Když mu bylo dvacet, spořádal k obědu dvě meníčka z KFC a pak na záchodě usínal únavou. Změnil svůj život, zhubl a začal zdravěji jíst a cvičit pomocí kettlebellu, neboli železné koule. Před deseti lety otevřel první veřejnou tělocvičnu Železná koule, kam chodí lidé, kterým prostředí fitcenter nebo posiloven nevoní.
Dnes má tělocvičen po republice pět a prošlo jimi na sedm tisíc lidí. Zájem však přesáhl prostorové možnosti, a proto se Liberečan Michal „Radar“ Vrátný rozhodl vymyslet online systém, kdy by s trenéry na dálku vytvořil cvičební lekce na míru ušité přímo lidem. Žádal lidi o půl milionu, ti mu v crowdfundingové kampani poslali miliony. Tím se „Online koučink, co má koule“ stal projektem, který vybral nejrychlejší milion v historii českého crowdfundingu.
„Když se rozhodneš naučit se řídit auto, půjdeš do autoškoly. Když se chceš starat o své tělo, udělej to stejně. Najdi si odborníka. Neexistuje manuál k tělu. Nikdo tě to ve škole nenaučí. Můžeš sice nastudovat všechny odborné knihy, což ti bude trvat 15 let. Efektivnější je jít za někým, kdo tomu rozumí. Proto našim klientům říkáme studenti,“ vysvětluje princip svého online programu Michal „Radar“ Vrátný.
Protože se autor těchto řádků s Radarem zná, tykání bylo samozřejmostí.
Michale, ty jsi před deseti lety založil projekt Železná koule, což je odkaz na kettlebell, neboli železnou činku ve tvaru koule s ouškem. Jak tě napadlo cvičit zrovna s tímto?
Já se dřív živil jako instruktor krav magy, což je izraelský sebeobranný systém. Izraelci, co nás sem jezdili školit, s kettlebellem pracovali. Mně se to líbilo, hledal jsem něco, co bych mohl třikrát týdně cvičit a přitom nemuset chodit do fitka a udrželo mě to v kondici. To jsem v kettlebellu našel. Jsme asi sedmá nejbezpečnější země světa, takže jsem pak prostředí sebeobrany opustil a pustil se do zdravého životního stylu, kde je naopak Česko na opačné straně žebříčku. Začal jsem lidi učit, jak správně jíst a jak cvičit.
Dnes jsi šéfem sítě pěti tělocvičen, další chceš otvírat. Znamená to, že zájem lidí o cvičení stoupá?
Rozhodně jo, když to srovnám se situací před deseti lety, kdy si pod pojmem skupinová lekce lidi představili maximálně zumbu nebo spinning. My byli jedni z prvních, kdo spustil lekce silového a kondičního tréninku. Dnes je takových tělocvičen mraky. Víc a víc lidí dělá od počítače a uvědomují si, že o tělo se musí starat a udržovat ho.
Promiň, musím to zmínit – mně přišli vždycky lidi, kteří chodí do fitka, jako vysolárkovaní šašci, upocení podnikatelé pijící proteinové koktejly, mužatky a lidi posedlí svým tělem, snažící se jít proti času. Vím, je to klišé. Změníš můj názor? Co chodí za lidi do Železné koule?
Ale ono to není klišé, do jisté míry to odpovídá skutečnosti. Sám jsem mnoha fitky prošel a tato kultura mi taky přišla směšná. A já chtěl nabídnout alternativu lidem, co chtějí cvičit a zároveň nechtějí chodit do fitka. K nám tedy chodí jiný typ lidí, lidé z kanclu, agentur, médií...
Železná koule se přesouvá na internet. Covid zavřel spoustu fitcenter, lidé odcházejí na home office. To byl ten impuls?
Byl to finální hřebíček do rakve. Už loni na jaře jsme spustili podcast, který je poslouchaný po celé ČR, také hodně lidí nám psalo, že jsou třeba z Olomouce nebo Brna a nemají tam Železnou kouli, že by chtěli nějaký online program. Původně jsem tomu nevěřil, že stejnou kvalitu, co dáváme v offlinu, jsme schopni nabídnout i v onlinu, ale loni v březnu, když nás kvůli covidu zavřeli, 600 našich studentů bylo najednou doma. A zjistili jsme, že cesta tu je. Na podzim jsme spustili verzi 1.0, která se setkala s velkým úspěchem. A teď to vše posouváme na profi level, oslovili jsme agenturu, co nám dělá webové prostředí, aplikaci a videa.
Jak to vlastně v praxi bude vypadat?
Vybereš si program, který ti vyhovuje. Je třeba odpovědět si na otázky, jestli ti jde o sílu, pohyblivost nebo zdraví kloubů? Nebo hubnutí? Jaké máš doma vybavení? Máš vůbec nějaké? Vyplníš vstupní dotazník a program ti vygeneruje plán, který je pro tebe vhodný. A začneš podle něj cvičit. Je tam služba trenérů, kterým lze napsat nebo jim poslat video, kde cvičíš, aby ti dali zpětnou vazbu. Chceme, aby podpora byla 24 hodin denně. Platforma se bude dál rozrůstat.
Je toto cesta, jak mohou fitcentra přežít? Přesunout se do onlinu?
Nic moc jiného jim nezbude. Trend posledních let nahrával tomu, že lidi chtějí cvičit z domova. Kdo má tělocvičnu nebo fitko, má i omezený počet lidí, které tam může dostat. V onlinu tam jde nacpat mnohem širší škálu lidí. Kdo nad svým byznysem přemýšlí, ví, že vstup do onlinu je nevyhnutelný.
Jak ty lidi ale motivovat, aby fakt cvičili? Kdo jde do fitka, ten už tam cvičí, když tam přišel. Ale doma má člověk tendence věci odkládat, ulevovat si a prokrastinovat. Nebudou to ti lidé šidit?
To je klidně možné. Stejně tak se dá šulit i trénink v tělocvičně. Jasně, měli jsme lidi, co si zaplatili členství a po dvou trénincích se na to vykašlali, ale těch není většina. Snažíme se s lidmi komunikovat, aby měli zpětnou vazbu. V našem programu člověk velmi rychle vidí výsledky. Za tři týdny už člověk pozoruje změny na svém těle, což je ve finále věc, která tě u tréninku udrží.
Potřebují podle tebe Češi návštěvu tělocvičny?
Člověk, který se jinak vůbec nehýbe, měl doposud alespoň malý pohyb, když šel k autu nebo na autobus, když se oblékal. Prostě bazální množství pohybu. Ale teď na home officu zmizelo i toto minimum. Bolí ho záda, za krkem, je unavený, z formy. Takže čím méně pohybu lidé budou mít, tím spíš to budou potřebovat. Děti navíc začínají tloustnout, je dobré je motivovat třeba tím, že člověk začne sám něco dělat.
Chcete tedy natočit profesionální výuková videa, která za poplatek zpřístupníte lidem a umožní jim cvičit doma v obýváku. Na internetu je ale řada cvičících videí. A zadarmo. Proč bych měl cvičit zrovna s Železnou koulí?
Málokterá volně dostupná videa, kterých je hodně, mají nějakou návaznost. Jsou to prostě „random workouty“, které si člověk odcvičí. Když se rozhodneš naučit dobře anglicky, také si zaplatíš lektora. Náš program respektuje úroveň každého jedince. Video na YouTube nepozná, jestli jsi začátečník nebo pokročilý. A popravdě, nepoznáš to ani ty. Člověk, který trénuje sám sebe, má za trenéra idiota (smích). Ideálně musí mít feedback od někoho jiného. V tom je naše výhoda.
Mně hodně zarazilo, že na tento projekt jste udělali crowdfundigovou kampaň, kdy jste od lidí chtěli vybrat 555 555 korun, ale oni vám za necelé čtyři hodiny poslali milion. Teď to je ještě víc. Co s tolika penězi uděláš?
Koupím si nové drahé auto (smích). Ne, crowdfunding nám šetří peníze za marketing. Abychom peníze mohli investovat jen do produktu samotného. Umožní nám to ho ještě zlepšit. Vybralo se víc, než jsme čekali, takže nám to umožní vyvinout mobilní aplikaci. A máme plán i dál, věřím že vybereme ještě víc, kampaň poběží do 20. ledna. Veškeré peníze půjdou do našeho systému. Spustíme ho na konci února. Do léta 2021 doladíme poslední věci, jako je tréninkový deník nebo analytika progresu, prostě personalizaci obsahu.
Nepřestanou lidé chodit do kamenných tělocvičen a posiloven?
To je pro nás žádoucí. Letos jsme měli už full stav, díky onlinu můžeme snížit kapacitu lekcí, aby to bylo pro lidi i trenéry příjemnější. Spousta lidí navíc bude dál vyhledávat osobní kontakt. Vstup do onlinu nám nohy nepodrazí.
A co ty sám? V nějakém rozhovoru jsem četl, že jsi kdysi s nadváhou usínal únavou na záchodě, až ses rozhodl se sebou něco dělat a začal cvičit.
To je pravda. Dělal jsem ajťáka a jedl na střídačku v KFC a „mekáči“, k obědu jsem dal i dvojité menu. A divil jsem se, proč jsem fyzicky i psychicky v háji. Ptal jsem se sám sebe, proč jsem ve 20 letech taková troska? Jestli když takhle vypadám ve dvaceti, jak budu vypadat v padesáti letech? Přitom já dřív sportoval, pak ale během půl roku všechna kondice odešla. Ze dne na den jsem tedy změnil život. Vyházel obsah ledničky a začal cvičit.
Mají ale jiní lidé tak silnou vůli, aby podobný razantní zákrok ve svém životě udělali?
Já bych to ani nikomu takhle nedoporučoval. To je bláznovství, je třeba na to jít postupně. Uvědomil jsem si to, když jsem asi sedm měsíců jedl jen věci bez sacharidů a pak nebyl schopen pozřít kousek koláče. Přece tohle není také dobré, že mé tělo to netolerovalo. Takže už vím, že neexistuje správná nebo špatná potravina, ale jen její dávka. Aby to člověk vybalancoval.
Sám připouštíš, že jako Liberečák jsi vyzkoušel vše, co ve městě šlo dělat, od hokeje přes golf, plavání až po běžkaření v Jizerkách. Nic z toho nefungovalo?
Tou cestou jsem si projít musel. Mí rodiče naštěstí měli tu trpělivost, že mě to vše nechali vyzkoušet. Je třeba vystavit se různým vlivům. Já pak zakotvil ve skautu, kde těch aktivit bylo mraky, což bylo ve finále ono. Lidské tělo je zvláštní, v živočišné říši snad kromě házení v ničem mezi zvířaty nevynikáme. Máme ale velmi širokou paletu a umíme se adaptovat. Člověk je úspěšný díky tomu, že dokázal vstřebat různé vlivy a přizpůsobit se. Vrcholový sportovec rozhodně není prototypem zdravého jedince. Pro mě jsou trnem v oku přemotivovaní rodiče, kteří si plní vlastní ambice a děti dají na nějaký vrcholový sport, pak jsou ty děti ve 20 letech odepsané. Jsem rád, že já dělal spoustu věcí, mnoho z nich sice na hovno, ale ve výsledku to tak bylo lepší.
Řada z nás si dává jako novoroční předsevzetí, že přestaneme kouřit, zhubneme... třeba já tak už asi deset let „začínám“ cvičit. Málokdo to dodrží a vytrvá. Jak bys lidem doporučil začít? A hlavně vydržet?
Když se rozhodneš naučit se řídit auto, půjdeš do autoškoly. Když se chceš starat o své tělo, udělej to stejně. Najdi si odborníka. Neexistuje manuál k tělu. Nikdo tě to ve škole nenaučí. Svěř se do rukou toho, kdo tomu rozumí a umí zhodnotit, co je pro tebe dobré. Můžeš nastudovat všechny odborné knihy, což ti bude trvat 15 let. Efektivnější je jít za někým, kdo tomu rozumí. Proto našim klientům říkáme studenti. Nepočítáme kalorie, ale vysvětlujeme. Edukovaný člověk je ten, kdo to pak zvládne sám.
Jak to má vlastně člověk udělat, když pracuje ve fabrice, živí rodinu a nemá prostě čas ani energii na nějaké cvičení?
To je otázka priorit. Nemusíš cvičit denně dvě hodiny. Kdo pracuje manuálně, jeho práce pokryje určitou část fyzické kondice, tudíž to má snazší. Stačí trénovat třikrát týdně 20 minut, to dokáže každý. Naším programem prošel i pán, který se sám stará o dvě děti, má práci. Večer navíc rozjížděl svůj nový byznys. Což není ideální, ale dokázal to.
Máš na kontě přes 7 tisíc lidí, kteří prošli tvými tělocvičnami. Teď upřímně – kolik z nich dostihl jo-jo efekt a vrátili se k původnímu životnímu stylu a kolik žije jinak?
Přesné číslo neznám, ale máme dost lidí, kteří jsou v našem programu pět a více let. Spousta z nich se na to vykašlala, ale podstatné je, že udělali tu změnu a zjistili, že to jde. I když pak kondici ztratili, snadněji se vrátí. Mají technický základ, dobře funguje i svalová paměť. Nezačínají pak od nuly. Neříkám, že jsme změnili život sedmi tisícům, ale většinu jsme naučili se o sebe lépe starat. Kdo jednou okusí, jaké je to být ve formě, má velkou tendenci se k tomu vrátit.
