V okolí podniku, kde léta stály jen amfiteátr a lyžařský skokanský můstek, nyní roste nová obytná čtvrť. A diskotéka, která leží v podstatě jen pár metrů od ní, by nebyla to pravé.
„Naše smlouva s majitelem pozemků, jímž je S Group Holding, je platná do posledního zářijového dne. Otázka je, co bude dál. Pokud by se třeba výstavba, ať už z jakýchkoliv důvodů, zdržela, mohli bychom tu být třeba ještě do konce roku,“ uvedl manažer diskotéky a dýdžej Martin Šimek.
„Ať už to dopadne jakkoliv, tento rok Huť skončí,“ doplnil jej provozovatel Václav Petráček.
Rozloučení obstará série tří večírků
V zastavěné zóně chtějí mít obyvatelé – vcelku logicky – klid. Pravda, podnik by tu mohl v jiné podobě fungovat dál.
„Mohla by to být ale nanejvýš obyčejná restaurace, tak jako kdysi. Dům je však padesát let starý a už ve všem neodpovídá dnešním standardům. „Investice by byly obrovské, v řádech milionů,“ usoudil Šimek.
On sám spolu s Petráčkem se však s koncem Huti ze světa diskoték rozhodně nestahuje. Působit budou dál v BB Clubu v Centru Babylon.
Na rozloučenou s Ďábelskou hutí se uskuteční série tří speciálních večírků. „Jsou určeny pro lidi všech ročníků narození, kteří Huť zažili,“ vysvětlil Šimek.
První akce se koná již v pátek 20. dubna. Týden nato se s Hutí rozloučí lidé narození v letech 1970 až 1982 a 12. května ročníky 1980 až 1992.
„Znovu tyto akce zopakujeme po prázdninách v září, aby se mohli s Hutí přijít rozloučit i ti, kterým to třeba teď na jaře nevyjde. Jde nám hlavně o pětapadesátý až dvaasedmdesátý ročník, protože to jsou lidi, kteří už nikam na diskotéky nechodí, ale taky si chtějí zavzpomínat. Snad nebudou mít druhý den problém s kyčlemi,“ pousmál se Šimek.
Lidi už se neumějí bavit, míní manažer
Sám v Huti působí už třináctým rokem a může porovnávat.
„Rozdíl ve vkusu lidí a ve způsobu, jakým se baví, je za tu dobu propastný. Je to jiná generace. Lidi ročníku osmdesát, kteří chodili tehdy, už mají rodiny, hypotéky, kartičku v Makru a vyrazí si tak jednou, dvakrát do měsíce, z toho jednou skončí na diskotéce. Dřív byl věkový průměr návštěvníků Huti pětadvacet let, dneska je to tak sedmnáct a něco,“ vyprávěl.
V současné době podle něj zábava upadá.
„Lidi už se neumějí bavit. Od té doby, co jsou telefony a aplikace, už o to nemají ani zájem. Sedí u stolu vedle sebe a píšou si. O to zábavnější to bude, až přijde na rozlučku s Hutí ta nejstarší generace. To bude zase zábava jak za starých časů,“ těšil se Šimek.
Na staré časy v liberecké Huti zavzpomínal i moderátor a zpěvák Leoš Mareš.
„Mám na to krásné vzpomínky. Je to takový oldschool, který já měl moc rád, protože v komorním prostředí jde vždycky udělat hezká akce. V Huti to byly fakt pařby, takový ten prostor, kde se kouří ze stropu. To jsou prostě věci, které zažijete jen ve starých prostorách. Prostě paráda. Já jsem tam dlouhá léta jezdil jako návštěvník, snil jsem o tom, že tam budu jednou vystupovat, a pak se mi to několikrát splnilo. Je to taková nostalgie.“
Původně byla Huť sezonní stylová restaurace typu koliba pro návštěvníky Libereckých výstavních trhů. začala fungovat v osmašedesátém, v roce 1976 bylo provedeno zateplení a vybudováno ústřední topení. Od té doby slouží k celoročnímu provozu. Špičatá vížka, která čouhá ze střechy, byl komín, uvnitř se na otevřeném ohni připravovala jídla.
