Během předchozích čtyř roků zvládl při obchodních cestách přes sto letů a připsal si při nich přes 330 tisíc kilometrů, což znamená, že by zeměkouli obletěl zhruba osmapůlkrát. V letadle strávil šestadvacetiletý Kotúček bezmála 490 hodin - tedy skoro tři týdny.
„Nemám k létání odpor, i když jsem párkrát zažil silnou turbulenci nebo přistání, které mi nepřipadalo úplně v pořádku. Jsem naštěstí flegmatik a z ničeho si nic nedělám. Těžký je ale každý let dlouhý víc než šest hodin,“ říká Kotúček. „Kdybych měl však být z dvanácti hodin v letadle ve stresu, nevypadal bych po čtyřech letech cestování asi úplně dobře.“
V expedici vozil balíky s rokajlem
Kotúček vystudoval obchodní akademii v Jablonci. Vybral si tam specializaci zahraniční obchod a cestovní ruch. Na škole ho ovšem víc bavila auta než byznys, a tak po maturitě zkoušel sehnat práci jako jejich prodejce.
„Ale bez praxe mě nikde nechtěli. Nakonec jsem šel do Preciosy Ornely v Zásadě. V expedici jsem vozil balíky s rokajlem,“ vzpomíná Kotúček na čas strávený s drobnými korálky.
„Vydržel jsem rok a pak jsem si řekl, že se svou školou musím přece zkusit něco jiného. Preciosa zrovna vypsala výběrové řízení na nějaké lepší místo, tak jsem se přihlásil. Sice jsem neuspěl, ale personální ředitelka si mě všimla a nabídla mi práci referenta prodeje. Pomohla mně tehdy znalost angličtiny a italštiny.“
Kotúček se zpočátku věnoval obchodům v USA a Kanadě, později mu nadřízení svěřili celou Severní a Jižní Ameriku. Poslední rok a půl hledá pro Preciosu nové obchodní příležitosti po celém světě.
„Praxe na expedici v továrně se mi teď hodí. Je skvělé začínat od píky a projít několika místy, než se dostanete na manažerskou pozici,“ upozorňuje Kotúček.
„Po roku práce ve fabrice mě nikdo z obchodních partnerů nenačapá při představování našich skleněných komponentů a nevyčte mi, že o nich sice krásně mluvím, ale nevím jak se dělají.“
Ví i to, kolik paliva padlo na jeho lety
Šestadvacetiletý Kotúček si během kariéry v zahraničním obchodě vede pečlivě statistiku, v níž zaznamenává nejen kilometry a čas strávený ve vzduchu. Udržuje si rovněž neustálý přehled o tom, kolik letadla spotřebovala paliva a kolik oxidu uhličitého vyprodukovala. Pro ilustraci - šlo skoro o 42 tun CO2.
Letos Kotúček mohl do svých statistik přidat jednu z nejtěžších služebních cest. Během jediného týdne byl na letištích v Praze, Moskvě, New Yorku, Dallasu, Hongkongu, Soulu a v Dubaji. Obkroužil tak celou zeměkouli.
A jak vlastně vypadá takový obchodní maraton?
„Z Prahy do New Yorku jsem se dostal přes Moskvu, protože šlo o cenově nejvýhodnější letenku,“ prozrazuje Kotúček. „Do Moskvy jsem letěl po čase, bylo tam o dvě hodiny víc než u nás. Na letišti v Moskvě jsem čekal asi čtyři hodiny a pracoval jsem tam na počítači. Z Moskvy do New Yorku trval let asi osm hodin. V Americe bylo o osm hodin méně než v Moskvě a o šest méně než v Praze.“
V letadle se Kotúček obvykle snaží spát nebo pracuje na počítači. Na letišti ho čeká celní prohlídka. Pokud s sebou vozí vzorky křišťálových nebo zirkonových komponentů, které Preciosa nabízí v zahraničí, naráží někdy na paradoxní problémy.
„Někdy musím vysvětlovat, že nejde o drahé kameny, ale o jejich napodobeniny,“ uvádí Kotúček. „Našim zákazníkům naopak zdůrazňujeme, že naše křišťálové a zirkonové komponenty jsou od drahých kamenů k nerozeznání.“
Recept na časový posun? Hodně jíst a pít
Na časové posuny si Kotúček rychle vypracoval účinný recept. „Například v New Yorku, kde je o šest hodin méně než u nás, se snažím vydržet co nejdéle vzhůru,“ prozrazuje Kotúček.
„Stejně se ale probudím třeba ve čtyři hodiny newyorského času. Většinou si jdu hned zaběhat a překvapuje mě, kolik lidí taky brzy ráno po městě běhá. Pak si udělám pořádnou snídani a začnu se připravovat na obchodní jednání. Hotely si vybírám tak, abych na schůzku mohl dojít pěšky tak za dvacet, pětadvacet minut. Kromě běhání a chůze hodně cvičím. Naučil jsem se pravidelně jíst a pít hodně vody, což mi pomáhá vyrovnat se s časovým posunem.“
V New Yorku stihl Kotúček kromě práce také posezení v restauraci, kde se sešel se svým známým, s nímž v minulosti uzavíral pro Preciosu obchod. Po jednodenním pobytu v New Yorku následoval přesun do Dallasu, v letadle Kotúček seděl přes čtyři hodiny.
V Dallasu zůstal dva dny a šlo o klíčový pobyt z celé cesty, poněvadž tam sídlí jeden z největších zahraničních zákazníků jablonecké sklářské firmy. Jde o největšího výrobce hodinek na světě a Preciosa mu dodává své křišťálové nebo zirkonové kameny.
Vandrování po světě se snaží vtěsnat do týdne
„Do Dallasu přiletěli z Prahy přes New York ještě dva kolegové z Preciosy,“ konstatuje Kotúček. „Hned po jednání se vraceli zpátky, což je hodně únavné.“
Kotúček se po dvou dnech v Dallasu přesunul západním směrem do Honkongu. Let přes Tichý oceán trval šestnáct hodin.
„To už je opravdu hodně. Cestuji třídou Economy, měřím přes sto devadesát centimetrů a moc místa v sedačce kolem sebe nemám,“ prohlašuje Kotúček.
Hongkong pro něj znamenal další práci. Když ji zvládl, odletěl do jihokorejského Soulu, což znamenalo dalších bezmála pět hodin ve vzduchu.
„Tam jsme kromě obchodního jednání udělali pro naše zákazníky workshop,“ říká Kotúček. „Na kůži, textil a kovodíly přenášeli skleněné kameny a odnesli si tak od nás dárek.“
Ze Soulu zamířil Kotúček do Dubaje, což obnášelo dalších devět hodin letu.
„V Dubaji jsem čekal na letadlo do Prahy čtyři hodiny. Naštěstí mám u Emirates nalétáno tolik hodin, abych se na letišti dostal do salonku, osprchoval se tam, najedl a dal si třeba skleničku šampaňského,“ podotýká Kotúček.
„Do Prahy jsem doletěl za šest hodin. Domů jsem se vrátil po týdnu, což není ještě tak hrozné. Nejhorší pro mě je zůstat dlouho na jednom místě, třeba v Soulu jsem jednou byl patnáct dní.“
Věčné vandrování po zeměkouli přineslo Kotúčkovi poznání, jak cenný je jeho čas pro něj i pro rodinu. „Nedávno se nám narodila dcera a cestování je o to těžší,“ poznamenává. „Létání od Koreje až po USA se proto snažím vtěsnat maximálně do jednoho týdne. Po návratu si nedávám dlouhý čas na aklimatizaci, do práce se vracím po krátkém odpočinku.“
