Po více než pětadvaceti letech se znovu společně rozezněly zvony hrádeckých kostelů. Jak katolického, tak evangelického.
Kovový zvuk nad městem připomněl místním deset let od děsivých povodní, které se pro mnohé staly noční můrou. A to nejen v Hrádku, ale dalších 80 obcích podél toku Lužické Nisy, Smědé a Ploučnice.
„Na tohle nejde zapomenout. Psychicky jsem se z toho dostával skoro čtyři roky,“ svěřuje se Jan Herr z Chrastavy.
Dodnes má řada lidí slzy v očích, když na bleskové povodně ze srpna 2010 vzpomíná. Zemřelo při nich pět lidí, 130 bylo zraněno a dva tisíce přišlo dočasně o svoje domovy. Šedesát domů se kvůli narušené statice muselo nakonec zbourat.
Své o tom ví v Heřmanicích, Hrádku, Vísce, Chrastavě, Frýdlantě. „Nejhorší bylo, že povodeň přišla ve dvou vlnách. Když už to po té první vypadalo, že voda klesne, přišla hotová smršť. Během pár minut vystoupla voda o metr a šlo to výš a výš. Tehdejší hejtman Stanislav Eichler vyhlásil u mě v kanceláři na radnici nouzový stav. Problém byl, že se o nouzovém stavu nikdo nedověděl, protože vypadly sítě, elektřina, nešlo se nikam dovolat. Všichni novináři uvázli u nás v Chrastavě, nešlo se odsud dostat,“ vzpomíná na tragické události starosta města Michael Canov.
Byla to apokalypsa, říkají svědci
Výpadky elektřiny i nefunkční sítě postihly téměř celé Frýdlantsko a Hrádecko. „Naštěstí bydlíme na kopci v Uhelné, tak jsem fungoval jako technické zázemí pro hasiče z Hrádku, protože pod kopcem nefungovalo nic. Posílal jsem na všechna možná místa varovné esemesky podle toho, jak hasiči potřebovali,“ líčí místní obyvatel Roman Sedlák.
Síla valící se vody byla neskutečná. Bořila mosty, strhávala domy, asfalt na silnicích rolovala jako koberec. „Nikdy předtím ani po tom jsem nic tak děsivého neviděl. Dodnes mám před očima cestou do Heřmanic zabahněná, převrácená auta mezi stromy a po polích, jak je voda brala s sebou jako hračky. A v Heřmanicích, to byla apokalypsa,“ vzpomíná na dobu před deseti lety fotograf liberecké MF DNES Ota Bartovský.
Právě Heřmanice se staly symbolem ničivých povodní. Škody tam přesáhly 200 milionů korun. Jediná silnice do Frýdlantu neexistovala, voda ji proměnila v hluboké krátery.
Jezdilo se přes polní cesty, lidé žili dlouhé měsíce jako na staveništi, než se podařilo všechno odklidit.
„Čtyři roky trvalo, než se všechno opravilo. Paradoxně tak obec vypadá líp než před povodněmi, ale byl bych raději, kdyby se nic nestalo. Lidi se tady drželi zuby nehty na střechách domů, pod nima hučela voda, která brala všechno. Prosili jsme o vrtulník, aby je zachránil. Čtyři hodiny trvalo, než přiletěl. Nechtěl startovat kvůli dešti, byla mlha,“ líčí starosta Heřmanic Vladimír Stříbrný.
„Snažili jsme se zachránit sousedku. Chlapi se navázali na lano a zkoušeli dravý proud zdolat, ale nešlo to. Bohužel, paní spadla do vody a neslo ji to pryč. Takovou věc máte dlouho před očima,“ konstatuje starší muž v Heřmanicích. Třiasedmdesátiletou paní našli mrtvou až v polské Bogatyni, když opadla voda.
Město bylo tři metry pod vodou
Ve Frýdlantu zemřela žena, když se snažila opustit dům a ručkovala po plotě. Hasiči se tam snažili uvězněné lidi převážet na člunu. Jiná možnost, kromě vrtulníku, už nebyla. Frýdlant byl tři metry pod vodou. Děsivé chvíle zažíval i Mníšek a Nová Ves u Chrastavy. „Šly zprávy, že se protrhla hráz přehrady na Mlýnici. Myslel jsem, že to je náš konec. Naštěstí se to nepotvrdilo, ale nikomu bych tu hrůzu nepřál. Stačilo to i bez protržené přehrady,“ vzpomíná pan Antonín z Mníšku.
„Bylo velmi těžké přesvědčit některé lidi, aby opustili včas domovy. Pak přede mnou doslova klečeli, abychom jim zachránili babičku, že zůstala doma. Ale to nešlo. Nebylo, jak se tam dostat. Jen se modlit, že se dům nezřítí. Dodnes nechápu, kam všude se voda dostala. A během pár desítek minut. Vlastně je zázrak, že v Hrádku se to obešlo bez obětí na životech,“ vzpomíná Jaromír Motl, tehdejší velitel hasičů v Hrádku nad Nisou.
Hrůzu tam všem naháněla například převržená vojenská tatra, která převážela evakuované osoby. „Bylo tam třináct lidí, tatra se převrhla, šly přes ni klády, proudy vody. Ještě teď mám z toho husí kůži. Další den jsem měl živý vstup do České televize, skoro jsem nemohl mluvit, slzy na krajíčku. Vůbec jsem si nedovedl představit, jak dáme Hrádek zase zpátky do pořádku. Ale nakonec jsme zvolili asi ten nejlepší způsob. Prostě začít odklízet škody a neřešit, kdo to zaplatí, to až potom,“ uvádí hejtman Martin Půta, tehdy starosta Hrádku nad Nisou.
Výše škod převýšila osm miliard korun
Bleskové povodně napáchaly v kraji škody přes osm miliard korun. Poslední zničená silnice se přitom opravuje až teď. Jde o úsek ze Cvikova do Lindavy. Do výčtu škod se tehdy nedostala.
„Je to poučení, že po takové živelné pohromě je nutné pečlivě zmapovat území kraje. Tehdy se všichni zaměřili na Hrádecko a Frýdlantsko, ale Českolipsko se tak detailně neodkontrolovalo,“ zmiňuje hejtman Půta.
„Povodně byly strašné, ale na druhou stranu byla obdivuhodná solidarita mezi lidmi. Najednou pomáhali i ti, do kterých byste to vůbec neřekli. I díky tomu jsme nakonec všechno zvládli, i když šrámy na duši zůstanou, protože řada lidí přišla o všechno,“ dodává hrádecká farářka Hedvika Zimmermanová.
