1982.
Cettineo strávil dětství na Masarykově třídě
„Knihou připomínáme letošní sté dvacáté výročí libereckých tramvají. Nechtěli jsme tentokrát vydat nic odborného, ale spíš něco i pro obyčejné čtenáře, kteří třeba nejsou technicky zaměření. A z toho nám vyšla kniha fotek doplněných jednoduchými popisky,“ uvedl předseda Boveraclubu Tomáš Krebs.
Erwin Cettineo, který žil v Liberci v letech 1903 až 1985, tramvaje miloval. Rád proto vozy zachycoval na fotografiích.
Cettineo, jehož otec byl velitelem dolních kasáren v Liberci, strávil dětství i část dospělosti ve vile v Masarykově ulici – kniha obsahuje i jeden z jeho prvních záběrů tramvají pořízených z okna vily.
„Vystudoval libereckou obchodní akademii a po většinu života se živil jako účetní v libereckých firmách, ale jeho velkým koníčkem byla stavba modelů tramvají, jichž se až doposud zachovalo třicet. Stavební materiál získával zdarma – z krabic od doutníků,“ podotkl Krebs.
Po druhé světové válce mohl díky italskému občanství zůstat v Liberci. „Jeho žena, jíž si vzal před válkou, odešla do západního Německa. Léta pak chtěla, aby šel za ní, ale on říkal, že je Liberečan a že tady chce zůstat,“ poznamenal Krebs.
Musel se ale vystěhovat z vily v Lidových sadech. Doba po konci války pro něj zjevně nebyla zrovna příjemnou, protože kromě vystěhování přišel o velkou část svého archivu.
Negativy s hákovými kříži mu rozšlapali
„Vyprávěl našemu kamarádovi, dnes již bohužel zesnulému Gisbertu Jäklovi, že na jeho stěhování z vily v Lidových sadech dohlížely bdělé orgány. Když muži viděli na negativech hákový kříž, což bylo na snímcích z války poměrně časté, negativy rozšlapali a snímky zničili,“ řekl Krebs.
V knize, na niž přispělo město Liberec z kulturního fondu, se neobjevují ani žádné snímky z prvních poválečných let. „Asi se zpočátku bál chodit po ulicích s aparátem a fotit, aby neměl nějaké potíže. Patrně neměl dobré vybavení, takže případné fotky z těch časů nejsou moc kvalitní,“ doplnil Krebs.
Své snímky Cettineo v pozdějších letech zpracovával v družstvu Fotografia, kde byl zaměstnán coby laborant; jeho kolegou byl například mezi libereckými školáky několika generací kultovní fotograf Václav Toužimský.
„Cettineo byl pečlivý, na papír kromě přesného data zaznamenával i clonu, ostření, metry a další informace. Dělal si tam poznámky německým těsnopisem, ale to jsme ještě nedokázali rozluštit. Spoustu fotek rozdal svým známým nebo řidičům a průvodčím, které v provozu fotil,“ vyprávěl Krebs.
Fotografie uchovávají v krabicích na čtvrtky
V sedmdesátých letech předával Cettineo archiv fotografií, negativů a modelů tramvají dalšímu místnímu nadšenci do tramvají, již zmíněnému Gisbertovi Jäklovi.
„Ten jej utřídil. Co je na papíře, spočítané nemáme. Uchováváme kartotéky v takových těch krabicích, v nichž se prodávají kancelářské čtvrtky rozměru A4. Fotky Erwina Cettinea, Gisberta Jäkla a moje zabírají asi čtyřicet takových krabic. Negativy zhruba od roku 1950 do osmdesátých let pak čítají asi deset tisíc záběrů. Scanovali je v Severočeském muzeu v Liberci, za což děkujeme,“ upozornil Krebs.
Kniha nazvaná Svět tramvají Erwina Cettinea – Liberec a Jablonec nad Nisou je k dostání v Technickém muzeu v Liberci, v modelářské prodejně JW modely na místním nádraží a na recepci dopravního podniku. „Jednáme také s Fryčovým knihkupectvím,“ zdůraznil Krebs.
