Sedmadvacet let ve funkci je obrovská doba. Vzpomenete si na úplně první den?
Na ten si pamatuji velmi dobře. Tady, kde si teď povídáme, byla obřadní síň a já přišel s nápadem, že se to předělá na kancelář starosty. To bylo v sedm ráno. V deset dopoledne začali chodit první zastupitelé a oznamovali mi, že mě večer odvolají. Vyhodil jsem je odtud, ať si dělají, co chtějí. Jak vidíte, neodvolali mě. Byla to ale zatěžkávací zkouška.
Byl to po revoluci pro mladého a nezkušeného starostu asi pořádný zápřah, co?
Samozřejmě. Pořád někdo chodil s nějakým problémem. Třeba něco se školkou. Já vyvalil oči. „No a co, že je ve školce problém?“ A dozvěděl se obratem, že ta školka je naše. Druhý den volali lidi kvůli kanalizaci, třetí den kvůli veřejnému osvětlení, támhle zas byla díra v silnici. Takhle pomalu jsem se do toho dostával.
Co všechno jste tenkrát neměli?
O tom jsem nedávno mluvil v Senátu. Ale otočil jsem tu otázku. Není podstatné, co jsme neměli, ale co jsme měli: Ideály, vize a iluze. A dopadlo to, jak to dopadlo.
Měl jste tehdy čerstvě po škole, celý produktivní věk jste tedy prožil jako starosta.
Já v roce 1991 promoval jako zootechnik. A pak už byl jenom starostou. Profesní vlak mi ujel, to vidíte sám u novinařiny, jak se rychle mění. Takže i v zemědělství mi vše uteklo.
Máte vůbec spočítáno, kolika volbami jste prošel?
Sedmi volbami.
Kravaře byly za vašeho příchodu na radnici postkomunistickou obcí. Jak se vám v takové atmosféře dařilo razit demokratické myšlenky?
Byla to sudetská obec, která po válce dostala své rány. Bylo tu JZD, panoval boj o zrno. Vše podřízené družstvu. Už jenom aby si obec vytvořila autoritu, dalo práci. Tohle jsme zvládli. Levice je tu dodnes. My lidi na malé obci se ale nedělíme na pravicové a levicové, já jsem třeba pravičák, ale přijímám i levicová rozhodnutí.
Vaší výhodou jsou jistě obrovské zkušenosti, ale u tak dlouhé doby v jedné funkci přece hrozí i syndrom vyhoření a zabřednutí do stereotypů.
Hodně o tom přemýšlím, jestli mi nechybí drive. Jestli mám obci co dát. Zatím si vždy odpovídám, že ano. Nejsou za mnou žádné skandály, obec se rozvíjí. Jestli se vnímám pravdivě, o tom rozhodnou volby. Bezpohlavní starosta rozhodně nejsem. Když chci říct věc, která není veřejností všeobecně přijímána, tak ji prostě řeknu. U nás platí, že lidi musejí znát mé postoje. Takhle jsem vychoval své děti. Starostování může člověka stáhnout do letargie, ale já jsem dost ctižádostivý. A zároveň nejsem týmový hráč. Takže ideální vlastnost pro starostu.
Nejste za ta léta odstřižený od reality?
Kdepak. My tu třeba na radnici nemáme úřední hodiny. Nehrajeme na to. Po celý pracovní týden sem může kdokoliv kdykoliv přijít a mluvit se mnou. Některé obce přitom mají úřední hodinu třeba v pondělí od šesti do sedmi ráno.
Smysl pro humor je jedna z věcí, kterou lidi na Vomáčkovi oceňují.
Opravdu jste nikdy neměl chuť se starostováním seknout a znovu už nekandidovat?
Taková chvíle nebyla. Baví mě to. Já byl dva roky na vojně v Chebu na chovné stanici psů pro pohraničníky. Nebyl jsem na drátech, takže StB o mě neměla zájem. Rodil jsem si tam štěňata, měl čtyřicet čub, čtyři chovné psy a dvě stovky štěňat. Za ty dva roky mě nenapadlo si zoufat. Prostě jsem to dělal. Byl jsem pět let na vysoké škole a nikdy mě nenapadlo skončit. Nastoupilo nás tam 200 a promovalo 19. Takže když něco dělám, dělám to pořádně.
Měl jste někdy namále? Opravdu proti vám nikdy nekandidoval někdo ambicióznější a energičtější?
Já jsem celoživotní sportovec, takže soutěžení mi nevadí. Vždy, když se tu objevil někdo schopný, rychle jsme spolu našli společnou řeč. Jednou ta generační výměna samozřejmě přijde. Je tu jeden člověk, který by nejradši viděl moji hlavu na stříbrném podnosu. Ale v tom jsou spíš osobní důvody.
Máte tu i nějakou opozici?
Máme, a mimořádně hloupou (smích). Ale zaplaťpánbůh, nedej bože, aby opozice byla chytrá. Zastupitelstva jsou díky tomu show, prča. Chodí na ně i třicet lidí. Oni tomu říkají „sranda schůze“. Před několika lety nechodil skoro nikdo.
Obstál byste, i kdyby byla přímá volba starostů?
Přímá volba je jen heslo. Ale snad ano. Vždycky jsem měl ve volbách nejvíc hlasů a nebo byl o pár jednotek hlasů druhý.
Kravaře mají 15 diplomů za účast v soutěži Vesnice roku, ale ani jedno vítězství. Není to deprimující?
Máme různá ocenění z této soutěže; za sociální služby, péči o seniory nebo knihovnu. Ale my to nemůžeme vyhrát. Komise sem přijede, stoupne si na náměstí a je vymalováno. Už nemusí nikam dál jezdit. (starosta naráží na poměrně šedivé a neopravené náměstí, které je spíš parkovištěm, pozn. red.) Přijede ale do Heřmanic u Frýdlantu, tam mají posekaný trávník, kytičky. Ale já to beru, jak to je.
Vaše kancelář na radnici je jedním z posledních míst, kde se ještě kouří, což je dnes již nevídané. Nekazí plný popelník image dokonalého starosty?
Zeptám se v duchu filmu Vesničko má, středisková: „A má to vliv na funkci?“ Myslím si, že nemá. Každý má nějakou neřest a buď vás tak lidi berou, nebo ne. Třeba se říká, že v Americe nikdo nekouří. Já byl na dovolené v Salvádoru a v rámci all inclusive byly na baru cigarety k volnému odběru. Tam jezdí převážně Američané a Kanaďané. Ti tam na baru kouřili stereo. (smích). Cigarety jsou moje neřest a hlásím se k ní.
V talk show Jana Krause jste přiznal, že žijete v mamahotelu, tedy u vaší maminky. Opravdu?
Maminka zůstala sama, bydlím s ní. Je jí už 85 let, ale stále je samostatná, jezdí dokonce autem. Díky ní mám možnost tady na radnici pořád být.
Vy jste ale starostování obětoval i osobní život, ve stejném pořadu jste připustil, že tato funkce se moc neslučuje s manželstvím a proto žijete sám rozvedený. To platí stále?
Platí. Jsem ale spokojený, splnil jsem si biologickou povinnost, mám dvě dcery. Mám z nich radost. To je mé nejlepší vysvědčení a zároveň uklidňující pocit.
Nedoplatily na vaše starostování tyto dvě dcery?
Možná ano. Kdyby tu dnes s vámi seděly ony a já u toho nebyl, třeba by řekly: „Táta na nás neměl čas“. Ale možná kdybych s nimi seděl furt doma, byly by radši, kdybych byl v práci.
Máte pocit, že obci jste dal vše, nebo to na podzim zkusíte ještě jednou?
Nemám rád, když se ptají starostů, jestli budou kandidovat a oni říkají že ano, protože ještě musejí něco dodělat. Ale to bude přece platit vždycky! Jsou tu naplánované věci, ale nebudu tím argumentovat. Musíme opravit náměstí, postavit sportoviště, hasičskou zbrojnici. Nechci, aby to znělo sebemrskačsky, ale Kravařům už jsem leccos dal. Nežádám za to žádný vděk.
Pozice jako je vaše se jistě neopouští lehce. Už víte, co budete dělat, až jednou nebudete starosta? Nebude vám radnice chybět?
Bude mi chybět, ale zároveň nevím, co budu dělat.
Zajímavé je, že vás jako oblíbeného a známého starostu nevysála nějaká politická strana na svou krajskou kandidátku. Byly takové nabídky?
Byly. Já jsem je vždy odmítl. Nejsem týmový hráč, ale sólista a samorost. Navíc se řídím heslem, že kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. A já bych zkrátka nebyl schopen kývat hlavou, jestliže se mi něco nelíbí. A oni by se se mnou beztak rozloučili první.
Vy jste se proslavil poměrně záhy, když obec koupila autobus, kterým jste sváželi lidi do České Lípy a okolních obcí, neboť jste odmítli zaplatit příspěvek ČSAD. Vy jste dokonce tento autobus jeden čas řídil. Jezdí dodnes?
Už nejezdí. My jsme ho koupili tuším v roce 1996, měli jsme ho třináct let. Tehdy s ním jezdilo padesát i šedesát cestujících. Časem si ale lidi pořizovali auta, autobus byl čím dál méně vytížený. Nám už to pak finančně nevycházelo. Společnost Bus Kravaře jsme prodali.
Takže linkové autobusy do Kravař stále nezajíždějí? A nebo jste vše přehodnotili a příspěvek již platíte?
Dnes je tu pestrá doprava. Platíme příspěvek asi 80 tisíc ročně. Tenkrát to mělo být 400 tisíc ročně, když jsme se rozhodli pro vlastní dopravu. Tehdy to finančně vycházelo. V tu dobu to mělo smysl.
Vy jste ale zažil i nepěkné chvíle, když jste čelil nařčení z rasismu, když jste zrekonstruovaný byt v místní faře odmítl pronajmout Romům.
Koupili jsme tenkrát od římskokatolické diecéze zchátralou faru a udělali tam šest malometrážních bytů. Zároveň tu byl jeden dům se třemi byty, kde bylo hlášeno 55 občanů. A oni sem chodili, že tyto nové byty chtějí. My jsme dali na obecní úřad tabulku, ať se lidé z tohoto domu nechodí ptát, že nemáme žádné volné byty. Viděl jsem totiž, jak se tihle lidé ke svým bytům chovali. Když je opouštěli, nechali po sobě vany plné fekálií. Chovali jsme se jenom jako řádní hospodáři. Já nejsem rasista. Zaměstnával jsem jednoho Roma na alternativní tresty, byl perfektní, zodpovědný. A nebyl s ním problém.
Obcí otřásaly i jiné nepěkné skandály. Zemřel tu chlapec po pádu konstrukce basketbalového koše, muž zavraždil svoji tchyni, nezletilý chlapec obvinil otčíma ze zneužívání, mladík umučil a sexuálně zneužil několik koní. Není to jednu malou obec až moc?
Já doufám, že Kravaře se v ničem nevymykají průměru tohoto státu. Věřím, že máme na dalších 40 let podobné aféry vyčerpány. Zkrátka stalo se. Nejsmutnější pro mě byla tragédie na školním hřišti. Maminka tohoto zemřelého chlapce sedí dnes v radě obce, ale spolupracuje se s ní dobře. Dál se o tom nechci bavit.
Naposledy se o Kravařích mluvilo, když jste zveřejnil jména zlodějíčků na webu, dostali jste pak pokutu. Stálo to za to soudní martyrium?
Jednoznačně stálo. Díky tomu jsem byl v pořadu Máte slovo a začalo se o tom víc mluvit. Dalo to věci do pohybu. Přišla obří podpora. Paradoxem je, že dnes by to úřad na ochranu osobních údajů neřešil. Dosáhli jsme svého.
Vy jste ale i poměrně neortodoxní starosta. Oddal jste třeba dvě ženy, což určitě není zkušenost, kterou by se mohl chlubit každý starosta.
A byla to pro mě radostná věc. Jsme světoví, napsal jsem tehdy na náš web. Ty dvě ženy se překrásně staraly o malého chlapce, kterého měla jedna z nich z předchozího partnerství s mužem. Ten vztah moc nefungoval. Než aby lidi setrvávali v heterosexuálním vztahu, který nefunguje, ať jsou raději spolu dvě šťastné ženy.
Nechcete docílit toho, aby z Kravař bylo město?
Jsem pragmatik a vím, že by to nic nepřineslo. Že bychom měli na razítku město? Proboha, proč? Radši buďme obec na špičce jiných obcí, než být zapadlým městečkem.
Předpovíte, jak budou Kravaře vypadat za třicet let? Budují vám tu obchvat a je možné, že zmizíte z map a zapadnete.
Sníží se tu doprava, o tři čtvrtiny aut ubude. Je třeba to vzít na vědomí. Z Kravař se stane poklidné provinční městečko. Máme Víseckou rychtu, budeme muset pracovat na sebepropagaci. Vidím tu v obci mladé lidi, kteří by jednou měli sedět v zastupitelstvu. A oni přinesou nové pohledy, které my nemáme.
