Opuštěnou stavbu obepíná provizorní ohrada Metrostavu. Na vratech s řetězem upozorňuje cedule: Objekt střežen psy. Za plotem v červené stavební buňce nervózně vartuje hlídač, z terasy splihle visí potrhaný nápis s modrožlutým kruhem hvězd: Centrum podpory geotermálního využití energie. Projekt financovaný Evropskou unií.
Ta na něj měla přispět zhruba 55 z celkem 65 milionů, ale nedala ani korunu a už rozhodně nedá. A to ještě koncem března nad kopulemi nově pobitými mědí svítilo slunce.
„Dokončujeme vnitřní protiplísňové omítky a podlahy. Zbývají ještě terénní úpravy kolem budovy. Hotoví bychom měli být do konce května,“ liboval si na kontrolním dnu 21. března hlavní projektant stavby David Dlouhý.
Zhruba týden na to ale dělníci sbalili „fidlátka“ a areál v Jungmannově ulici opustili. Na terénní úpravy, na vydláždění terasy před vstupem, ani na nové hlavní a boční dveře už nedošlo. Místo nich vstupy zakrývají desky zpevněné masivními prkny. Metrostavu totiž společnost GEPO dodnes dluží desítky milionů.
Památkáři mají o kostel strach
„Kus práce jsme tam odvedli, prostavěli 48 milionů a dostali jen šest,“ říká mluvčí Metrostavu František Polák. „Mrzí mě, že to tak dopadlo, ale víc vám k tomu vzhledem k probíhajícímu trestnímu řízení neřeknu.“
O osud unikátního novobarokního kapucínského kostela z roku 1911 mají vzhledem k nejasné budoucnosti obavu i liberečtí památkáři.
„Zatím je kostel v dobré kondici, protože se povedlo opravit střechu a už tam neteče, ale každá budova, která nefunguje, začne dříve nebo později chátrat. Je to špatné,“ míní Petr Freiwillig, který má v Národním památkovém ústavu na starosti město Liberec.
Podle něj je kostel s farou renomovaných libereckých architektů Maxe Kühna a Heinricha Fanty a stavitele Alberta Hübnera originálním sepětím historického vzhledu s nejmodernějšími technologiemi.
Unikátní železobetonová konstrukce
„Má průmyslovou železobetonovou konstrukci jako dnešní poslední zbytek po Textilaně Blaupunkt a celá stavba byla vytápěná horkým vzduchem rozvedeným pod podlahou. To bylo na tehdejší dobu něco úplně nového,“ popisuje Freiwillig.
Kostel s farou byl postavený jako konvent pro mnichy kapucíny, kteří přišli do Čech z Tyrol, jako poslední v českých zemích. Mnichy ale po válce komunisté vyhnali a kostel začal chátrat. Nějakou dobu sloužil jako sklad knihy a depozitář, fara pak jako mateřská školka a do roku 2008 útulek pro matky s dětmi.
Už v té době se ale do opuštěného kostela nastěhovali bezdomovci a co nezničili oni, dorazila voda. Okapy a svody totiž vandalové ukradli a po každém dešti crčely po zdech vodopády.
„Nebýt železobetonové konstrukce, stěny by se dávno zřítily. I tak ale hrozilo, že se střecha provalí dovnitř, a pak by už kostelu nikdo nepomohl,“ vysvětlil při březnovém kontrolním dnu architekt David Dlouhý.
Rizikový projekt
Mohutná loď kostela o délce 28 a šířce 20 metrů je dnes prázdná až na hlavní oltář, který ale patří církvi. Ostatní vnitřní vybavení vzalo za své.
V roce 2012 začala kostel s farou opravovat nezisková společnost GEPO libereckého podnikatele Jiřího Zeronika s tím, že ho za evropské peníze přestaví na společenské centrum s galerií a koncertním sálem a školící středisko.
Podnikatel ale z vedení společnosti odstoupil poté, co dostal od soudu pokutu za pokus o uplácení. Společnost podala žádost o dotaci znovu a uspěla. Projekt ale dostal nálepku „rizikový“.
