Předtím ale musí objekt, který vybudoval jeden z úspěšných sklářských podnikatelů na Novoborsku Karl Meltzer, projít nákladnou a složitou rekonstrukcí. Momentálně probíhají práce na fasádě domu a kolem věže se tyčí lešení.
„Problém je, že to nejsou kameny, ale keramika. Takže když to hodně zjednoduším, tak jsou to hodně velká kamna. Trvalo nám pět let, než jsme našli restaurátora,“ líčí Petr Šarapatka, zeť současného majitele, který se společně se svou ženou na rekonstrukci také podílí.
Momentálně na věži pracují památkáři z Akademie výtvarných umění. „Je to pro ně výzva. Jednotlivé kousky zkoušeli čistit, pak vypalovat,“ vysvětluje jeho žena Marie Šarapatková.
Jen najít vhodný materiál na rekonstrukci věže trvalo podle manželů rok.
Okna jsou dílem vitrážisty, který na nich pracoval stejně jako řemeslníci před sto padesáti lety, kdy byla jednotlivá sklíčka zasazena do olověných štráfů. Jedno okno vyjde podle Šarapatky na tři sta tisíc. „Když jsou na něm figurální motivy, tak ještě více,“ dodává. Na věži je přitom pět velkých a pět malých oken.
Náročnou rekonstrukci objektu, který je zařazen na seznam kulturních památek, financují z příspěvků od Libereckého kraje a ministerstva kultury. A samozřejmě z vlastních zdrojů. „Z grantů jsme investovali už přes milion, z vlastních pak možná ještě více,“ komentuje Šarapatka.
Záchrana věže přišla podle něj „ani ne za pět minut dvanáct, ale tak ve čtvrt na dvě“.
Janu Sýkorovi se v roce 2002 totiž podařilo koupit pouze část vitrážovny, věž měla jiného majitele. Trvalo dalších čtrnáct let, než se jej podařilo přesvědčit k prodeji. Mezitím se na ní vyřádily nejen přírodní živly, ale i vandalové. „Úlomky vitráží nacházíme v trávě doteď,“ dodává Šarapatka. Rekonstrukce věže tak začala až v roce 2016.
Velký kus práce za sebou mají od loňska, kdy jim paradoxně pomohl covid. „Byla zavřená sportoviště i školy, tak jsme až do října mohli být tady,“ vysvětluje Šarapatka, který pracuje jako trenér atletiky a jeho žena je učitelka.
Sochy místo terče
Podařilo se tak například vyklidit bývalou dílnu, ve které teď na restaurování čeká soubor šesti šamotových soch. Jejich původní místo je na věži, ze které je ale předchozí majitel sundal a hodlal zpeněžit.
„Sochy už byly na cestě do zahraničí, ale podařilo se je zastavit,“ upozorňuje Šarapatka. „Na první pohled vypadají dobře. Jen si s nimi trochu pohrála místní mládež. Tady z té si například udělala terč pro střelbu ze vzduchovky,“ ukazuje na jednu ze soch, které svým pojetím vychází z antické mytologie.
Komplikovanou historii má za sebou i samotná budova dílny. Té pro změnu nepřála příroda. Za posledních třicet let z ní orkán dvakrát strhl původně sedlovou střechu a poškodil vrchní patro.
Rekonstrukce celého objektu bude trvat ještě několik let. V expozici plánovaného muzea budou k vidění například ukázky vitráží. Jedna z nich se podařila zachránit a čeká na rekonstrukci. V plánu je i vrácení špičky na věž, kterou zničil požár před více než sto lety.
Zvláštní vzorkovnu pro svou produkci založil v Okrouhlé v roce 1893 Karl Meltzer. Úspěšný podnikatel z Novoborska provozoval od roku 1888 ve Skalici u České Lípy první dílnu pro uměleckou výrobu chrámových oken v Českých zemích, na začátku 20. století pak svůj podnik přestěhoval do Žitavy.
