Ten velký roubený dům už v Rychnově nestojí. Připomíná ho jen tabulka na sedmém zastavení naučné stezky, která se vine tímto krajem.
V místním skromném muzeu však lze spatřit několik předmětů, které se v něm vyráběly a pomohly během 19. století přeměnit chudou vesnici tkalců a sedláků na prosperující městečko známé po celé Evropě.
Řeč je o manufaktuře Johanna Schöffela, který se na konci 18. století vrátil z cest po Evropě a v Rychnově založil malou továrnu na výrobu předmětů z takzvaného papírmaše.
Ze směsi, jejímž základem je papír, tu v dobách největší slávy manufaktury na dvě stě zaměstnanců vyrábělo dózy na tabák, kufry, ale i nejrůznější krabičky, obaly na modlitební knihy či rukavice. Výrobky se pak zdobily kresbami malířů.
Na zapomenutou tradici papírmaše v Rychnově se nyní snaží navázat Zdeňka Svobodová a Lucie Slaninová. Založily sdružení Bezmezer a pořádají ve městě několik uměleckých festivalů, které se převážně zaměřují na výrobky z papíru.
„Rády bychom navázaly na tradici jak výroby papírmaše, tak na malířskou školu. Naší metou je za pomoci dnešních technologií vyrobit krabičku tak, jak se tu vyráběla ještě v druhé polovině 19. století,“ prozrazuje Slaninová.
Továrnu na výrobu dóz starým způsobem zatím obě ženy neplánují, spíše by se tuto techniku chtěly naučit a předvádět ji potom na jimi konaných mezinárodních sympoziích a dalších uměleckých setkáních.
„Už jsme nějaké výrobky z papírmaše vyzkoušely. Zatím to jsou ale jen nějaké misky nebo drobné figurky, tabatěrky ještě ne,“ říká Slaninová.
Výrobní postup se nedochoval, zkouší se naslepo
Problémem je, že se do dnešních dnů nezachoval výrobní postup na tyto krabičky, které Rychnov proslavily nejen v Evropě, ale i v USA.
„Bylo to výrobní tajemství a jaká směs se přesně používala, čím tenkrát ty krabičky přesně tvrdili, jaké používali oleje, to nevíme,“ vysvětluje Svobodová. „Víme, že dobrým pojivem je třeba škrob, někdy do papíru přidáváme mouku,“ připojuje se Slaninová.
Schöffelova manufaktura, kterou po jeho smrti provozovali jeho dědici, se v mnohém podobala poměrům v jabloneckém bižuterním průmyslu. Rychnovské zboží mělo velký ohlas, bylo vystavováno na průmyslových veletrzích i světových výstavách a získalo mnohá ocenění.
Brzy opanovalo velkou část rakousko–uherského trhu a exportovalo se do mnoha evropských zemí i do zámoří.
Koncem 19. století už bylo po slávě
„Tabatěrky a dózy byly zdobeny motivy přírody, ale také liturgickými náměty nebo motivy svatých,“ informuje znalec rychnovské historie a místní kronikář Jindřich Kurfiřt. „Výroba skončila v 70. letech 19. století. Už to prostě nefungovalo. Konkurencí bylo sklo, plech, začínaly umělé hmoty. Navíc řada lidí, kteří v Schöffelově manufaktuře pracovala, se proces výroby naučila a stala se také konkurencí,“ říká Kurfiřt.
Na troskách výroby předmětů z papírmaše však vznikla slavná rychnovská malířská škola.
„Obrazy se převážně vyvážely do Ruska, na Balkán a do Ameriky. Jako podklad sloužilo malířům dřevo, plech i plátno. Převažovaly náboženské náměty, ale nechyběly ani malby historické a žánrové, podobizny či krajiny. V dobách největšího rozkvětu pracovaly v Rychnově a blízkém okolí více než dvě stovky malířů,“ popisuje Kurfiřt.
Rychnovští malíři pokračovali ve své činnosti ještě v první polovině 20. století, když již zájem o sakrální malby klesal. Dějiny pak končí v roce 1945. Dům, ve kterém se nacházela Schöffelova manufaktura, byl stržen v 60. letech minulého století.
