Výsadek byl ve složení velitel četař aspirant Antonín Bartoš, šifrant četař aspirant Jiří Štokman a radiotelegrafista četař aspirant Čestmír Šikola. "Památník bude trvale připomínat osobnost Čestmíra Šikoly, jenž se nesmazatelně zapsal do dějin 2. odboje a zaslouží si naši hlubokou úctu," uvedl Michal Rezler, starosta obce.
Čestmír Šikola se narodil 28. listopadu 1919 v Mukařově na Jablonecku. Po maturitě na reálném gymnáziu studoval od roku 1937 chemii. Sedmnáctého listopadu 1939 ho nacisté odvlekli spolu s dalšími kolegy z koleje do ruzyňských kasáren, kde byl ztýrán a čekal na svůj další osud.
Naštěstí nebyl poslán do koncentračního tábora, ale byl v malé skupince studentů, kteří byli propuštěni. To urychlilo jeho rozhodnutí emigrovat a vstoupit do československé zahraniční armády. Čtvrtého ledna 1940 odjel z Malé Skály, kde bydlel, do Slavičína na moravsko-slovenskou hranici.
Přes ni se dostali na falešnou propustku. Už 6. ledna překročili hranici do Maďarska. Zde už známou cestou do Bejrútu, lodí do Marseille. Ve Francii v Adge ho 6. března přidělili k spojovací četě velitelské roty 2. pěšího pluku. Po ukončení bojů byl převezen lodí do Anglie.
Místo poděkování ho zatkla StB
Po pobytu ve stanovém táboře v Cholmondeley byl zařazen ke spojovací četě II. pěšího praporu. V lednu 1941 nastoupil do školy pro důstojníky v záloze v Moreton Paddox. Počátkem roku 1942 se přihlásil k nasazení doma.
Po roce 1948 byl Šikola, který tyto extrémní podmínky zázračně přežil, místo poděkování zatčen, vězněn a mučen StB. I tyto útrapy přežil a žil poté v Malé Skále v Čechách. Čestné občanství obce Malá Skála mu bylo uděleno 25. února 1992. Stal se čestným občanem i Jablonce nad Nisou, Bystřice pod Hostýnem, Adge (Francie) a Hostišové. V roce 1997 byl vyznamenán Medailí Za hrdinství.
Šikolův čin, který si v neděli lidé na Malé Skále připomenou, se odehrál takto: Čechoslováci v Londýně předpokládali, že se rok 1944 stane rozhodujícím pro porážku nacistického Německa.
V případě povstání v českých zemích mohli sehrát rozhodující roli speciálně vycvičení příslušníci zahraniční armády. Z toho důvodu bylo zahájeno vysílání dalších paraskupin do protektorátu.
Skupinu ovládal strach
Úkolem paraskupiny Clay, jejímž byl Šikola členem, bylo vybudovat zpravodajskou organizaci a udržovat radiotelegrafické spojení se zpravodajským odborem ministerstva obrany a podávat důležitá hlášení politického, hospodářského a vojenského charakteru z daného prostoru. Zpravodajci se při budování sítí pro svoji činnost opírali o statečné pomocníky.
Po třídenním strastiplném pochodu do Bystřice pod Hostýnem poznali na vlastní kůži, jakou silou němečtí okupanti v protektorátu vládnou. Spousta lidí, na které měli z Anglie spojení, byla už dávno zatčena a většinou i popravena.
Ti ostatní měli strach. Přesto se našli další ochotní i v této strastiplné době riskovat vlastní život pro zachování národa, jeho svobodu a samostatnost. Díky nim už 30. dubna 1944 navázal radista Šikola první spojení s Londýnem.
Klid ale netrval dlouho. Když jim po nějaké době začíná být v Bystřici těsno a cítili, že gestapo se může objevit každým dnem, přesunuli se na jih Moravy, do Tvrdonic. Tady se dostali do přestřelky s gestapem. Velitel skupiny Bartoš byl obklíčen a jen zázrakem se jim podařilo vyváznout.
Skupina Clay splnila své poslání beze zbytku
Dostávají se do Prušánek, odkud znovu navazují spojení se zahraničím. Koncem války se přesouvají do Zlína, kde je pro ně ale nanejvýš horká půda, a tak závěrečné dny před osvobozením prožívají bez spojení s Londýnem na jižní Moravě.
Skupina Clay své poslání splnila beze zbytku. Některé zprávy byly zásadního významu a dílem přispěly k porážce nacistické říše.
V roce 1997 v rozhovoru pro Turnovsko v akci Čestmír Šikola věřil, že i dnes by se mezi mladými lidmi v případě potřeby našli jeho následovníci. Na otázku, zda si myslí, že by dnes mladí Češi bránili vlast a třeba za ni i položili životy, tehdy odpověděl:
"Když si vzpomenu na nadšení, které panovalo při mobilizaci v roce 1938, myslím, že atmosféra by byla hodně podobná. Ono se sice říká, že naši mladí cítí některé věci jinak, ale když dojde k silně vyhraněné historické události, která je důležitá pro další existenci národa, vidíte věci jinak. Věřím, že lidé by do toho šli stejně tak, jako my…"
