„Loni jsme vydali knihu o rozhlednách Českého ráje. A tohle je vlastně takové pokračování. Skála se zábradlím je totiž stejně tak silným symbolem celé oblasti jako silueta Trosek. Je jisté, že bez skalních vyhlídek by Český ráj nebyl tím tolik opěvovaným Rájem. Zjistili jsme, že se zatím žádná publikace fenoménu tamních vyhlídek nevěnuje, takže zaplňujeme bílá místa,“ říká Řeháček.
Většina vyhlídek v Českém ráji vznikla na přelomu 19. a 20. století. Podle všeho kroky prvních turistů mířily do Prachovských skal, kde je také největší koncentrace skalních vyhlídek. Mít tam chvíli klid na rozjímání a kochání se výhledem do kraje je však často nemožné.
„Byly chvíle, kdy jsme museli čekat, až se na plošině obehnané zábradlím uvolní místo. A když jsme si při tvorbě knihy chtěli opravdu užít samotu, museli jsme na vyhlídku přijít až pozdě večer nebo v nějakém turisticky ne úplně oblíbeném období, třeba v únoru,“ poukazuje Řeháček na to, jak moc oblíbené skalní vyhlídky u turistů pořád jsou.
Na 240 stránkách je tak zmíněno přes šedesát vyhlídkových míst mezi Jičínem, Semily, Turnovem, Mnichovým Hradištěm a Sobotkou. Nejde však jen o jejich suchý výčet. Autorům se podařilo k mnoha místům dohledat v dobovém tisku údaje o vzniku, mecenáších či osobách, po kterých jsou vyhlídky pojmenované.
Například Husníkova vyhlídka v Besedických skalách nese jméno Antonína Husníka, ředitele pražské firmy Aero a podílel se na návrzích letadel pro předválečnou československou armádu. Svoji vyhlídku si v Českém ráji vysloužil, protože věnoval železné profily na zábradlí zabezpečující všechna rozhledová místa na Benešově okruhu Besedickými skalami.
Některé vyhlídky nad Sedmihorkami a směrem k Hrubé Skále zase vznikly z popudu majitele panství Jana Lexy z Aehrenthalu, který vyhlídky a cesty v lesích k nim začal budovat původně pro hosty v lázních Sedmihorky, aby měli po procedurách nějaké rozptýlení. A podobných zajímavostí, včetně různých srovnávacích fotografií, je v knize celá řada.
„Klasické vyhlídky se zábradlím jsme doplnili i o místa se zajímavým či zcela fascinujícím rozhledem. Takže se v knize možná trochu nelogicky objevuje i kopec Vyskeř či Mužský nebo Tibetský altán v Kacanovech. Na některých místech jsme i přespali, fotili je při západu i východu slunce. Pro čtenáře to je atraktivnější než klasický, suchopárný popis. Navíc fotografií existují na internetu statisíce, ale příběh si musí každý odžít, to za něj internet neudělá,“ přidává fotograf Jan Pikous.
Vyhlídky nesou jména převážně po mužích
Zajímavé přitom je, že všechny skalní vyhlídky Českého ráje nesou jméno po mužských buditelích, spisovatelích, propagátorech turistiky a podobně. Jen jedna jediná vyhlídka má jméno po ženě, a to Zdenčina skála v Betlémských skalách nad Turnovem.
„Ovšem proč se tak jmenuje, je trochu záhada. Jedna pověst říká, že je to po dívce Zdence, která odtamtud skočila do hlubin Jizery z nešťastné lásky. Jinde se zase uvádí, že Zdenčina skála nese jméno choti bývalého předsedy Klubu českých turistů v Turnově Karla Resla, což se asi bude blížit pravdě víc,“ poukazuje Řeháček.
Ten už má přitom s kolegou Pikousem nasbíraný materiál na další knihu, která by měla vyjít příští rok. Věnovat se bude rovněž skalním vyhlídkám, tentokrát těm v Jizerských horách. Zatím se autorská dvojice věnovala v Jizerkách jen rozhlednám.
„Rádi bychom do budoucna udělali publikace, které by navázaly na zdejší region. Na východě by šlo o Příběhy krkonošských a podkrkonošských rozhleden a směrem na západ o Příběhy rozhleden Českého středohoří,“ nastínil Jan Pikous.
