Lidem v Chuchelně vadí i to, že návrat těžebních strojů a opětovné odstřely skalních bloků jim znehodnotí nemovitosti a vytvoří z malebné části Podkozákovska měsíční krajinu.
„Tady vidíme skokany hnědé, pozor ať je nezašlápnete,“ upozorňuje Lucie Gore, když se přibližujeme k těžební jámě a cestu nám zkříží duo obojživelníků. Ostatně, po jednom z nich je pojmenován i spolek, který proti aktivaci lomu bojuje. Jmenuje se Mlok z lomu a je těžké najít v Chuchelně člověka, který by nebyl jeho členem. Kromě žab, mloků, čolků a jiných živočichů je totiž čedičový lom výjimečnou ukázkou toho, jak si příroda umí vzít zpátky i kdysi velmi nehostinná místa.
Lom tvoří amfiteátr se stěnami sloupcovitě odlučného čediče, plošina je pak zamokřená a zarostlá orobincem a nízkými keři. Opodál se ozývá kukačka, nad vodou se mihne mohutný stín čapích křídel, po větvi šplhá veverka. „Na mloky je možná ještě brzy, ale jsou tady taky, jenom zalezlí,“ říká průvodkyně.
Třebaže počasí je aprílové, příroda tu připomíná rozkvetlou botanickou zahradu. Lidé se logicky obávají toho, že toto vše se za dva roky nenávratně ztratí.
„Lom byl aktivní naposledy v roce 1995, povolení k těžbě je tedy staré 25 let. Překvapivě ale pořád platné. Takže k zahájení těžby nestojí nic v cestě,“ krčí rameny horolezkyně a cestovatelka Blanka Nedvědická, dnes ředitelka Geoparku Český ráj.
Geopark pyšní titulem UNESCO od roku 2015, tedy z dob, kdy lom aktivní nebyl a o jeho obnově se ani neuvažovalo. Nedvědická naznačuje, že inspektoři UNESCO by mohli geoparku značku odejmout.
„Hodnotitelé z UNESCO každé čtyři roky posuzují, jestli toto území může dále nést značku UNESCO, jestli dodržujeme přísná pravidla. Mohou dát zelenou kartu, že je vše v pořádku, žlutou kartu s výhradami a nebo mohou značku odebrat. A taková zásadní věc, jako je obnovení těžby, by pro udržení značky UNESCO mohl být vážný problém,“ obává se Nedvědická.
Sama věc chápe v širších souvislostech. Ví, že kvalitní kámen na stavbu silnic a železnic se musí odněkud získat. A lomů je nedostatek.
„Fakt je, že stavební kámen republika potřebuje, z lidského hlediska to chápu. Ale posláním Geoparku Český ráj UNESCO je ochrana přírodního dědictví, ať už živého či neživého,“ zdůrazňuje.
Rozhodnutí úřadu neovlivní ani kraj
Povolení k těžbě vydává Báňský úřad. Ovlivnit jeho rozhodnutí neumí ani Liberecký kraj. „Báňský úřad je samostatný úřad a my jim do toho nemůžeme nijak zasahovat. Pokud budou postupovat podle dokumentů, které byly už dříve vydané, tak je zpětně nemůžeme změnit,“ varuje Václav Židek, radní Libereckého kraje pro životní prostředí.
V Chuchelně už lidé berou jako hotovou věc, že lom se obnoví dříve, než vyprší povolení k těžbě, tedy do tří let.
„Myslím, že by se měl udělat nový geologický průzkum. Vždyť toho kamene tam není tolik, tam je vždycky po pár metrech čediče porucha a tam je hlína. Aby ta hodnota kamene vůbec vyvážila škodu, kterou těžba na přírodě způsobí,“ zamýšlí se Alena Stránská, která žije v blízkosti zavřeného lomu, v němž kdysi i pracovala.
Její manžel ukazuje děsivě vyhlížející praskliny na jejich domě. „My na domě ani neměli fasádu, to nemělo cenu dělat, byly by to vyhozené peníze. Máme ji až co lom skončil,“ vzpomíná.
Jeho žena pak z paměti vydoluje další vzpomínku na lom: „Když byl náš syn ještě malý, měl u domu pískoviště. A při jednom odstřelu odlítly čedičové úlomky až na to pískoviště. Tehdy jsme se tady báli bydlet,“ líčí žena.
Pak ukazuje louku přiléhající k jejich domu - parcely, kde mohly stát nové domy. „Lidi vůbec netuší, že tu bude lom. Tady by měla být stavební uzávěra. Mohly tu stát nové baráky, ale lom to vše znehodnotí a ty parcely budou vhodné leda tak na pastvu pro dobytek,“ podotkla Stránská.
„Přivážu se řetězem ke stromu!“
Josef Hladík má zemědělskou usedlost o dost dál, přesto nejde pro ostré slovo daleko. „Já jsem proti a budu ten první, kdo se přiváže v lomu k tomu stromu řetězem! Protože když oni začnou, tak já taky začnu,“ zlobí se.
V okolí Chuchelny je ještě několik jiných stále aktivních lomů, nejbližší je lom Smrčí. A tak všichni mají představu, co mohou očekávat.
„Nám se hejbe barák, když střílejí. Máme tady prameny, který mizej. Já mám dvanáctimetrovou studnu, kterou vlastnoručně vykopali mí předkové, a není v ní voda. Všechno odtéká do lomu, ten se chová jako trychtýř. To si máme udělat stometrové vrty, abychom měli co pít?“ táže se Hladík.
Jeho soused Martin Fišer má stejný názor. „Je to totální likvidace našich nemovitostí. Přibude prach a hluk. Ty otřesy jsou jako zemětřesení,“ zdůrazňuje.
Starostka Chuchelny Eva Peštová se z titulu své funkce snaží mírnit zjitřené emoce a komunikovat s těžaři a ochránci přírody. Sama ale nechápe, proč lom v Chuchelně nemusí projít standardním povolovacím řízením tak jako třeba na Tlustci.
„Zarážející je to, že ze státních úřadů k nám docházejí rozporuplné informace. Těžba by mohla začít okamžitě bez jakéhokoliv posouzení vlivu na okolí, na obyvatele, na pitnou vodu, je to na základě povolení vydaného před třiceti lety,“ diví se starostka.
Sama vyrůstala nedaleko lomu Smrčí a zná dobře negativa, která to s sebou nese. „Znám zkušenosti lidí, co žijí u lomu, že jim praskají domy, ztrácí se voda, žijí v prachu a hluku. Můj postoj k lomu je proto negativní,“ říká Peštová.
Škody odhadují na miliardy
I když se to zdá podivné, i přírodní hodnoty lze přepočítat na peníze. V případě lomu v Chuchelně se o to pokusila Lenka Šoltysová z Agentury ochrany přírody a krajiny spolu s docentem Josefem Sejákem a Markem Hanušem z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Dospěli k částce bezmála půl miliardy.
Čedič z KozákovaDnešní nejvyšší vrchol Českého ráje Kozákov byl ve třetihorách podobně jako Trosky či Vyskeř činnou sopkou. Ta chrlila čedič v podobě žhavé lávy. Na stěnách lomu lze dobře pozorovat sloupcovitou odlučnost, typickou pro čedič. Jejím projevem jsou typické „varhany“. Ty vznikly tuhnutím lávy, podobně jako když usychá bahno za vzniku pravidelných šestibokých bločků. Z těchto bločků se postupně stávají sloupce, jak láva tuhne směrem do středu. Čedičová láva se svojí viskozitou podobá hustému oleji. Na zemský povrch vytéká při teplotách kolem 1000 °C. Čedič (bazalt) jako jemnozrnná hornina vzniká při poměrně rychlém ochlazování, krystaly nemají příliš času narůst, a proto v čediči nedosahují velikosti ani 0,2 mm. Čedič, tmavě zbarvená vyvřelá hornina, se skládá hlavně ze živců, pyroxenu a malého množství zeleného olivínu. |
Taková bude jednorázová ztráta v případě obnovy těžby. Ke ztrátám se musí připočíst i funkce, o kterou dané území přijde – tedy klimatizační funkce, funkce udržení vody, produkce kyslíku a prostředí vhodné pro rozvoj biodiverzit. Ty ročně činí téměř dvě miliardy korun.
„Pokud budeme hovořit řečí čísel, je ekonomická ztráta při obnově činnosti lomu půl miliardy korun jednorázově a téměř dvě miliardy ročně. Tuto ztrátu, která bude mít zejména účinek na budoucnost, dle studie docenta Sejáka nikdy nevyrovnají výnosy z činnosti lomu - vzhledem k množství nerostu a k objemu vynaložené energie,“ vypočítává další členka spolku Mlok z lomu, Klára Voskovcová.
Eurovia, které lom patří, je ve svých vyjádřeních k obnově těžby zatím zdrženlivá.
„V tom regionu jsou další dva lomy, přičemž jeden je náš, a ten má stejnou surovinu. Takže dokud těží jiný lom, Chuchelnu zrovna nepotřebujeme,“ říká mluvčí firmy Iveta Štočková.
Obnovu těžby však nevylučuje. „Pokud bychom těžit chtěli, což teď ještě nevíme, tak v roce 2024 budeme žádat o povolení. Není to tak, že bychom těžili jen na základě naší vůle,“ dodává.
Z písemné korespondence Eurovie s obecním úřadem z roku 2020, které má MF DNES k dispozici, ale vyplývá, že o obnově těžby se reálně uvažuje.
„Platnost rozhodnutí o zajištění lomu je do 30. 6. 2024. Což je pro nás v tuto chvíli závazný termín, kdy by po jeho uplynutí mělo dojít k obnovení těžby, pochopitelně za respektování podmínek stanovených dotčenými orgány státní správy,“ stojí v dokumentu podepsaném Svatoplukem Zástěrou, technicko – výrobním náměstek Eurovia kamenolomy.
